Je zcela přirozené, že lidé hodnotí svět kolem sebe podle toho, jak nahlížejí na bezprostřední problémy v jejich nejbližším okolí. A přesto je dobré a užitečné si semtam všimnout i vzdálenějšího světa, než jsme zvyklí, neboť právě tam se může odehrávat něco, co naše životy v budoucnosti ovlivní.

Na jedné straně tu jsou závazky evropského sociálního státu, které lze již jen obtížně plnit, na straně druhé významné hospodářské problémy, mizivý hospodářský růst a s tím spojené neočekávaně malé daňové příjmy do státních rozpočtů. Selhávající hospodářské politiky jen s vypětím všech sil odolávají globální konkurenci rostoucích ekonomik v jiných částech světa, které nedusí přemíra sociálních nákladů a regulací.

Z těchto důvodů přesouvá stále víc významných firem svá působiště mimo evropský prostor, což ústí ve ztrátu pracovních příležitostí pro mnoho Evropanů a zvyšuje nárok na výplaty sociálních dávek těm, kteří o práci přišli.

S odchodem podnikání postupně a neviditelně mizí i část intelektuálních špiček, které odcházejí do míst hospodářského růstu s cílem buďto se tam uplatnit ve výzkumu a rozvoji technologií, nebo svými znalostmi obohatit univerzitní vzdělání v nejbližším kontaktu s praktickým uplatňováním akademických vědomostí.

V evropském prostoru, ve kterém začíná být stále víc těch, co mají stále hlouběji do kapsy, vlády po léta udržují nepřizpůsobivé menšiny na sociálních dávkách a finančních milodarech s vírou, že si tím jednak vyspraví své vlastní špatné vládní svědomí, jednak že ony menšiny (prostřednictvím štědrých milodarů) zázračně procitnou a začnou se starat samy o sebe.