Je totiž dalším z řady příkladů toho, jak se evropské instituce všemi prostředky snaží napěchovat historii a zvyky, ale i současný život různých národů do jedné konfekční velikosti. Proč? Aby se snáze vládlo.

Standardizace evropských společností sice ulehčuje vládnutí, nezaručuje však jeho kvalitu. Co je užitečné z hlediska bruselských úřadů, ztěžuje mnohdy život v členských zemích.

Kupříkladu při stavbě páté části pražského metra A do Motola narostla kvůli směrnicímapožadavkům EU cena stavby minimálně o čtvrtinu na 18,7 miliardy korun.

Praha sice obdrží z bruselských fondů osm miliard, tato dotace je však vázaná na splnění celé řady nákladných podmínek. Patří k nim mimo jiné stavba autobusového terminálu za dvě miliardy korun.

Rozhodnutí o tom, jak má vypadat organizace pražské dopravy a tvář hlavního města, je sociální inženýrství ve velkém. Označení lokálních výrobků je ve své podstatě totéž v malém.

Do stejné kategorie patří i společná měna. Představa, že různě rozvinuté ekonomiky mohou prospívat se stejnou měnou, se právě neuvěřitelně nákladně reviduje.

Generace evropských integrátorů věřily a věří, že evropská sounáležitost vznikne pod vlivem celoevropských ekonomických a politických institucí a unifikace společenských procesů.

Standardizace prostředí má sjednotit způsob života a posléze i myšlení občanů. Úplně stejně uvažovali v minulosti naši komunisté, kteří si mysleli, že socialistická společnost zrodí socialistického člověka.