Majetek do nich mohli vložit, ale nikoliv už vybrat. Svobodu přinesla až povinná přeměna IPF na otevřené podílové fondy. Podobným způsobem bychom chtěli řešit past, která je na občany vládou připravena v druhém pilíři penzijního systému.

Vládní propagace penzijní reformy zatemňuje podstatu věci. Druhý penzijní pilíř se tváří jako snaha o odstranění schodků penzijního systému, ale přesouvá je do státního dluhu, takže si můžeme vybrat, co na nás víc dolehne. Vládní pojetí fondového systému zároveň vnáší do zajištění na stáří taková rizika, že jej nelze při troše zodpovědnosti doporučit.

Všimněte si prohlášení ministra financí Miroslava Kalouska, který se snažil vyvrátit tvrzení, že tyto peníze nebudou pod státní kontrolou – přestože půjde o povinné platby ze zákona, a to pro každého, kdo se pro druhý penzijní pilíř rozhodne. Přesvědčil nás jen o tom, že se peníze pod státní kontrolou důsledně vyberou. Jakmile budou z vaší kapsy venku, zmizí i z ministrova zorného pole.

Co s nimi bude dalších 30 nebo více let, je ve hvězdách. Kalousek zatím pro úspěch operace udělal jen to, že navrhuje další zvýšení DPH, tedy další okleštění domácí poptávky, přestože ekonomika je už rok v recesi. Nabízet výnos vkladů při klesající ekonomice, to připomíná cimrmanovský chemický vtip “H2SO5“.

Nejsme proti spoření, chceme jen, aby bylo skutečně dobrovolné, férové a efektivní. Ostatně, jeden fondový penzijní systém – penzijní připojištění se státním příspěvkem - už tady máme. Bohužel je nedokonalý, protože každá připravovaná změna, která by zprůhlednila zacházení penzijních fondů se vklady účastníků, dlouho narážela na rozhodný odpor finanční lobby. Ta si chtěla ponechat otevřenou možnost, že dostane zpět obrovské náklady z marketingových kampaní, když do fondů lákala občany nesplnitelnými sliby.