Listiny, která se svým formátem stala jednou z nejznámějších petic v dějinách naší republiky i celého tehdejšího východního bloku. Největší hodnotou Charty však není jen její text, ale právě stovky podpisů pod něj připojených. Podpisů, které patřily konkrétním lidem, s vlastním životem a rodinami, jejichž osud svým souhlasem s textem Charty mnozí z nich, bohužel negativně, ovlivnili až do roku 1989. Slovy Pavla Kohouta šlo o „podpis krví“, kdy každý signatář věděl, co činí a schvaloval toto prohlášení. Takový podpis již de facto nelze vzít zpět. Já osobně jsem éru Charty vnímal s jistým odstupem na studiích a až později jsem si začal uvědomovat, jak ovlivnila životy nás všech. Nikdy bychom však neměli zapomínat, že vedle práva žít v demokratické společnosti nám tzv. chartisté svým „podpisem krví“ uložili i jednu významnou povinnost. Tou je nakládat s právy a systémem, který nám Charta umožnila získat, s uvážením a respektovat oprávněné zájmy a potřeby lidí kolem nás. Jaký nejlepší dárek bychom tedy chartistům k pětatřicátým narozeninám zrození této „petice“ mohli nadělit? Jsem přesvědčen, že tím nej dárkem jim bude právě prosazování tolerance ve všech sférách společenského života, což bude bezesporu v dnešní době nelehký oříšek, ale snad se nám to společnými silami podaří.

Martin Tesařík,senátor ČSSD a  hejtman Olomouckého kraje