Co říci k tomu, že Zemanovi odpůrci na něj před dalšími čtyřmi prezidenty křičeli, pískali a házeli vajíčka?Anketa
Celá země 17. listopadu sledovala, jak studenti demonstrují proti Miloši Zemanovi. Akci se dostalo hojné publicity i na Západě a u nás padla přirovnání s Listopadem 1989, studentskými protesty roku 1968, ale i s Kulturní revolucí v Číně. Nejčastější motiv, který protestujícím vadil, byla Zemanova proruskost (transparenty „Nechceme být kolonií Ruska“, „Kamarád Putina - zrádce národa“ atd.). Co říkáte této akci? Co Vám pověděla o našem národě?
O českém národě samozřejmě nevypověděla vůbec nic. Snad jen o tom, že pár set mladých lidí, kteří žijí s představou, že miliardářské kníže je pankáč a zajistí jim důstojné místo na planetě, udělalo organizovaný protest a někdo to celé zaplatil. Teď nemyslím německého prezidenta, který zaplatil za návštěvu Prahy vajíčkem… Je poměrně bizarní, že se to všeobecně omlouvá „omylem“, protože terčem byl přece Zeman – a úplně stejně se NATO omlouvá, když třeba v Afghánistánu vybombardovalo osmdesát lidí na svatbě – „Chtěli jsme trefit Talibán, sorry“.
Nicméně, myslím, že kdosi už prostě rozjel prezidentskou kampaň pro příští volby, jako kdybychom žili v prezidentském systému a opravdu hodně záleželo na tom, kdo sedí na Hradě. Přitom je z fanatismu Zemanových odpůrců, kteří se neustále zaklínají demokracií a západními hodnotami, zřejmé, že demokratickou volbu neuznávají.
Původní materiály ParlamentníchListů.cz vyslovující nevoli nad počínáním Miloše Zemana: Středeční demonstrace studentů a rozhovor s odpůrcem Kremlu Grigorijem Paskem.
Sám Zeman se evidentně baví tím, jak snadné je rozžhavit je do běla, takže lze soudit, že příště už nebudou lítat jen vajíčka… Na místě organizátorů bych rychle zavelela „Zchladnout!“
Uvažujete, že budete volit Stranu práv občanů, čili zemanovce, které nyní vede senátor Jan Veleba?Anketa
Mimochodem, ČR je zvláštní země – zatímco na Západě vajíčka a další předměty zásadně házejí levicoví anarchisté, u nás už od Paroubkových časů je taková agrese doménou pravice. Churchill říkal, že kdo nemá v mládí srdce, nemůže mít ve stáří rozum. Vysvětluje se to tak, že kdo nebyl v mládí levičák, nemůže být v dospělosti pravičák, tedy opora systému. Ale my máme pravicovou mládež, máme pravicové zelené… zkrátka, lišíme se od zbytku západního světa, k němuž se tak rádi hlásíme. Kdybychom obrátili Chuchillovu logiku, tak nás čeká silná levicová budoucnost – až nynější radikální bojovníci proti neexistujícímu komunismu a (fakticky neexistující) levici budou muset začít žít bez finanční pomoci rodičů a při nezaměstnanosti mladých, jaká je.
Listopad 1989 jste zažila, stejně jako následujících 25 let v této zemi. Jste hrdá na Václava Havla, kterého se mladí demonstranti dovolávali? A jste hrdá na to, že bude mít v americkém Kongresu svou bustu? Mimochodem, premiér Sobotka a šéf sněmovny Hamáček na návštěvě v USA přednesli názory typu „USA by měly dodávat do Evropy břidlicový plyn" a „Rusko rozumí jen síle“… Překvapilo Vás to? Jak se toto rýmuje s postoji Miloše Zemana?
Fakt, že někde bude mít bustu, je jen gesto díků člověku, který Západu pojmem „humanitární bombardování“ pomohl obhajovat jeho války. Ani v nejmenším to ale neznamená, že by se odhalením busty svět nějak změnil k lepšímu nebo že by kvůli tomu nějak zesílil hlas Prahy ve Washingtonu. A proč by vlastně měl zesilovat? Pro naši zahraniční politiku – nebo pro pohled na svět obecně – je určitá servilita snad už tradicí, a tak je normální, když politici České republiky v USA říkají, co tam chtějí slyšet, i když to s tím břidlicovým plynem je v zásadě technologický i ekologický nesmysl a i v USA se fracking jeví stále více jen jako bublina. Takže delegace vyrazila do USA, většinu tamních názorů odkývala, dostalo se jí za to od tamních hlavních válečníků pochvaly (a Zemanovi kritiky), v Kongresu přibyla další socha… Co dál? Asi nic. Hajdy domů.
