Děkuji.

Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové, toto je velmi významný návrh zákona a předpokládám, že mu budeme muset tady na půdě Poslanecké sněmovny věnovat přiměřenou a odpovídající pozornost.

Byl bych velmi rád, kdyby platilo to, co tady řekl ve svém úvodním vystoupení ministr financí, to znamená, že budeme hledat shodu nad konkrétními parametry této normy. Jinak to ani možné není, protože síly, které drží současnou vládu v Poslanecké sněmovně, nemají ústavní většinu a vládní koalice nemá ústavní většinu ani na půdě Senátu. A pokud tento návrh ústavního zákona nemá být jenom politickou deklarací, nemá být jenom plácnutím do vody, jenom nezpůsobilým pokusem upravit určitým způsobem ústavní pořádek naší země, pak tady musí dojít k dohodě mezi vládou a opozicí. A jestliže opozice bude mít pozměňující návrhy, tak to není otázka toho, že by chtěla zdržovat projednávání této normy. Je to prostě proto, že si ji dokážeme představit, ale dokážeme si ji představit pouze s upravenými a změněnými parametry.

Myslím si, že to, co by bylo dobře, abychom tady jasně slyšeli na začátku debaty k tomuto důležitému návrhu zákona, je, jaký vlastně veřejný dluh má Česká republika, kam jsme se dostali za poslední léta a jaká je tedy ve skutečnosti naše rozpočtová situace. A já bych rád požádal pana ministra financí, aby se tady ještě v rozpravě vyjádřil k tomu, jak velký je veřejný dluh České republiky, jakých parametrů dosáhne na konci letošního roku a jakých parametrů podle odhadu Ministerstva financí dosáhne na konci roku 2014, kdy bude končit řádné volební období současné vlády, protože pouze tato jasná fakta, která zde zazní z úst ministra financí, ukážou, do jaké míry je tento návrh ještě vůbec aktuální z pohledu těch jednotlivých kroků, které navrhuje.

Nechci se tady pouštět do nějakých spekulací, které se týkají vývoje veřejných rozpočtů v příštích letech, ale rád bych poznamenal, že bohužel Česká republika už dnes patří mezi středně zadlužené země. V roce 2006, kdy došlo tedy k politické změně, kdy v roce 2006 volby vyhrála Občanská demokratická strana, tak v tom roce na konci roku 2006 byl veřejný dluh České republiky 28 % hrubého domácího produktu - 28 %. To znamená, že veřejný dluh naší země nedosahoval ani poloviny z oněch 60 % hrubého domácího produktu, což je maximální hranice, která je přípustná pro země, které se chtějí ucházet o členství ve společné evropské měně. A je to konec konců i hranice veřejného dluhu, která je sledována i u ostatních členských zemí Evropské unie.