Zelení se o víkendu sešli v Pardubicích na svém sjezdu. Navrhli kroky jak vzdorovat krizi a změnili své stanovy. Nově v čele strany mají stanout bok po boku muž a žena. Sice nikoliv jako spolupředsedové (tak zněl původní návrh), ale jako předseda a první místopředseda.

Přitom chybělo málo – kolem desítky hlasů – k tomu, aby v čele zelených rovnoprávně stanuli dva lidé, muž a žena v pozici spolupředsedů. Byla by to v dějinách českých stran první dvojice na vrcholu stranické pyramidy. Tento model už úspěšně funguje u zelených v mnoha zemích, například v Německu nebo v Evropské straně zelených.Na první pohled bylo smyslem tohoto návrhu posílit zastoupení žen na stranické špičce, motivovat a aktivovat ženy ve straně, přinést do nejužšího vedení ženskou zkušenost a ženský pohled na svět. Je to tak, ale v zamítnutém návrhu šlo o více než o genderový princip. Šlo o nové pojetí vrcholné politické moci ve straně, která by již nebyla soustředěna v rukou jednoho člověka, ať již muže nebo ženy, ale byla rozdělena mezi dva předsedy. Právě proto nezískal tento odvážný návrh na spolupředsednictví muže a ženy podporu stávajícího vedení strany. Předsednictvo strany zelených v čele s Ondřejem Liškou podpořilo měkčí variantu návrhu nezasahující do struktury stranické mocenské pyramidy. Muž a žena musí být v pozici předsedy a prvního místopředsedy strany.

Ženský prvek ve vedení strany byl sice posílen, ale mnoho řadových členů zelených bylo tímto usnesením zklamáno. „Místopředsedkyně není totéž co spolupředsedkyně“, znělo v kuloárech. „Nejedná se o rovný, ale o hierarchický vztah.“ Delegování moci na více osob mělo být pojistkou před jejím zneužitím, symbolem kolektivního, demokratičtější řízení strany. Proč zeleným na těchto principech tolik záleží?

Politika bez celebrit

Strany zelených ve všech zemích světa spojuje snaha o posílení maximální participace občanů na rozhodovacích procesech – kroky politiků by měly být odrazem názorů a potřeb většiny, nikoli hrstky mocných v exekutivě. To, že princip řízení „zezdola“ funguje, dokazuje celá řada úspěšných podniků, v nichž řadoví se zaměstnanci podílejí na vedení podniku, jsou si rovní a mají podíl na zisku.

Stejný princip maximální participace na rozhodování se snaží zelení uplatňovat i uvnitř vlastních stran. Návrh dvouhlavého vedení odkazuje k nejlepším tradicím antické demokracie Římské republiky, v jejímž čele stáli dva každoročně nově zvolení konzulové. V moderní politice ne-zelených partají to však neplatí, tam to nabourává vžité „říšské“ rozdělení moci: silný a charismatický vůdce vede stranu a straníky, formuluje vizi, vyjednává, komunikuje s novináři a veřejnosti a stává se „tváři“ strany.