Pane profesore, na začátek bych se ještě vrátila k případům hromadné střelby v texaském El Pasu a ohijském Daytonu. Celkem zemřelo 29 lidí, desítky dalších utrpěly různá zranění. Masakr v El Pasu je vyšetřován jako možný zločin z nenávisti. Případ je hodnocen jako vnitrostátní terorismus. Druhý střelec měl být levicovým extremistou. K další střelbě došlo včera ve Filadelfii, podle prvních zpráv bylo zraněno šest policistů. Když se hovoří o důvodech, jsou zmiňovány duševní nemoci, nenávist, rasismus, xenofobie, sociální sítě, přístup ke zbraním atd. Jaký je podle vás?
Diskuse se vede kolem nasycenosti americké společnosti zbraněmi. Druhý ústavní dodatek, z něhož je v USA odvozováno právo na zbraň, byl přijat na konci 18. století. Bylo to v době, kdy Amerika předpokládala, že nebude mít velkou parazitní armádu a milice byly vnímány jako instituce, která má zajistit bezpečnost nejen jednotlivců, ale i revoluce. Dnes v USA vidíme mohutnou stálou armádu, velké zbraňové systémy a nekonečnou nasycenost zbraněmi – předpokládá se, že na jednoho obyvatele je tam 1,2 zbraně. Ve skutečnosti ale není o mnoho vyšší než např. v Kanadě. To znamená, že důvod k masovému zabíjení a vraždám bude pravděpodobně jiný. Podle analýzy BBC se zabitím během kriminálního činu je v USA spojeno 73 % incidentů, v Kanadě 38 % a v Anglii plus Walesu 3 %.
Zpravidla se říká, že americká společnost je předrážděná, vystrašená nejrůznějšími lobbisty a politiky. Reakce na nebezpečí na ulici a politické problémy se zbraní v ruce je spojena s tím, že společnost není stabilizovaná a je nervózní. Jiná v nejbližších letech nebude, protože obchod se strachem v Americe probíhá na dvou úrovních. Firmy, které vyrábějí zbraně, záměrně v lidech pěstují strach a přesvědčení, že se musí chránit sami. Mimochodem řešením kriminality na školách má v některých státech být povolení učitelům nosit do školy zbraň. Kde je řečeno, že to učitel zvládne? Budou střílet, po kom budou chtít? To jsou lobbistické zájmy. Pak jsou tu politické zájmy. Američané jsou opravdu vyděšení propagandou v oblasti zahraniční politiky a očekávají válku. Do toho přidejme média, která násilí dodávají specifickou reklamu. Výsledkem je, že kdejaký zoufalec s herostratovským komplexem hodlá vstoupit do dějin tím, že bude chtít soutěžit a zabít více lidí než jeho předchůdce.
Je na čase bavit se o zpřísnění podmínek pro držení legálních zbraní v USA?
Určitě. Ve Spojených státech určitě. Každý ze států unie má podmínky trochu jiné, dala by se najít hladina, která už je vyzkoušená. Ale chybí dobrá vůle. Lobbisti, kteří se pohybují kolem obchodu se zbraněmi, jsou velmi silní.
I když se způsob sběru dat může lišit, jasné je, že rostou počty mrtvých. Stále víc lidí je ochotných zabíjet…
Pachatel, který střílel v El Pasu, je dáván do souvislosti s anonymním manifestem, který se před střelbou objevil na internetu a v němž se hovoří o „hispánské invazi do Texasu“ a o plánu rozdělit Ameriku na území podle ras. To podle BBC zní jako ozvěna prezidentových vyjádření. Po útocích se prakticky ihned ozvali někteří prezidentští kandidáti z okruhu Demokratické strany a útoky spojili s osobou prezidenta Donalda Trumpa, který podle nich svou rétorikou, namířenou proti migrantům, podporuje násilí a rasovou nesnášenlivost. Je pravda, že Trump na útocích nese svůj podíl viny? Má Trump na rukou krev obětí?
To se nedomnívám, vraždilo se i za minulého, demokratického, prezidenta. Je to obecný problém americké politiky. Všechna témata bývají před volbami vyšponována, personifikována a zdramatizována. Trump má v jedné věci pravdu stejně tak jako kritici kvót v Česku. Americká společnost neunese sílící migrační tlak z jihu. I při nejlepší vůli. Já sám přirozeně chovám sympatie k sociálním migrantům, ale když se brány otevřou, silnice se migranty přeplní. Společnost, ať už americká, nebo evropská, je nebude schopná vstřebat ekonomicky, sociálně, kulturně. To prostě nejde. Rozdíl mezi životní úrovní na severu a na jihu je takový, že jen trouba by na sever nešel, kdyby mohl. V hollywoodských filmech je prodávána vyšší střední vrstva jako standard života ve Spojených státech, to zdaleka není pravda. Ale americká reklama směřující na jih – budete mít americkou demokracii, americkou životní úroveň – a v této zkratce k migraci vybízí. Totéž platí o Africe.
