Tématem už teď není třeba mlha uzavírání smluv zdravotních pojišťoven s nemocnicemi na další léta, ministrem nezodpovězené plány na jeho další nakládání s velkými státními nemocnicemi a ústavy ani úhradová vyhláška, vydaná po půlročním přípravném procesu příhodně až na Silvestra jako drsně estrádní tisk. Tématem je teď opět 35 minut dostupnosti základní lékařské péče, nařízených pro vylepšení našeho života vládním nařízením už kdysi loni v létě.
Že prý ovšem bez pětatřicetimunitového vládního nařízení občan právní jistotu neměl a teď už ji bude mít. A stačilo tak málo.

Jak se už v posledních dvou letech zdravotní zákonotvorby stalo zvykem, jde i zde o typický legislativní plevel, v němž se lze nekonečně přehrabovat a přetrhávat, ale nelze ho rozumně využít. Ani z podhledu občanů nebo zdravotníků , ani z nadhledu pojišťoven. Možná ještě někdy bude nápad ho trošku zneužít až zase bude síla a chuť k ředění sítě. Určitě však nebude síla a chuť zdravotnická zařízení přidávat tam, kde dostupnost přesahuje oněch vládních mýtických 35 minut. Média již objevila, že dostupnost lékaře třeba z šumavských či jesenických hvozdů je jiná a problematičtější než dostupnost lékaře z pražské Národní třídy nebo brněnského náměstí Svobody. Cesta k poznání reality je v Českomoravsku klikatá a trvá. Investigativci určitě ještě doplní, že dostupnost se liší i podle aktuálního počasí nebo způsobu, jakým potřebný občan cestuje a v jakém je sám stavu. Nejslavnější Čech Jára Cimrman proces poznání skutečnosti ještě zkomplikoval objevem slepých cestiček, což vládu i ministerstvo zdravotnictví trvale inspiruje. Nutno ovšem brát vážně také podzimní veřejné vyjádření předsedy ústavního soudu i předsedy soudu správního, že u nás vymahatelnost práva chybí. Takže je vlastně jedno, je-li legislativní norma nezbytná a moudrá nebo plevelná a hloupá. Domoci se jejich fungování v praxi stejně nelze.

Tedy máme, co jsme ještě nikdy neměli. Garanci dostupnosti lékaře do 35 minut. Ve skutečnosti když půjde o život a stav akutní, dorazí záchranka o zlomkrk kvůli nemocnému stejně jak nejrychleji to bude možné. Zákonu stačí do 20 minut. Při častějších problémech neakutních se opět jako dosud každý dotrmácí k doktorovi jak umí a může. U části případů to bude i do 35 minut, jinde třeba už do 15 minut s následnými hodinami čekání, jinde to bude možná 37, 53 nebo 115 minut. Jinak se bude cestovat občanům v rychlých autech, jinak důchodcům v autobusech a vlacích, jinak cvičeným chodcům, ještě jinak chodcům dušným, zahleněným nebo delší procházkou zase odhleněným. Když to všichni zvládnou do 35 minut, bude vládní nařízení úspěšně naplněno, když nezvládnou, vláda jim síť nezahustí, neboť i tak sní svůj sen o naředění sítě. Jenom jsme si opět kapku zašvejkovali, ať už jsme ve vládě nebo mimo ni, vládním nařízením rozveseleni, nadšeni či naopak.