Putin přijel za Macronem a nezdálo se, že by se na sebe mračili. Francouzský prezident ruského kolegu vzal na prohlídku pevnosti, což se bere jako privilegium. Jaké signály lze ze setkání vyčíst? Před francouzskými prezidentskými volbami se Macron považoval za jediného kandidáta, který by nebyl „submisivní“ vůči Rusku. Co konkrétního se dohodlo? Byla řeč o Ukrajině? Co známá teze o „Evropě od Lisabonu po Vladivostok“
Na jedné straně se na sebe nemračili, protože jejich vztahy jsou vcelku OK a Macron příští rok pojede 9. května do Moskvy slavit vítězství ve druhé světové válce. Na straně druhé mi ale jejich rozhovory nijak „revoluční“ taky nepřišly. Před schůzkou se avizovalo, že mají jednat o Ukrajině, ale nakonec se dohodli snad jen na tom, že o Ukrajině budou jednat dál. Možná se čeká na nějaký impuls z Kyjeva, jemuž i nynější rozhovory ve Francii „o něm bez něj“ znovu naznačily, kde je jeho místo a jaká je jeho role. Nebo z Moskvy, odkud přicházejí spekulace o brzkém propuštění ukrajinských námořníků zajatých loni při „kerčském incidentu“…
A to, že Macron znovu – dokonce rusky – oživil tezi o „Evropě od Lisabonu po Vladivostok“, bych taky nějak nepřeceňovala. Ve Francii to není nijak zásadně cizí idea, protože už Charles de Gaulle kdysi mluvil o jednotné Evropě od Atlantiku až po Ural. Gorbačov svého času přidal ideu „společného evropského domu“, nebo jak tomu přesně říkal, a Putin pak tento základ rozvinul do „Evropy od Lisabonu po Vladivostok“, tedy do teze o propojení Eurasijské unie s Unií evropskou. Nejspíš je to jakási vize obrovského kontinentu bez Američanů a Číňanů, kteří jsou tu přece jen cizorodým prvkem. Tímto pojmem ale už mávali na Západě mnozí, po Majdanu třeba náš tehdejší eurokomisař Štefan Füle, před třemi lety i Angela Merkelová… Nemyslím si, že má smysl se tím v současnosti nějak hlouběji zabývat, neboť je to jen slogan. A případná realizace fakt není na pořadu dne, týdne a ani dekády.
Nicméně, Putinovy rozhovory s Macronem hluboce otřásly ukrajinskou politickou scénou a třeba bývalá šéfka parlamentu připouští, že už je zcela jasné, že „svět nebude za Ukrajinu bojovat“ a že k lednu příštího roku EU zruší protiruské sankce. Tož uvidíme.
Donald Trump také možná potěšil Putina, když řekl, že by Rusko mělo znovu být přijato do skupiny G8. Bylo to Rusku vlastně k něčemu? Jaké signály vůči Rusku zní od Trumpa a jak autonomní je jeho pozice, „ředěná“ Kongresem USA?
Macron podmiňuje návrat Ruska do G8 nějakým řešením ukrajinské krize, takže v praxi se také žádný návrat konat vůbec nemusí. Nicméně, obecně platí, že to sice může být pro Rusko nějakým morálním zadostiučiněním, ale nemyslím si, že by z představy návratu nějak přehnaně hýkali nadšením. Je to možná jen otázka jakési prestiže, ale při kvalitě vztahů mezi Západem a Ruskem není vůbec jisté, jestli Rusko o takovou „pochvalu“ vůbec stojí. Tím spíš, že G7 i bez Ruska je sama tak „obchodně rozhádaná“, že prý je dopředu jasné, že nadcházející summit neskončí ani společným komuniké, na němž se zúčastnění nedokážou shodnout. Kdyby tam ještě znovu přibrali Rusko, chaos bude jen o to větší. A obráceně, co by mělo Rusko v rozhádané partě pohledávat?
Nevím, po splasknutí vymyšlené aféry s „ruským vměšováním“ se americká liberální média soustředí na nové téma „Trump je rasista“ a celý americký politický establishment za svého hlavního nepřítele považuje Čínu, takže Rusko jim „vypadává z radarů“ a začíná být naprosto nezajímavé. Zavalené sankcemi, odložené ad acta. Jestli to současně znamená, že se nějak i zlepší vztahy mezi USA a Ruskem, si netroufám odhadovat, i když bych si na to nevsadila.
Putin každopádně nezaznamenal dobré PR, pokud jde o dozvuky nehody rakety na jaderný pohon. Západní média informují, že Rusko vypíná mezinárodní měřiče radiace a přicházejí s paralelami o Černobylu. Dokonce i analytik Štěpán Kotrba, který netrpí nechutí k Rusku za každou cenu, řekl, že „tohle je blbě“ a kdo ta čidla vypnul, by „měl viset“... Co k tomu říci?
Jasně, vypínání monitorovacích čidel vypadá hodně amatérsky a křečovité tvrzení, že beztak předávala údaje o radiaci „jen na dobrovolné bázi“, je už rovnou směšné. Na druhou stranu se obě „vypnuté“ stanice nacházejí přes 800 kilometrů od havárie, takže některé obdobné stanice ve skandinávských zemích mají k místu havárie mnohem blíž. A s výjimkou jedné norské, která nahlásila stopy jódu 131, žádná z nich nic nenaměřila. Takže mi vlastně není moc jasné, co tam s těmi monitorovacími čidly v tom Rusku vlastně ve skutečnosti prováděli.
