Dobrý den, už máte hlad? Prosím, pomozte mi, jsem ve složité situaci, těžko překonám, a v tom souhlasím s Janem Zahradilem, brilantní a nadčasový Klausův kandidátský projev přednesený před týdnem na Pražském hradě, zvláště proto, že nikam nekandiduji. Funkce čestného předsedy by mě potěšila až in memoriam, ale to by mě musela ODS přežít. Obávám se ale, že Václav Klaus taky nikam nekandidoval, nebude si přece kupovat lístek na Titanic.

Na úvod jsem chtěl navíc zazpívat, ale jak jsem řekl, situace je složitá, tak pouze zarecituji. Zarecituji poslední z prvního bloku Nohavicových virtuálek, která prognosticky a jasnozřivě reagovala na Paroubkem zrušené volby v roce 2009 a předjímala mrazivě přesně další vývoj: Skončilo léto s Topolem, je tady podzim s Jiřím, studený vítr nad polem hraje si s bílým chmýřím, ještě si v slunci zaplavem, dáme si vodku dvojitou a pak po zimě s Václavem přijde jaro s Vojtou. Tož, jaro je tady a teď, po kulturní vložce, už vážně vážený začátek.
 
Pane předsedo Petře Nečasi, vážené delegátky, delegáti, hosté, děkuji za pozvání na váš 23. kongres, na kongres, který sledujeme my, vaši voliči, my, řadoví členové, my, posledními volbami znepokojení občané s narůstajícím znepokojením. Možná i proto jsem váhal s potvrzením své účasti. Těžko jsem mohl jen tak přijet, vystřihnout laudatio na současné vedení ODS, přednést formální zdravici, v kuloárech pozdravit zbylé přátele a odjet na Fed Cup. Jak už řekl Petr - Nuda v Brně. Tušil jsem, že se ode mne jako od posledního předsedy ODS, který dokázal vyhrávat volby, a prvního, který přivedl ODS až ke čtyřicentním preferencím, očekává něco víc. Bylo by přinejmenším neslušné, kdybych se jako občan, jako člen ODS a jako člověk, který vás osm let vedl, zbavil odpovědnosti za další vývoj i spoluodpovědnosti za stav a s nadhledem, který mi má dnešní pozice a nezávislost umožňuje, se nepodělil o svůj názor na příčiny, východiska, a aniž bych propadl bludu vlastní neomylnosti i na kroky vedoucí k záchraně značky ODS. Ano, o nic menšího na tomto kongresu nejde, v tomto smyslu to pro mne není kongres volební. Jenom na okraj, pobavila mě Petrova věta, že pokud se přidrzle najde jeho vyzyvatel, půjde tak trochu o puč.

Tak to snad, Petře, nemáš úplně zapotřebí. Kdyby byl kongres v prosinci a členská základna vedla hlubší diskusi o tom co dál, určitě by někoho vygenerovala a možná by přišla na to, že je třeba zrušit v této podobě výkonnou radu. Volby, ať už vyměníte předsedu, místopředsedy, výkonnou radu, prostě všechny a navolíte v ODS způsobem obvyklým kohokoli jiného nebo stejného bez zásadních, viditelných a důvěryhodných změn jdoucích zespodu, změn uvnitř ODS, změn v chování voličů, tak takové volby nezabrání dalšímu poklesu a ztrátě IČO. To byla otázka, kterou jsem si kladl, když jsem přijížděl do Brna. Má ta strana ještě IČO? Neříkám to posměšně, říkám to s obavami. ODS je na tom totiž podobně jako kdysi Lužičtí Srbové a těch nebylo zas tak málo. Pokud se ale národ, a v našem případě strana, dostane za bod zvratu, pod určitou hranici, na neovlivnitelnou trajektorii, nevyhnutelně vymře, v našem případě skončí jako relevantní politická síla. Prolomili jsme limes inferior a řítíme se k hraně volitelnosti. Krajské volby 2004 36 procent, 2008 24 procent a volby letošní 2012 12 procent, tři, dva, jedna bum. Není mi osud ODS, strany, které jsem věnoval část svého života, sil a invence, lhostejný. Nedokážu se jen dívat na hledání zástupných důvodů proher, na nálepkování nepravých viníků - rebelové, přeběhlící, pučisti, na smrtící vnitrostranické války, na vyklízení pozic, na ostrakizaci vnitrostranických soupeřů, na ztrátu posledních zbytků důvěryhodnosti a sympatií, na chyby, které vršíte geometrickou řadou, demontáž našeho krvavě prosazeného ekonomického programu, předání ministerstva vnitra prostřednictvím Mr.Beana české politiky Bártovi z ABL, asistence při vzniku skutečné justiční mafie, umožnění přímé volby prezidenta a současně rezignace na úspěch v této volbě, vyklízení mediálního prostoru šílencům, populistům, falešným mravokárcům a novodobým náckům, v horším případě svezení se na této deváté vlně. Pořád ale platí, a na tom trvám, že i polovičaté vládnutí umožňuje realizovat náš program nenulově. To znamená víc než ozdravný pobyt ve skvělé opozici a nulová realizace programu. Navíc pouze s vládní a ministerskou odpovědností rostou noví lídři. Nechci dát nikomu pověstný polibek smrti, ale mne nejvíc příjemně překvapili Martin Kuba, Ivan Fuksa - zvládnutím problému a respektem, který získali u odborné veřejnosti. Přestože rozumím určitě lépe než kdokoli jiný Petrovi, Ivanovi, Markovi, Tomášovi a dalším, třeba i anonymním, pokládat vlastní vládu je zhůvěřilost. Nechejte tlustou nálepku zrádců těm, kterým patří. Nota bene politické mlýny melou rychleji než boží, i proto jsem přijel, podělím se s vámi o svůj pohled, v kuloárech pozdravím zbylé přátele a odjedu ze země, tedy myšleno zatím z moravské, na ten Fed Cup. Vy si můžete večer na palubě zatančit. Kromě krátkodobých chyb a příčin, které vedly k propadu, existují nepochybně i příčiny hlubší, dlouhodobé, trendové, které mají v konečném důsledku na stav a další vývoj ODS zásadnější vliv než programové výhybky, osobní selhání či neschopnost konkrétních lidí, o kterých bude hovořit jistě mnoho vystupujících. Jejich eliminace, myslím těch příčin, ne těch vystupujících, ukazuje i cestu k řešení. Neřešení nebo pomalé řešení při známém setrvačném pohybu Titaniku vede k nárazu na ledovec.

