Ne snad tolik o tom, kdo se prezidentem stal či kdo se jím stát měl. Měli bychom si v klidu zodpovědět otázku, zda nám přímá volba přinesla to, co jsme si od ní slibovali, nebo pouze to, co jsme od ní čekali.

Prezidenta si vyberou a zvolí občané

Hlavním sloganem, který provázel proces vzniku zákona o přímé volbě hlavy státu, byl argument, že prezidenta si mají lidé volit sami. Mimo parlament. Mimo své poslance a senátory. Prý transparentně a bez zákulisních čachrů.

Média z těchto pozic dlouho kopala už do tak destruované víry veřejnosti v parlamentní politiku, až se jim podařilo vytvořit takovou atmosféru, ve které již politické strany neměly sílu (a poctivě řečeno ani chuť a odvahu) argumentovat a vzdorovat "volání po přímé volbě".

Nebyla to drtivá většina veřejnosti, která si přála přímou volbu hlavy státu - běžné občany daleko víc zajímá, zda jim politika vytváří či bere pracovní místa, než se vzrušovat debatou o tom, kdo bude sedět na Pražském hradě.

Přímou volbu si přála média a byla to média, kdo do poslední chvíle vytvářel atmosféru, ve které "ve finále" voličům "doporučila", koho mají jít volit.