Benedikt XVI. byl osm roků nejen duchovním vůdcem katolické církve, ale i významným světovým státníkem. Z našich setkání – jak při jeho návštěvě České republiky, tak ve Vatikánu – ale i z řady jeho veřejných vystoupení, projevů a textů jsem v řadě oblastí vnímal blízkost našich postojů. Patřil k nevelkému počtu osobností současného světa, kteří se nevezli na laciné vlně všeobecného pokrokářství. Uvědomoval si nebezpečí plynoucí ze ztráty tradičních hodnot, nebezpečí plynoucí z rozpadající se instituce rodiny a národního státu i z překotného evropského integračního projektu a uměl to dát najevo. Byl proto často mediálně atakován – čemuž jsem také velmi dobře rozuměl.

Papež Benedikt XVI. za svůj relativně krátký pontifikát zanechal ve světě výraznou stopu. Jeho rezignaci považuji za symbolickou součást příznaků konce epochy, v níž varovné hlasy nad směřováním současného světa ještě zněly nahlas. Tak také rozumím špatně ukrývané radosti těch, kteří jeho nečekané gesto přijali s pokryteckou chválou. Ti, kteří v něm ztrácejí významného politického a intelektuálního spojence, se neradují. Poděkování za svůj statečný, byť nedokončený zápas si papež Benedikt XVI. určitě zaslouží.