Psali jsme:
A s postoji Miloše Zemana to nijak nesouvisí, protože naši zahraniční politiku určuje vláda a ministerstvo zahraničí, Hrad má v tomto směru jen prostor k tomu, aby se nezávazně „vypovídal“.
Který politik naši zemi po roce 1989 NEJVÍC POŠKODIL?Anketa
Mezitím na Ukrajině pronesl ministr financí Oleksandr Šlapak nevídanou větu: Kyjev prý už Donbas nejspíše ztratil a bude se podle toho muset zařídit. Lze to brát jako signál, nebo jde jen o prohlášení ministra odstupující vlády? Premiér Jaceňuk řekl, že se separatisty jednat nebude. Ukrajina už každopádně od Donbasu „odpojuje“ infrastrukturu i finanční toky. Tak tedy… Blíží se stav, kdy „de facto" bude uznáno i jako „de iure“?
Svým způsobem je jedno, co Kyjev říká, protože důležitější jsou jeho činy, a právě odstřiháváním Donbasu od všech státních infrastruktur vlastně fakticky přiznává, že je konec. Nicméně k míru je daleko, tím spíš, že nový americký Kongres, který nastoupí v lednu, už je natěšený, že začne Kyjevu dodávat zbraně k válce s Ruskem, a Putin na druhou stranu dává každým svým projevem najevo, že nedopustí vojenskou porážku Donbasu a ani podřízení Ruska americkým zájmům. Jinými slovy, na obzoru je potenciální konflikt, který odnesou hlavně samotní Ukrajinci a po nich Evropa, protože při „zmražení konfliktu“ se krize ve vztazích s Ruskem jen prohloubí a nebude možnost ji řešit. Kreml se už přitom od Evropy jednoznačně odvrací k Číně a nové dohody o dodávkách plynu už někdy v roce 2018 připraví Evropu o čtvrtinu nutných plynových objemů. Když si to tedy shrneme: před rokem začal Majdan, který svrhl demokraticky zvolenou vládu, poté následovala válka skutečná i ta sankční, a nyní modely banky Goldman Sachs ukazují, že sankce a protisankce už poslaly EU do recese. EU se ale tváří, že vše dělá správně a „jede“ dál, nejspíš v očekávání nějakého zázraku. Sláva hlouposti!
Nesouhlasíte, pokud jde o Rusko a Ukrajinu? Přečtěte si původní materiály ParlamentníchListů.cz přinášející názory Grigorije Paska (+21.10.) Michaela Kocába (+ z 5. 7. a 15. 3.), Alexandra Vondry, Petra Pitharta, Bohdana Zilynského, Cyrila Svobody (z 28. 10.), Stanislava Chernilevského, Andreje Zubova, Václava Bartušky, Martina Bursíka (+ z 6. 8. a z 23. 6.), Karla Schwarzenberga (z 3. 10.), Miroslava Kalouska, Karla Janečka, Pavla Žáčka (+ z 10. 9.), Jana Urbana, Daniely Kolářové, Petra Gazdíka, Alexandra Tomského (+ 2. část), Michala Kučery, Romana Šmuclera, Jiřího Peheho (z 11. 9.), Romana Jocha (ze 7. 8.) + (9. 9.), Jiřího Pospíšila, Marka Ženíška, Přemysla Sobotky, Johna Boka, Petra Fialy, Maji Lutaj, generála Miroslava Žižky, Pavla Šafra, Františka Janoucha, Jiřího Šestáka, Cyrila Svobody (z 1. 9.), Vladimíra Hanzela, českých umělců, Bohumila Doležala, Zdeny Mašínové (z 21. 8.), Michaela Romancova, Anatolije Lebeděva, Františka Laudáta, Jany Černochové (+ z 24. 10.) Karla Schwarzenberga (ze 14. 8.), Alexandra Kručinina, Milana Hulíka, doc. Jaroslava Šebka, Hynka Kmoníčka, prof. Václava Hampla, Vladimíra Hučína, Jana Vidíma, Jaroslava Lobkowicze, Gabriely Peckové, Daniela Kroupy, Tomáše Zdechovského, Cyrila Svobody (z 22. 8.), Františka Bublana, Jiřiny Šiklové, Karla Hvížďaly, Jiřího Peheho (30. 7.), Marty Kubišové, Petry Procházkové, šéfky hnutí Femen, Zdeny Mašínové (z 21. 5.), Ondřeje Benešík (+ z 23. 10.) Džamily Stehlíkové či Michala Marka.