Zaprvé, nezdařilé transformace ODS. ODS sice zvládla odchod otce zakladatele, pominu-li fakt, že z hradní trafiky udělal Václav Klaus skutečné mocenské centrum a pokračoval i v této legislatuře v neblahé tradici personifikované například vztahem Masaryk - Kramář, Havel - Klaus, Klaus - Topolánek a s permanentní snahou dominovat české politice mnohdy mimo ústavou daný rámec a to bez jakékoli faktické odpovědnosti. Klausova motivace a role jsou nicméně v tomto kontextu průhledné, pochopitelné a předvídatelné a samo o sobě by to ODS nemohlo destruovat. Platí totiž Topolánkova rovnice politické stability: síla ODS v parlamentu násobena silou vlády ODS krát koeficient jednoty ODS lomeno koeficientem páté kolony, kde jednotkou je jeden tlusťoch, to celé umocněno takzvanou mediální konstantou rovná se vliv prezidenta. Jinak řečeno silnou a jednotnou ODS by ceremoniář a kladeč věnců neohrozil. ODS ale především nezvládla přechod, přerod porevoluční strany vytvořené trochu uměle bez historických domácích vzorů, strany odpovědné za klíčové kroky transformace se všemi diskutabilními průvodními jevy, nezvládla změnu strany reprezentované viditelně a čitelně právě Václavem Klausem ve stranu standardní, stranu ukotvenou v domácím evropském kontextu, ve stranu mainstreamovou, pravicovou, schopnou absorbovat liberální konzervativní proudy a elity národa, stranu, která se bude umět distancovat od národoveckých tanečků a od porevolučních excesů, aniž by tuto dobu lacině ze své paměti vymazala ve stranu, která bude generovat přirozeně nové vůdce, nové osobnosti, nové myšlenky.

To, že tento "osud" ,nebo chcete-li poločas rozpadu, měla ODS geneticky zakódovaný od svého vzniku, a to, že na destrukci mnozí usilovně pracovali, by nás, kteří za to nesli a nesou odpovědnost, nemělo omlouvat. Z tradic z britských konzervativců, se kterými nás pojí ideová a programové blízkost, jsme si vzali jen to, co se nám hodilo. Téměř zpravodajské prověřování minulosti, bezúhonnosti a schopnosti kandidátů všech stupňů veřejné správy, výchova budoucích vůdců, okamžitý odchod těch, kteří selhali, automatická výměna lídra, který prohraje volby, aniž by to znamenalo jeho dehonestaci či popravu, a nasazení nového příštího vítěze mělo být pro nás daleko závaznějším příkladem než celkem pochopitelný britský ostrovní euroskepticismus. William Hague přišel v roce 1997 po Johnu Majorovi, 2001 prohrál volby a poroučel se, přesto je dnes ministrem zahraničí Cameronova kabinetu.