Když před námi Čechy někdo nadhodí téma rodina, zpravidla zvoláme – napůl vážně a napůl z legrace – že „rodina je základ státu“. Je to ve své podstatě logické sdělení, i když si vzpomínám krátce po roku 1968 na jednoho komunistického pedagoga, který si liboval, že pracuje v dětském domově, kde je ideální prostor pro výchovu nového socialistického člověka, protože zde na děti negativně nebude působit vliv rodičů. Nemyslel tím ovšem rodiče alkoholiky, kriminálníky či surovce bijící své děti, ale to, že by rodiče mohly své děti z hlediska husákovského režimu špatně působit politicky!

Když už touto historkou připomínám zatuchlou atmosféru 70. let minulého století, je nutné připomenout, že tehdy obrovské množství českých rodin rezignovalo na základní role rodiny a nahradilo je jinými, se kterými se ke své škodě většinou potýkáme i v dnešní době. Především mnoho rodičů začalo při výchově svých dětí, ať již z pohodlnosti či kvůli pracovnímu vytížení, spoléhat na to, že je zcela zastoupí tehdejší socialistická škola! Na straně druhé rezignaci na výchovu svých dětí nahrazovali úsilím o jejich co nejlepší hmotné zajištění. A tak místo toho, aby si našli trochu času na své ratolesti, stáli tehdy fronty na různé úzkoprofilové nedostatkové zboží či sháněli za drobné úplatky a úsluhy tuzexové bony na džíny či jiné oblečení a dobové moderní výstřelky od walkmanů až po vázání na lyže.

Výchova povrchních, ale k druhým náročným, sobců tak zformovala několik generací, které ve velkém procentu vychovávají dnes své potomky zcela ve stejném duchu. Rozdíl je snad jen v tom, že dnes už rodiče prakticky na nic nemusí stát fronty, ale těch lákadel, které po nich jejich ratolesti nekompromisně požadují, je mnohonásobně více – především v oblasti elektroniky. Nemít to, co mají druzí, stresuje děti i rodiče natolik, že často ignorují finanční možnosti svých rodin. Jedni potom vezmou třeba úplatek a druzí si dokonce na lichvářský úrok půjčí třeba peníze na vánoční dárky! Vyrovnaný rodinný rozpočet je pro mnohé problémem stejně jako pro mnohé evropské ministry financí. Žít na dluh se stává jakousi módou, že by se lacinému vtipálkovi chtělo říci „jaká je česká rodina, takový řecký stát“.