Předpovědi pro příští rok v Česku nabízejí sadu nejpestřejších hrůz. Dokonce ministr financí Miroslav Kalousek, kterému před pár dny prošel návrh docela optimistického státního rozpočtu (postavený na očekávání růstu 2,5%), se nechal slyšet, že ve skutečnosti by to mohlo být „fakt hustý“. V sadě náhradních alternativ (do kterých se pustil, jen co měl hlasování o původní pohádce z krku) představuje pouhý jednoprocentní pokles ekonomiky něco, na co bychom se vlastně měli docela těšit.

Řeči o hrozící krizi jsou jednou z mála věcí, která se dá Nečasově vládě věřit. Není pochyb o tom, že by dokázala, že to dokáže. Nechme posměváčkům, že krizi je mnohem snazší způsobit, než přežít. Není to pravda, bez práce nejsou ani spálené koláče. Taktické varianty navíc komplikuje těžký terén. Například pro Česko, které je až přehnaně závislé na automobilovém průmyslu, je podstatný fakt, že letošní produkce aut byla rekordní. Tady je laťka opravdu vysoko.

Ze zahraničí chodí relativně dobré i špatné zprávy, ale ty dobré se nás díky struktuře exportu a jeho vlivu na růst týkají víc. Proč tedy hledíme do budoucnosti s takovou nedůvěrou? Jedním z důvodů je naprosto scestná hospodářská politika vlády, která předstírá úspory a dusí tím domácí poptávku. Exportním firmám se stále ještě daří, ale na domácích jako by vůbec nezáleželo. Kritiku pak vláda odráží odváděním pozornosti jinam. Jedna z takových hypotéz zní, že nám prostě někdo neustále ujídá (nejspíše také díky tomu se od roku 2006 zvýšil za pravicových vlád veřejný dluh už o 600 miliard korun…).

Vláda s oblibou tvrdí – a média to ráda papouškují, - že nás srážejí zneužívané sociální dávky. I kdyby zneužívané byly, pohled do statistik ukazuje, že může jít jen o nezajímavý zlomeček státních výdajů. Nebo to „projedí“ důchodci? Jeden z protikrizových nápadů NERV nabízel snížení důchodů v případě mimořádného hospodářského poklesu. Vláda se od toho zatím distancovala. Šlo prý jen o neformální a nezávazný návrh ze zákulisí, který padl pod stůl. No dobře, ale dosti podobné nápady už prošly parlamentem. Například to, že ani nezaměstnaným se nemohou dávat peníze jen tak za nic. Že si platili pojištění? To nestačí. Dostanou do ruky koště, aby zametali ulice v barevných vestičkách, místo aby si hledali práci. Místo konkrétní nabídky zaměstnání je postavíme do fronty k poštovní přepážce.