Rušíme nechtěný  systém zdravotnictví ve prospěch nechtěného nesystému zdravotnictví. Rušíme také přiměřenost. Za vypíchnuté oko přiznáváme odškodné pár desítek tisíc, stovkami tisíc však trestáme v zákoně lékaře za pochybná administrativní pochybení.  Platby za náplasti na kuří oka určujeme po zrušení rozumu dokonce zákonem. Rušíme přirozenou odpovědnost šéfů operačních oborů v touze, že z nich budou operatéři nadstandardně a zpoplatněně přiskakující. Zrušíme zčásti porodnice a zřídíme místo nich porodní domy. Rušíme mnohde lékařskou službu první pomoci, zrušili a rozprodali jsme polikliniky. Zrušené  služby a polikliniky nahradíme prý nově pidipoliklinikami satelitními, kam si občané, majetkem vyčlenění ze života metropole, zaběhnou navečer po práci, až budou mít volno, s bolestí zubů, úrazem, případně potratem, které je zlobily v práci už od rána. A nešťastného pana topministra zdravotnictví by zase rádi zrušili šťastní, aby byli šťastnější. Sjezd lékařů si zaapeloval, aby se ministr raději rezignací zrušil sám. Ten se  však zrušit nechce, tak jen zrušil své sliby o platech těch, kteří ho chtějí zrušit.

To všechno nejsou úryvky z nové divadelní hry o Járovi Cimrmanovi, vynálezci rušení jako nástroje prosperity. Je to jen  pár obrázků z přerodu tápající země  v zemi rozvoje, tedy v zemi rozvojovou. V Kašpárkov,  kde se jednání parlamentu odkládá až se rozhodne Strana a kde se nepravomocně odsouzení delikventi povolávají k hodně pravomocnému hlasování. V zemi, která je zocelena veselým vývojem  a snese už všechno.

Zdravotnictví se otevřou nové možnosti. Trhání zubů na tržištích podle tržních pravidel jako kdysi, nové mobilní  jednotky i nové mobilní přítoky peněz pro stabilitu nestabilní zdravotní péče v satelitech,  felčaři nabízející myšlenky pravé i obskurní a potulní medicinmani s kufříky mentálních lektvarů v sedlových brašnách jako bývalo kdysi na romantickém  Divokém Západě za dob rušení tradičních teritorií. Nepochybně  přichází vzrušující doba Divokého Východu jako inspirace pro budoucí tvorbu  filmových easternů o rušení všeho bývalého.  Na západě se totiž mezitím  nic rušného a rušivého neděje, jen bratři Němci ruší  poplatky u lékaře. Ale neruší lůžka, ač jich mají na tisícovku obyvatel významně více než u nás, aby je nemuseli zase pracně zřizovat.

V zájmu nezrušení  duševního zdraví  však už nelze  vzhlížet s nadějí k našim vládnoucím představitelům, které se nedaří zrušit.  Lépe vzhlížet k iniciativám sdružení Ztohoven, než je někdo zruší,  že zlobí, nebo vzpomínat na recesní happeningy  Sdružení pro veselejší současnost, které již bohužel zrušil čas. Vážně a lépe už patrně bylo. Teď už bude jinak a vesele a  je třeba si toho užít, neboť vše, co se u nás přihodí je zajisté jen  zvůle lidu. Reforma se nám právě překlopila  cestou deformy v neformu. Tam už se musíme chytit jak kdo umí. Nejen ve sněmovních jevech a projevech, ale i v satelitních ambulancích, reziduálních nemocnicích, druhém pilíři důchodů, nekonzumovatelných zákonech, neexistujících nadstandardech péče,  ve vůli  Stran i pidistran, v demokracii i kryptokracii.  Jen prosím nenadávejme a buďme i s  pokračujícím nečasem na sklonku roku  pozitivní. Vždyť absurdity doby  jsou naše vlastní děti, které jsme si vypiplali, vyspěly nám v přepiplané fracky a jen tak je nezrušíme. Nenechejte se tedy rušením rušit v práci, nenechejte se ovšem ani zrušit. Bude vás potřeba.