Stavět zeď je samozřejmě šílené. Jenže migrační potenciál jihu roste. Při volné sociální migraci nedojde ke spravedlivějšímu rozdělení bohatství, ale zhroucení jakéhokoliv bohatství, a to i majetku středních vrstev. Chybí rozumné sociální programy pro jih. Trochu to zjednoduším: jsou skryté dotační programy pro americké farmáře v podobě odkupování potravin pro takzvanou pomoc do zahraničí. Peníze na tyto nákupy by mohly být přesměrovány na investice do zemědělství v Africe a Latinské Americe, čímž se ušetří, vytvoří pracovní místa, vzroste potřeba vzdělání. Jenže se tak zmenší globální kšeft s chudobou a hrozí volební podpora části venkova.
Ve druhé polovině tohoto století se ukáže, jak je nepřipravená Evropa na africkou populační explozi, pokles gramotnosti i nárůst chorob. V současné chvíli předvádí Evropská unie bezbrannost a k uzoufání trapné chování svých představitelů. Dva roky řeší Brexit… To měli mít dohodnuto za dva měsíce. Už se na ně nedá dívat. Mediálně je to nuda a prakticky jen vytváření řetězců dalších zbytečných problémů místo toho, aby se pozornost koncentrovala na problémy budoucnosti.
Trump se migraci z jihu snaží zastavit v domnění, že tím vyřeší i sociální problémy vlastní země – mluví o milionech pracovních míst, ochraně tisíců před kriminalitou, o ušetření miliard dolarů. Je to ale jen jeden z aspektů problému. Amerika není připravena na nastupující vlnu ani na to, že se migrace zastaví. Je tam spousta pracujících nelegálně na farmách, v domácnostech, v malých firmách. Loni bylo na hranici USA zadrženo přibližně 400 tisíc lidí, 700 tisíc jich ale zůstalo v USA, i když jim vypršelo vízum. Až tito odejdou, zdraží se práce. Nejsou jednoduchá řešení. Do toho se nabaluje Trumpova rétorika. Není kultivovaný řečník, často přepálí, aniž kontroluje politický dosah své slovní zásoby. Je střelec od pasu a rozumím tomu, že někdo tvrdí, že jeho výroky mohou jiné dovést ke střelbě. Tak jednoduché to ale není. Problémy v USA jsou mnohem hlubší a starší. Mimochodem – velké repatriační programy měla například Eisenhowerova vláda v 50. letech minulého století.
Psali jsme:
V pondělí Trumpova vláda oznámila, že zpřísní podmínky pro udělování povolení k pobytu, takzvané zelené karty. Nově by ji nemuseli dostat migranti, kteří mají nízké příjmy a v USA čerpají nějakou formu sociální pomoci. Co přinese toto opatření?
Od přelomu 19. a 20. století přijímali v USA normy, které byly i pokud jde o migraci založeny na rasovém principu. První, koho postihly, byli Číňané. Kalifornie byla plná čínských dělníků, tak byla zakázána migrace z Číny. Mimochodem, vydobyli si to bílí kalifornští dělníci. Tak se rodil americký populismus. Pak přišly plně rasové zákony, které omezovaly migranty z jihu a východu Evropy, Italy a Slovany, protože Anglosasové se cítili nadřazeni. To bylo období slávy eugenických zákonů, kdy byly zakázány mezirasové sňatky. Ty ostatně byly zakázány už v sedmi koloniích ze třinácti, které zakládaly Spojené státy. Poslední zákony tohoto typu byly v USA zrušeny až v roce 1967. Specifické eugenické stereotypy v kultuře USA bezesporu jsou. V 60. letech se formálně dařilo odbourat mezirasové předsudky, a to i pomocí pozitivní diskriminace, kdy se začaly menšiny upřednostňovat. To samozřejmě vyvolává zpětné reakce. Společnost v USA není harmonická. Stala se ale vzorem pro liberální obhájce multikulturalismu v Evropě. Jenže oni nevidí, že je americká společnost nedozrálá. Nevidí Chicago a Detroit, nevidí narůstající pracovní chudobu. Rasové předsudky a sociální rozdíly překonány nebyly. Že je formálně z hlediska ústavy hlas černocha stejný jako hlas bělocha, to ještě vůbec neznamená, že se vytvořila jednotná politická kultura, sociální kultura nebo shodné kulturní vzorce.