Německá kancléřka Angela Merkelová s Putinem několik hodin soukromě hovořila, rozhovor ji rozladil. Sdělila, že odmítá stav, kdy by Rusko expandovalo do Evropy, například do Srbska a jinam na Balkán. Zdůraznila potřebu asociačních smluv s Moldávií a Gruzií a dodala, že se odmítá jezdit do Moskvy ptát, zda něco smí udělat. Co za tímto mrazivým prohlášením máme hledat? Děje se něco?
EU se v rámci ukrajinské krize – a samozřejmě nejen této krize -- zřekla své svrchované politiky a spokojila se s pozicí americké loutky. A podle toho se k ní – jako k nesvéprávné entitě -- ostatně chová i Putin. Problém sílících – a nutno říci, že historicky tradičních -- vazeb Ruska na Balkán je v poslední době tématem nervózních článků a analýz v německých médiích, ale neumím si představit, co by s tím chtěl Berlín nebo Brusel dělat. Unie se sama drolí – rozpory ohledně sankcí proti Rusku celou strukturu ochromují, Británie míří z EU pryč, Maďarsko o tom mluví už otevřeně, zato finanční krize zůstává a prohlubuje se – a co by měla paní Merkelová všechno k tomu ještě stíhat? A fakt za této situace stačí někomu hrozit, že ho nevezmou do EU? To už by mohla být pro některé země naopak úleva. Zkrátka, pokud EU nezačne být sama sebou a nepřestane být jen americkou loutkou, její význam bude upadat a struktura rozpadat až se odsune na okraj světového významu. „Posilování“ Unie o takřka nefunkční a rozpadlou Moldovu nebo svářící se Gruzii nic z toho nezachrání, spíš jen přidělá další starosti. A ukrajinská krize ukazuje, že EU větší starosti řešit prostě neumí.
Švédská vláda je připravena uznat Palestinu. Miloš Zeman oproti tomu vyzval k vyslání české mise na Golanské výšiny a vyzývá k zostření boje proti islámskému terorismu. Z čehož vyplývají dvě témata: Přiblížila se Palestina svému uznání? A bude český stát už navždy víceméně proizraelský?
Pro uznání Palestiny už hlasovaly také parlamenty Španělska, Francie, Británie nebo Irska, ale potíž je v tom, že izraelská okupace dosáhla takových rozměrů, že by pro případný stát Palestina zbyly už jen tři navzájem nepropojené ostrůvky, které dohromady představují pouhých 11 procent území, jak ho kdysi definovala OSN. Takže uznání Palestiny je jen symbolické a právní, v reálu se nic neděje a dít jen tak nebude, dokud bude Izrael dál považován za nedotknutelný stát. A i kdyby jím přestal být, neumím si představit, že by existovala síla, která by dokázala vytlačit vesměs radikální náboženské kolonisty z palestinských území zpět do „oficiálního“ Izraele. Byla by z toho nejspíš další válka. Takže se zkrátka otázka palestinského státu bude muset řešit nějak jinak, inovativně… A řešit to bude nutné, protože situace je dlouhodobě neudržitelná -- vždyť i izraelská vláda nedávno oficiálně připustila, že nejčastějším chlapeckým jménem v Izraeli je Muhammad.
Opravdu nevím, jestli je protiizraelský postoj vlád ČR „na věčné časy a nikdy jinak“, ale v době, kdy klesá podpora Izraeli i mezi americkými Židy, je to poněkud zvláštní. Ale jak už jsem řekla dřív, jsme zvláštní země v mnoha ohledech.
Na závěr tradiční otázka: Co dalšího zásadního se za poslední týden stalo, co vás překvapilo? A co bychom měli v nejbližší době rozhodně sledovat?
Osobně budu sledovat další integraci Ruska a Číny a Číny a dalších asijských zemí. Tady u nás se to snažíme přehlížet nebo marginalizovat, ale mám dojem, že lze „v přímém přenosu“ vidět, jak se pomalu ale jistě rodí nové globální mocenské centrum – a jak to staré, tedy to „naše“ pomalu ale jistě upadá.
Předchozí názory Terezy Spencerové:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Martin Huml