Matteovi Salvinimu se povedlo položit italskou vládu a vyhlíží předčasné volby. Dosavadní koaliční partner Hnutí pěti hvězd by se rádo spojilo s levicí, aby jim zamezilo, na druhou stranu lídr levice údajně cítí, že taková vláda by byla dar pro Salviniho. Rozehrál to lídr Ligy dobře?
Nesleduju italskou scénu až tak dopodrobna, abych věděla o všech nuancích tamní politiky. Obecně samozřejmě platí, že italská politika a tamní vlády byly od druhé světové války v „permanentní krizi“ a padaly zcela pravidelně předčasně. Z tohoto pohledu se tedy Itálie drží svých nejlepších demokratických tradic.
Myslím, že vše bude záviset na voličích a jejich ochotě jít k volbám. Protože je sice možné, že se lídři protestních „Hvězd“ mohou v zákulisí dohodnout s „unijní“ sociální demokracií, ale voličům obou stran to může taky připadat jako jeden velký podvod a zrada programů. To spíš je představitelná koalice Salviniho Ligy s nesmrtelným Berlusconim, a pokud si Liga uchová voličskou podporu kolem 40 procent, tak má cestu k moci asi otevřenou… Ale, počkejme si.
Asadova vojska postupují přes město Chán Šajchún, které nedržela od roku 2014. Tvrdí to dokonce i vaše „oblíbená“ Syrská observatoř pro lidská práva. Rebelové prý utíkají do Turecka... Což je zajímavá informace: Co v tom Turecku budou asi dělat? Zůstanou tam? A to Erdoganovi nevadí, že mu do země vnikají džihádisté?
Myslím, že je to právě naopak. Turecku příliv džihádistů vadí, což je hlavní důvod, proč se všemožně snaží udržet v Idlíbu status quo. Pro Ankaru je džihád v Sýrii sice nepříjemný, protože vzdálený jen pár kilometrů, ale pořád lepší než džihád přímo v Turecku. A problém to není jen pro sekulární, kemalovskou část turecké společnosti nebo pro Kurdy, ale i pro onu část islámskou, muslimskobratrskou, protože ideály Al-Káidy a Muslimského bratrstva se sice mohou v některých bodech překrývat, slučitelné ale rozhodně nejsou.
Potíž je ovšem v tom, že Turecko už loni na podzim v Soči dojednalo s Ruskem a Íránem (a potažmo tím i se Sýrií) podmínky řešení situace v Idlíbu, ale od té doby nenaplnilo skoro žádný ze svých závazků, protože se ukázalo, že Al-Káida a další teroristické skupiny sice osm let války ochotně přijímaly zbraně a jinou pomoc, poslouchat Ankaru ale rozhodně nehodlají. A Sýrii a Rusku jako by aktuálně došla trpělivost, dopředu oznámily Turecku, co se bude dít, a aktuálně postupují Idlíbem, zatímco ruské stíhačky z oblasti vytlačují ty turecké. Džihád ustupuje směrem k severu, kde je i čím dál hlasitěji a vztekleji protestující Turecko. Další vývoj bude zajímavý. Je pravděpodobné, že se postup na nějaké linii zastaví – třeba když syrská armáda ovládne strategickou dálnici M5. A pak se znovu začne jednat. Přitom mi ale bude připadat podivné, pokud Turci na své území opravdu vpustí prchající džihádisty, nebo přinejmenším příslušníky těch nejradikálnějších teroristických skupin…
V Německu se blíží zemské volby, například v Sasku, kde v průzkumech vede AfD. Německé orgány každopádně odmítly zaregistrovat řadu jejích kandidátů a na sociálních sítích se objevuje paralela s Ruskem. Je namístě?
Jaká paralela? My přece děláme vše demokraticky a humánně, zatímco Rusko totalitně a nelidsky! Ale vážně, nápad s proškrtáním kandidátů AfD v Sasku na takovou míru, že hrozí, že strana v případě svého vítězství nebude mít lidi k obsazení získaných postů, je samozřejmě zajímavý. Inovativní. Nebo bizarní. V každém případě příznačný pro dobu, kterou naše politické reprezentace dovedly do bodu, v němž už jim nezbývá, než se u moci držet jakýmikoli prostředky…
Donald Trump opravdu chce koupit od Dánska ostrov Grónsko. K čemu by ho potřeboval? Každopádně Dánové mu ho nechtějí prodat, tudíž Trump zrušil návštěvu Dánska. A šíří se vtip: „Dánsko nám nechce prodat Grónsko. Bombardování Dánska začne za 5, 4, 3...“
Tající Grónsko je surovinovým eldorádem, a tak není divu, že přitahuje pozornost. I tak ale první zprávičky, že Trump uvažuje o jeho koupi, vypadaly jako vtip. Ale vtipem to přestalo být ve chvíli, kdy dánská vláda o prodeji odmítla vůbec jednat a Trump „kárně“ zrušil svou návštěvu v Kodani. V Dánsku z toho musejí být perplex. O to víc, že Trump označil odmítnutí jednat o prodeji ostrova za „nestydaté“.
Na bombardování Dánska samozřejmě nedojde, ale na druhou stranu není bez zajímavosti, že z dánské královské rodiny tak razantní odmítání nezní. Prý, že je na obyvatelích Grónska, jak se rozhodnou. To je hodně zajímavý postoj. Trump se má čeho chytit… I když mně to pořád připadá jako vtip, který ovšem svým pokračováním notně ztrácí na humornosti.
Co bychom v příštích dnech měli sledovat?
V pohybu je tolik událostí…
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