Donald Trump navštívil obě města, lidé, kteří utrpěli zranění, se s ním nechtěli setkat a stihl se pohádat i se starostkou Daytonu a senátorem z Ohia. Demonstrovalo se. Měl tam vůbec jezdit?
Měl. Ne všichni byli proti němu. Není to tak, jak situaci líčí liberální média: Trump proti zbytku světa. To není pravda. Nelze zapomínat, že je tam i spousta lidí, kteří mají hluboké rasové předsudky, a pro ně je Trumpův postoj málo vyhraněný. Amerika je rozpolcená nikoli Trumpem, ale problémy, které narůstaly ve skrytu za korektním liberálním jazykem, kdy vše bylo v pořádku, když se to správně pojmenovalo.
Na začátku našeho rozhovoru jste říkal, že se Američané bojí války. Můžete být konkrétnější?
Před několika dny časopis Foreign Affairs zveřejnil studii, která připomíná, že v roce 2014, v době připojení Krymu k Rusku, pouze jedna šestina Američanů dokázala identifikovat Ukrajinu na mapě. Následující rok ve výzkumu, zda podpoří bombardování Agrabahu, téměř třetina republikánských voličů souhlasila; pro bylo i 13 % demokratů. Čím nižší vzdělání, tím radikálnější postoje. Žádný Agrabah ovšem neexistuje. Bavíme se o množství předsudků, které jsou v americké kultuře vypěstovány jejich představou o mravní a sociální nadřazenosti nad zbytkem světa. Když k tomu přidáte obrovský růst Číny… Je spousta lidí, kteří si myslí, že je situaci potřeba řešit válkou a že je nevyhnutelná. Také americká akademická obec sleduje tato témata, dominuje představa, že střídání hegemona bývá spojeno s válkou. Tím, jak se Čína stává ekonomickým hegemonem, možná za dvacet třicet let i vojenským hegemonem, se spousta lidí domnívá, že válka je nevyhnutelná. Je to velmi nepříjemné. A když se o tom budou vzájemně přesvědčovat a utvrzovat, nevyhnutelnou se válka stane.
V Moskvě pokračují demonstrace za svobodné volby. Protestující se snaží dovolat toho, aby se někteří dříve vyloučení kandidáti mohli účastnit voleb do moskevského zastupitelstva. Na internetu se šíří videa policejních zákroků, při kterých je vůči zatýkaným používáno fyzické násilí. Jak protesty a zásahy proti nim hodnotíte?
V tomto je Rusko postsocialistický stát. Hlavní město versus zbytek země. My to máme taky. Kdyby v Praze nevolili ODS, tak se do Poslanecké sněmovny snad ani nedostane. Stejné je to na Slovensku, Bratislava je také pravicově radikálnější než zbytek země. V Moskvě jsou vize liberálně západního typu mnohem silnější než ve zbytku Ruské federace. Při parlamentních volbách roku 2016 získala v rámci celé federace vládnoucí strana Jednotné Rusko 76,2 % hlasů, v Moskvě ale pouze 37,8 %. Moskva je na tom sociálně podstatně lépe než většina regionů. Je mladá, dynamická a zapomněla na to, jak dokázali liberálové v jelcinovském období zemi poničit. Do toho přidejte, že součástí Putinova establishmentu jsou oligarchové, pak u nemalé části veřejnosti najdete oprávněnou nespokojenost se sociální diferenciací. K tomu nepopulární zákony například v souvislosti s důchodovou reformou. Napětí ve společnosti narostlo. S tím souvisí i pokles popularity Putina, která je ovšem stále vyšší než kteréhokoliv západního státníka. Opakuji, ruská společnost je postsocialistická společnost se všemi nešvary, které známe i z Česka. Jenom je tam všechno jaksi větší.
Konflikt mezi Moskvou a zbytkem Ruska je velký. Pravděpodobnost, že někdo z přívrženců Jednotného Ruska využívá kdejakou skulinku v zákonech k omezení přístupu opozice k volbám, není malá. Pokud jde o velká čísla zatčených, jde o zadržené. To je něco jiného. Jsou ve velké většině předvedeni, zaevidováni a propuštěni. To se dělá stejně u žlutých vest ve Francii, ale i v Hongkongu. Hongkong je ale v něčem důležitém odlišný od Moskvy. Barevné revoluce se musí dělat v hlavním městě. Obava ruských politických elit i mnoha nemoskevských politiků z možnosti ruského Majdanu tu bezesporu je. V březnu ředitel Federální služby finančního monitoringu podával Vladimiru Putinovi zprávu o činnosti. Uváděl tehdy, že na účty nevládních organizací v Rusku bylo ze zahraničí posláno 80 miliard rublů. Vyvolává to obavy, že by chtěl někdo barevnou revoluci na Rudém náměstí. Uvidíme.
