„Rusko a USA mají stejné zájmy.“ Za Miroslavem Polreichem, zesnulým kmetem

20.03.2019 14:31 | Zprávy

Někdejší chartista, disident, zpravodajec BIS a bezpečnostní analytik Jan Schneider se rozepsal o nedávno tragicky zemřelém elitním zpravodajském důstojníkovi a diplomatovi Miroslavu Polreichovi. Schneider připomíná i jeho další zásadní životní roli, učitelskou.

„Rusko a USA mají stejné zájmy.“ Za Miroslavem Polreichem, zesnulým kmetem
Foto: Hans Štembera
Popisek: JUDr. Miroslav Polreich

UČITEL MIROSLAV POLREICH

Minulý pátek tragicky zemřel Miroslav Polreich, zpravodajský důstojník, diplomat, ale též i učitel. Tato stránka jeho života není tak mediálně přitažlivá, byť je vlastně těžištěm Polreichova života. Do přednášek a textů zpracovával své životní zkušenosti, jejichž bohatost je obtížné si reálně byť jen představit, natož je plně pochopit. 

Avšak zkušenosti samotné nedělají nikoho hned učitelem. K tomu musí být též nadání, ale i zaujatost. A celkem v neposlední řadě i posluchači, žáci, studenti – prostě ti, které bude povídání starého zbrojnoše zajímat.

Miroslav Polreich nebyl nijak zvlášť citlivý, nebo dokonce empatický pedagog, a bylo mu to rozverně jedno. Jeho vyučovací metody byly poměrně tvrdé a jeho přístup k posluchačům celkem nelítostný. Kdo chtěl z jeho projevů mít užitek, musel se hodně připravit. Čím lépe, tím více toho pak získal. Polreich se totiž nezatěžoval nějakým zbytečným vysvětlováním a politická korektnost mu na tváři vyluzovala jen sarkastický škleb. Mluvil vášnivě, jasně a jadrně, často atakoval hranice provokace. Velmi miloval Havlíčkův pojem „nebezpečného myšlénkování“, z něhož učinil svůj specificky bytostný modus operandi.

V přednáškách pracoval s určitými myšlenkovými celky, ovšem tvarovanými podle jeho představ. Přišel-li kdo na jeho přednášku vybaven jinak formovanými „myšlenkovými cihličkami“ (či dokonce „tvárnicemi“, nebo snad celými „panely“), musel všeho nechat a podvolit se, jinak se brzy ocitnul zcela mimo mísu.

Mnoho by se jistě dalo napsat o tom, jak Polreich přednášel. Důležitější ovšem je, co to vlastně říkal.

MLUVIT PRAVDU

Zpravodajský důstojník prý musí mluvit pravdu! S touto tezí asi zarazil peristaltiku mnohým samozvaným „znalcům“ zpravodajské problematiky. Nikdy jsem ale – kromě nablble překvapených pohledů – nezažil, že by se na toto téma s ním někdo přel. Polreichova permanentně méně či více provokativní metoda výkladu však bezesporu zanechala ve všech posluchačích alespoň nějakou impresi či vjem. U těch inteligentnějších však Polreich často dosáhl samotné podstaty vzdělávacího procesu, tedy vzniku otázky v hlavě žákově.

Ano, zpravodajský důstojník musí umět ledasco, ale vlastní „firmě“ lhát nesmí. To je v dnešní době znovu a čím dál více provokativní teze, tím spíše, že mnozí „zpravodajci“ už ani nevědí, jak pravdu hledat, jak ji rozeznat, jak ji chránit – a proč. Naučili se pravdu „zpředmětňovat“, tedy intelektuálně nenáročně, avšak s prospěchem si ji přiřadit k nějakému subjektu, zhruba ve smyslu kamna = teplo. I v létě.

Smyslem zpravodajské práce je podle Polreicha pravdivě informovat osoby na rozhodovacích místech státního aparátu. Jistěže věděl, že mnohé z nich – čest výjimkám! – si nic takového ve skutečnosti nepřejí, protože takové informace se pravidelně liší od ideologického vidění světa, a velmi tak komplikují rozhodovací procesy. Ale nedá se nic dělat, protože v každém jiném případě se existence zpravodajských důstojníků i politiků stává nedůstojnou. A pak už není o čem mluvit.

SNIŽOVÁNÍ NAPĚTÍ

Polreichovým osudovým zaměřením byla péče, jak snižovat napětí mezi lidmi a státy a národy a náboženstvími. Jak ukončovat konflikty tak, aby současně nebyl pokládán základ konfliktů příštích. Jak navazovat vztahy důvěry a jak je posilovat.

Velmi mně v tomto směru připomínal snahy izraelského historika a svého času i politika Šlomo Ben Amiho. V knize „Válečné šrámy, mírové rány“ popisuje své cesty s tehdejším premiérem Ehudem Barakem na tajná mírová jednání do Osla, na něž si brali ke studiu literaturu zabývající se ukončováním konfliktů. Jeden měl knihu o konci francouzsko-alžírského konfliktu (1962), druhý studoval knihu o vídeňském kongresu (1815). Jak začínají války, o tom totiž píše každý, kdo má příslušný počet tělních otvorů, řečeno slušně. Jak ale inteligentně a důstojně končit konflikty, o tom nepíše skoro nikdo.  

