Od 1. ledna 2011, tedy už téměř dva roky, totiž platí nařízení Fischerovy vlády, které nařizuje majitelům kotlů na pevná paliva a plyn povinný počet prohlídek a dovolují vám, zda vůbec můžete ve svém domě (nejen) v zimě topit.

Pokud nemáte alespoň třikrát do roka vyčištěný komín (samozřejmě odbornou firmou a s náležitým písemným potvrzením pro úředníky), nebo alespoň jednou zkontrolovaný plynový kotel, vystavujete se pokutě až 50.000 Kč. A to přitom můžete mít komín a kotel úplně v pořádku. Důležitý je papír.

Každý, kdo vlastní nemovitost, se přitom většinou snaží být co nejlepší hospodář. Tedy mít vše – i kotel a komín – ve vlastním zájmu v pořádku. Vždyť přece jde v první řadě o bezpečnost jeho samotného, rodiny, a v neposlední řadě i jeho majetku. Proto je normální, že se o kotle a komíny staráme. A pokud to tak není, vystavujeme se riziku požáru nebo otravy (proti kterému se sice pojišťujeme, ale nikdo přece nechce řešit pojistnou událost vyhořelého domu).

Je to ale jen a pouze naše odpovědnost a svoboda nakládat se svým majetkem podle toho, jak se nám zachce.

Pak ale přijde stát a nařídí nám, že tehdy a tehdy musíme dělat to a to, což je pro nás zpravidla spojené s nějakými náklady (za kominíka, architekta, hygienika...). A pokud "to" neuděláme, tak za námi přijde úředník a "odborným okem nám v zájmu veřejného blaha" napaří pokutu.

Je to výsledek dlouhodobého trendu přebírání odpovědnosti státu za vše, co dělá občan. Většinou je regulační záměr na první pohled bohulibý – zákonodárce se staví do role "ochránce lidu", který chce ochránit majetek a životy svých spoluobčanů. Podstata takových regulací je ale zhoubná! Stále víc a víc si zvykáme (vlastně musíme si zvyknout pod pohrůžkou trestu) na méně a méně svobody a odpovědnosti.

Příkladů, kdy stát na úkor naší odpovědnosti a svobody zcela zbytečně přebírá roli dozorce, je nespočet. Kromě již zmíněných komínů jsou to například povinné "energetické štítky" na nemovitostech, nebo nedávná alkoholová prohibice. Ve všech případech stát vystupuje jako ochránce nás samotných před naší vlastní hloupostí, nezodpovědností či neumětelstvím.

Když kupuji dům, ve kterém netěsní okna a má děravou střechu, nemusím na něm mít plechový štítek za několik tisíc o jeho nehospodárnosti, abych věděl, že asi bude problém ho v zimě vytopit. Stejně tak, když si někdo jde koupit do stánku rum za pár korun, stáčený do PET lahve, nemůže očekávat, že bude popíjet osmkrát destilovanou vodku a že nápoj bude stoprocentně zdravotně nezávadný.