Vrcholící proces schválení přímé volby prezidenta a vládní spor o tom, zda má či nemá být vypsáno referendum, ve kterém se občané rozhodnou, zda se má Česká republika stát součástí evropského centralizačního procesu s názvem "fiskální kompakt".

Obě témata mají společného jmenovatele: všelidové hlasování. Nejde mi dnes o to, abych vysvětloval, proč jsem proti přímé volbě prezidenta. To jsem v několika textech učinil natolik důkladně, že již nenacházím k použití žádný nový či přesvědčivější argument.

Dnes mi jde o to, abych se zamyslel nad obecnější změnou, které politické úvahy přenést nejzávažnější rozhodnutí na občany prostřednictvím všelidového hlasování mohou znamenat.

Především jde o další krok k oslabení nepřímé demokracie. Své zástupce do obecních, krajských i celostátních zastupitelských sborů si volíme v nejrůznějších volbách. Volíme je s vědomím, že se v průběhu volebního období budou své práci pečlivě věnovat. Někteří tak poctivě činí, jiní ne. Vždy máme šanci je v dalších volbách OE na základě výsledků jejich práce OE zvolit či nezvolit.

Zvolené politiky si ze svých daní platíme. Máme proto právo jejich práci průběžně kontrolovat a vyžadovat po nich informace o výsledcích jejich práce. Máme právo po nich požadovat, aby podrobnosti tzv. fiskálního kompaktu dokonale znali. Aby je uměli svým voličům vysvětlit a přesvědčivě obhájit, proč se jim tento návrh zamlouvá, z jakých důvodů jej považují pro Českou republiku výhodný, či v čem jsou úskalí a proč bychom měli být v jeho přijetí opatrní.

Politikové nemají, podle mého soudu, přenášet rozhodování o takto komplikovaných a zásadních tématech na voliče.

To v žádném případě neznamená, že jsou voliči hloupí, že nejsou schopni mnohým věcem bystře porozumět. To pouze znamená, že si své politiky volíme a platíme proto, aby měli odvahu i znalosti v klíčových okamžicích vývoje země převzít sami na sebe.

Platí to v případě nepřímé volby prezidenta, platí to i v případě rozhodování o tom, zda se přimknout k jádru nově vznikající rozpočtové eurounie centralizované do Bruselu.

Na to, zda předat zásadní pravomoci o určování rozhodujících parametrů státního rozpočtu do Bruselu, mohou být různé názory. Mají sadu podstatných informací pro své rozhodnutí v ruce všichni voliči, když ani mnozí z poslanců či senátorů nejsou specialisty na toto téma? Prostudují si občané před rozhodujícím referendem obsah navrhované smlouvy? A proč by to měli dělat, když přesně pro tuto práci si volí své zástupce - poslance a senátory! Není pravda, že nepřímá demokracie nefunguje!