Nejspíš poslední snímek dr. Polreicha (Foto: Miroslav Lepeška)

A přesto je to vlastně ústřední biblické téma, jakkoliv by se to nemuselo zdát. Izraelský vědec Ješajahu Lejbovič, s nímž by si asi Polreich dost rozuměl, totiž kdesi napsal, že starozákonní proroci nepředvídali budoucnost, ale udávali směr, jímž je třeba jít, přičemž vůbec nebylo a není důležité, zda dojdeme k cíli, protože sama cesta správným směrem je tou nejvyšší náboženskou hodnotou. Proto jsem – jen s mírnou nadsázkou – nazýval Polreicha novodobým prorokem.

ANTI-ISMUS

Miroslav Polreich poslední dobou velmi zjitřil zatuchající stodolu českého politologického mlácení prázdné slámy, když postuloval, že novodobý antirusismus je vlastně skrytým antiamerikanismem. Vycházel z toho, že velmoci jsou ve své slabosti odsouzeny ke spolupráci. Jinými slovy, jde o to, že velmoci jsou dost „silné“ na to, aby samostatně cokoliv zničily, jedna nebo druhá či třetí. Jsou ale reálně velmi slabé na to, aby samostatně daly svět trochu do pořádku – jedna či druhá nebo třetí. Jsou tedy odsouzeny ke spolupráci, chtějí-li přežít, jde-li jim o budoucnost.

V tomto se velmi podstatně shodoval s tím, co nám před dvaceti lety říkal Oleg Gordijevskij, sovětský zpravodajec, který dlouho pracoval pro Brity a ze Sovětského svazu utekl skutečně na poslední chvíli. Tedy člověk, který Sovětskému svazu a Rusku opravdu rozumí, aniž by ho kdo mohl podezírat z nějakého laciného fandovství. Gordijevskij říkal, zasaďte se o to, aby Západ vzal Rusko do hry, protože urážené a ponižované Rusko by bylo nebezpečné – ostatně, skutečné nebezpečí hrozí z jihu a z Dálného východu. 

Jak tvrdá pravda! Jak tristní je s vědomím toho všeho slýchat stále v médiích a z pódií politické nedouky, lidsky nezralé, charakterově zakrslé, jimž z očí kouká prodejnost a nenávist, a kteří přitom dostávají přednost před lidmi zkušenými a zodpovědnými!

TERORISMUS

Polreichova poslední řeč na kolokviu věnovanému čáslavskému rodákovi, generálu Františku Moravcovi, měla název „Zpravodajské služby – vyšší forma diplomacie“. Polreich posluchačům nejprve nastínil svou pozici, z níž přistoupil k tématu, pak zmínil pasáž ze své poslední knihy (kterou díky bohu stihl dopsat!), věnovanou právě generálu Moravcovi – ale u toho nezůstal, to by nebyl Polreich, aby na závěr někam neukázal, nějaký směr nepředestřel! Jako ti proroci.

Polreichova poslední pointa spočívala v argumentu, že jak Rusko, tak Spojené státy mají zhruba stejné bezpečnostní priority. Tedy ty skutečné, ne ty ideologické. Na vrcholu je terorismus, pak proliferace zbraní, energetika a životní prostředí a tak dál.

Dlouhá desetiletí však byl terorismus podněcován jednou stranou proti druhé a boj proti terorismu se vyhlašoval jen „na oko“ – a skutečně nastal až poté, co teroristé se zahryzli do ruky, která je do té doby krmila. Myslí-li tedy kdo vážně boj proti terorismu, zejména tomu, který je islamistického původu, neobejde se podle Polreicha bez spolupráce s Ruskem. Tamní muslimská komunita totiž poskytuje jedinečnou a současně též jedinou možnost, jak s její pomocí proniknout až do jádra islamistického terorismu.

Můžeme namítnout mnoho dobrých otázek. Napsal jsem v textu za převyprávěnou jednu Polreichovu tezi variantu počínající „jinými slovy“. Ano, ta jiná slova, jakými navázat na Polreichovo „nebezpečné myšlénkování“, ta budeme zanedlouho hledat na vzpomínkové konferenci věnované Polreichově osobnosti, a hlavně jeho prorockému odkazu, jak na něj navázat a jak jej rozvíjet. 

Čest jeho památce!

Tento článek je staršího data a je dostupný pouze pro předplatitele. Předplatné můžete vyzkoušet zdarma, nebo zakoupit, zde:

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

reklama

autor: Jan Schneider

Mgr. Jana Pastuchová byl položen dotaz

Problémy

Tvrdíte, jak vláda neřeší skutečné problémy této země, což je do jisté míry pravda. Ale zmiňujete řadu věcí, které byly problémem už za vás, jako třeba dostupnost bydlení, nedostatek lékařů atd. Jak tedy věřit tomu, že když se dostanete k moci, tak problémy vyřešíte? Protože ukazovat na jiné a kriti...

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:


Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

Ať sem Fiala nejezdí. Erik Best tuší, co čeká premiéra před volbami od vlastních

17:35 Ať sem Fiala nejezdí. Erik Best tuší, co čeká premiéra před volbami od vlastních

Petr Fiala se snažil budovat si vlastní kult a to se mu může vymstít. PL to řekl politický pozorovat…