Děkuji za slovo. Vážený pane místopředsedo, dámy a pánové, já patřím ke generaci, která toto období samozřejmě prožívala. A byl jsem v té době na poměrně exponovaném místě. Já respektuji vědu. Respektuji, že jeden historik má názor takový, druhý má onaký. A já musím tady docentu Grebeníčkovi říci z tohoto místa a prostřednictvím pana předsedajícího, že jeho závěry jsou mylné. Protože lékaři, kteří ho ošetřovali, když ještě byl schopen jakýchsi slov... Tak toto nebylo kvůli tomu, že tady byla tzv. pomoc spojeneckých vojsk. Ale bylo to přesně to, co říkal přede mnou pan kolega Křeček. Bylo to memento, aby se nezapomnělo na to, že jsme měli nějaké ideály. A bohužel tenkrát byly skutečně pošlapány.

Já bych souhlasil s tím, že nejenom vzpomínka, úcta k Palachovi, ale jak říkal pan kolega Paroubek, byli zde i další. Možná by bylo rozumné do zákona tato jména připomenout tak, aby na to skutečně mladá generace nezapomněla.

A já bych chtěl skutečně už na závěr jen jednu věc. Mě děsí, že KSČM má vzrůstající trend preferencí. Já bych byl rád, aby si to mladá generace na základě toho, co dneska zde vidí, uvědomila a zařídila se podle toho. Protože slova nejsou jenom skutky. Děkuji. (Potlesk z pravé části sněmovny.)