Když zmiňujete Hongkong… Trvají stále protesty proti čínské správě, která prý omezuje tamní svobody. Čelí největší politické krizi za desítky let. To, co začalo jako protest proti zákonu o vydávání trestně stíhaných do pevninské Číny, postupně přerostlo v požadavek na větší demokratičnost politického systému. O co tady jde?
Osobně se domnívám, že v pozadí výbuchu protestů a udržování plamene bouří je snaha diskreditovat politiku „jedna země, dva systémy“. Na jejím základě se Macao a Hongkong vrátily k Číně. Máme socialistickou Čínu a dvě kapitalistické Zvláštní administrativní oblasti ČLR. Proč je to důležité? Protože stejná nabídka, jakou dostal Hongkong a Macao, je směrovaná na Tchaj-wan. Na Tchaj-wanu budou v lednu volby prezidenta a parlamentu. Zatím tam vládne Demokratická pokroková strana, kde je silné tchajwanské menšinové etnikum a která je proti sjednocování s Pekingem. Pro jednání s Pekingem je opoziční Kuomintang. Během hongkongských bouří klesla prestiž Kuomintangu pro volební preference Demokratické pokrokové strany. Někdo by chtěl udržet bouře v Hongkongu co nejdéle a přál by si, aby tam zasáhla Čína, což evidentně ani Peking, ani hongkongská správa nechtějí.
A možnost vojenské intervence Číny?
Mně se tomu nechce věřit. Je možné, že tím pohrozí. Ale v dané chvíli se nehraje o Hongkong, ale o Tchaj-wan. Peking to může nechat vyzrát, vyhnisat. Hongkong se sám začne manifestantům bránit, když tam začnou klesat zisky na burze, manifestanti odříznou letiště… Do toho se tlačí kolonizátoři. Když manifestanti dobyli Legislativní radu, začali mávat britským praporem. To jsme se vrátili do 19. století. Manifestanti na letišti zase mávají americkými prapory. Začíná být viditelné, v čí prospěch se vše děje.
Na závěr ještě pojďme k české politice. U nás už se také připravují demonstrace, a navíc je na stole i aktuální rozhodnutí prezidenta o tom, že Michala Šmardu ministrem kultury nejmenuje. Co vy na to?
Médiím a protizemanovcům se podařilo odstavit výchozí téma, to znamená důvod, proč byli odvoláni ředitelé dvou kulturních institucí. Sociální demokracie se docela právem před volbami vylekala, když k odvolání došlo, ale reagovala zbrkle až zbaběle – hodila svého ministra přes palubu. Pak celou kauzu pomáhala přetvarovat na spor o ministerské křeslo. Najednou jsme se přestali bavit o korupci v oblasti kultury a začali jsme se bavit o prezidentských pravomocích. Teď budeme do nekonečna poslouchat spory o pojetí Ústavy. Prezident jmenuje na návrh premiéra. Nikde není řečeno do kdy a který návrh. Ústava je napsána tak, že umožňuje různý výklad. Samozřejmě, že se může stát, že Ústavní soud vsadí na jednu interpretaci. Ale logická interpretace říká, že v prostoru, který Ústava dává, se máme pohybovat pomocí tradice a zvyků. Ale mluvit o tradici, která trvá pětadvacet let, je směšné. Tradice se vytváří dlouhodobě. Buď se předělá Ústava do preciznější podoby, nebo si musíme zvyknout na to, že výklady budou různé. Postoj současného prezidenta je znám, vnímá Hrad jako aktivního účastníka jmenovacího procesu. Text Ústavy tento postup nevylučuje. Stačilo konzultovat s ním kandidáta na ministerskou funkci předem a divadlům založeným na prestižních sporech by se předešlo.
Otázkou je, co tím vším prezident sleduje. Ti, co vykřikují, že by bylo dobré podat ústavní žalobu či rozbít vládu, by měli vzít v úvahu, že hradním cílem může být úřednická vláda. Všichni, co volají po tom, aby ČSSD odešla, chtějí shodit vládu, možná pomáhají prezidentskému plánu. Prezident už několikrát ukázal, že vládnout s úřednickou vládou nebo s vládou odborníků je mu milejší než spolupráce s vládou složenou z politiků-amatérů.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Daniela Černá
