Až donedávna se přitom velká část naší vlastní české debaty o energetické bezpečnosti tématu ceny úspěšně vyhýbala. Diskutovalo se především o dostatečné diverzifikaci energetických zdrojů, zejména jejich zeměpisného původu, a dopadů energetiky na životní prostředí.
Pokud jde o cenu, vystačili jsme si do roku 2000 s tím, že hodnotu elektřiny nemůže určovat stát, ale svobodný trh. Že ji neovlivníme. A podobně jako ještě nedávno Bulhaři jsme měli zato, že není důvod, aby kvůli němu cena rostla. Od roku 2001 sice máme regulační úřad, ale tak trochu jako nechtěné dítě, jen proto, že to po nás chtěla Evropská unie. Například Mirek Topolánek nebo předseda „Svobodných“ Petr Mach by ho nejraději zrušili.
Mezinárodní energetická agentura (IEA) definuje energetickou bezpečnost jako „přístup k dostatečnému množství spolehlivé energie za přijatelnou cenu a s ohledem na životní prostředí“. Zdůrazňuje přitom, že diverzifikace zdrojů a ekologie jsou sice důležité, ale že nelze zapomínat ani na další faktory, které zajišťují energetice státu plynulý rozvoj.
České republiky se z těchto opomíjených faktorů hodně týká například nedostatek kvalifikovaných technických pracovníků. To bude vyžadovat co nejdříve rychlý zásah státu ve prospěch technického školství. Hlavním faktorem ohrožujícím českou energetickou bezpečnost se ale stává právě cena. A to jak pro průmysl, tak i domácnosti.

Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: ČSSD