Sobotka: Jak to dělal Tony Blair?

14.10.2011 5:26 | Zprávy

Chce to hodně času, ale stojí to za to. Tlusté paměti dlouholetého britského premiéra a labouristického vůdce Tonyho Blaira, které právě vyšly v nakladatelství Práh v českém překladu Tomáše Jeníka, nabízejí podle mého názoru jedinečnou příležitost k nahlédnutí do spřátelené politické kuchyně.

Sobotka: Jak to dělal Tony Blair?
Foto: Hans Štembera
Popisek: Bohuslav Sobotka

Zejména v začátečních pasážích jde přímo manuál pro opoziční politickou stranu, která se vrací k moci. Knihu jsem ještě celou nedočetl:), ale neodpustím si alespoň několik prvních poznámek.

Kde se vzal fenomenální úspěch Blairovy domácí politiky, když v roce 1997 dosáhl největšího volebního vítězství v dějinách Velké Británie? V zahraniční politice si vedl hůř, dost si to zkazil přílišným podléháním americkému prezidentu Georgi Bushovi a jeho doktríně preventivních válek. Důsledky Blair plně pocítil později, když jeho pokus o kandidaturu na prezidenta EU narazil na mrazivý nezájem v západoevropských metropolích. Nicméně New Labour, třetí cesta, se stala pojmem. Čím lidi oslovil? A co z toho chceme?

Na začátku bylo to, co nechtěl. Hledal příčiny opakovaných volebních porážek z 80. let. „Přitahovali jsme vlastně jen dva typy lidí - ty, kdo labouristy tradičně podporovali, a ty, kdo k podpoře socialismu a sociální demokracie došli intelektuální cestou," popisuje vleklou neschopnost rozšířit voličské zázemí. První skupina se zmenšovala, a ti druzí, kteří většinou vzešli z univerzitního prostředí, se sice zajímali o blaho lidu, ale neměli žádnou ctižádost. „Dá se říct, že chtěli oslovovat pracující třídu, ne z ní udělat střední třídu - jenže průměrný dělník netoužil po ničem jiném, než aby on a jeho děti patřily ke střední třídě. Intelektuálské pojetí rovnosti nebezpečně sklouzávalo od rovnosti příležitostí k rovnosti příjmů."

Slovní spojení „pracující třída", které se primárně týkalo příjmu, druhu práce a ne vždy také volebního chování, tak bylo prostorem, kde se střetávaly dva odlišné proudy myšlení:
„Jeden proud ovládali odboroví a straničtí aktivisté. Zastávali mnohé z levicových názorů intelektuálního křídla, ale v ekonomických otázkách měli sklon k ještě většímu extrémismu. Druhý proud ztělesňovali lidé, kteří se mnohem lépe orientovali v nepolitickém světě normálních lidí. Rozuměli ctižádosti a tleskali jí, místo aby jí pohrdali. Byli také nekompromisní v otázkách práva a pořádku. Věřili, že sociální podmínky je třeba změnit, ale nikdy je nepřijali jako omluvu za kriminální chování."

Tento článek je uzamčen

Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PL

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

autor: cssd.cz

Sebevražedná politika EU

Souhlasím s tím, co píšete ve článku ,,Evropa si nemůže dovolit dál přehlížet realitu". Ale kdo přesně je odpovědný za tuto sebevražednou politiku EU? Kdo je ta Evropa, kterou zmiňujete? Podle mě to lidé nejsou. Ti jsou proti tomu, co jako politici EU prosazujete nebo jestli to nejsou politici, tak ...

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:

Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

Klán (KSČM): Tři příčiny úpadku TOP 09

6:03 Klán (KSČM): Tři příčiny úpadku TOP 09

Aktuální personální změny ve vedení TOP 09 vedou k iluzi o možné značné kontinuitě v dosavadní polit…