Generál Jiří Šedivý nedávno zmínil v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz: „Jestli chceme někam vrážet miliardy eur, tak nejlépe do uprchlických táborů na pomezí Turecka a Sýrie. Je potřeba pro ty lidi nalézt jednoduchou výrobu, třeba něčeho, co se bude používat na obnovu rozbitého území Sýrie.“ Co si o tom myslíte?
Poskytovat humanitární a rozvojovou pomoc uprchlíkům přímo na místě by mělo být nepochybně jednou (nikoli jedinou!) ze součástí racionální odpovědi Evropy na současnou krizi.
„V době, kdy se stává situace v Evropě kritickou a migrační vlna neustává (spíše naopak), tak s vytvářením uprchlických táborů již na severoafrickém území rozhodně souhlasím,“ uvedl jste před časem. S postupem času, zdá se vám právě možnost vytváření uprchlických táborů v severní Africe jako správné řešení? A co dělat s tím, že státy jako Maroko nebo Tunisko odmítají v této věci spolupracovat…?
Nevím, jak moc Maroko a Tunisko odmítají spolupracovat, kdo s nimi opravdu vážně jednal a co bylo součástí takových případných jednání. Evropa je každopádně natolik hospodářsky silným hráčem, že si rozumnou míru spolupráce může v krajním případě i vynutit. Dle mého názoru mají evropští představitelé dokonce povinnost se zeměmi, odkud nebo přes které k nám uprchlíci proudí, jednat. Tyto země od nás často něco chtějí, a nyní chceme něco my od nich. Dohoda je nepochybně možná.
To, že nyní Evropa čelí náporu uprchlíků, je výsledkem evropské politiky, která je určována Velkou Británií a Francií. V rozhovoru pro server Novinky.cz to uvedl syrský chargé d’affaire v Česku Bašár Akbik. „Prostředky, které poskytují evropské státy na jednoho uprchlíka, pokryjí potřeby minimálně šesti až sedmi uprchlíků v jejich vlasti. Kdyby jim adresně pomohly, mohli by zůstat ve své kultuře, ve své vlasti. Jenomže Evropa má politiku dvojího metru,“ kritizuje diplomat. Co vy na to?
V tuto chvíli vidím spíše jako problematickou politiku Německa než Francie a Velké Británie. Z Německa slyšíme protichůdná prohlášení, která ve svém důsledku spíše uprchlíky k cestě do Evropy vybízejí. Souhlasím s tím, že bychom měli směřovat pomoc do krizových oblastí a do zemí, přes které do Evropy lidé utíkají. Musí to být však jen jedna část naší odpovědi. Nemysleme si, že jediným problémem je nedostatek humanitární pomoci nebo výše peněz, které z Evropy do krizových oblastí proudí. Těch problémů je daleko více a samotné navýšení humanitární pomoci nebo posílání peněz nic nevyřeší.
Zaznívají argumenty o tom, že integrace uprchlíků bude pro nás prospěšná, ať už s ohledem na jejich vzdělanost, nebo jejich přínos po pracovní stránce. Jaké informace máte vy o kvalitě uprchlíků?
Souhlasím s tím, že určitá míra imigrace je prospěšná. Záleží vždy však na motivaci a na schopnostech migrantů, na jejich kompatibilitě s prostředím, kam směřují, na úrovni jejich vzdělání. A záleží také na absorpčních schopnostech jednotlivých cílových společností. Obávám se, že síla a dlouhodobost současné migrační vlny absorpční schopnosti jednotlivých evropských společností výrazně překračuje. Zároveň platí, že etnická a náboženská skladba současných migrantů je téměř totožná s etnickou a náboženskou skladbou těch skupin imigrantů, jejichž integrace do evropských společností byla často velmi problematická.
Německá televize ZDF vydala dokument, který ukazuje na problémy s integrací cizinců v Německu. Vlastní světy, neznalost jazyka, paralelní právní systém, naivita, neochota a přehnaná byrokracie. To jsou všechno faktory, které celou situaci jen zhoršují. Co s tím?
Ano, přesně tak to často je. Zároveň platí, že čím větší množství cizinců v jednu dobu na jednom místě, tím je situace složitější. Integrovat jednotlivce je vždy jednodušší než integrovat celé skupiny. Čím je každá etnicko-náboženská skupina větší, tím zároveň žije více sama vlastním životem. V první řadě je důležité si uvědomit limity vlastních schopností a zároveň o vlastních limitech a s nimi spojených problémech otevřeně hovořit. Nestrkat hlavu do písku a přiznat si, že nemůžeme zachránit celý svět. Bezbřehou naivitou přímo ohrožujeme vlastní existenci.
Do jaké míry považujete za problém negativní zkušenost s imigranty. Někteří jsou usvědčováni ze lži, protože tvrdí, že jsou ze Sýrie, a není to pravda….
Ti, kdo v rámci azylového řízení lžou, by měli automaticky ztratit právo na azyl a být obratem deportováni. Fakt, že někdo lže, však také neznamená, že lžou všichni. Dokázat, že má někdo právo na azyl, je na straně žadatelů. V dnešním světě pak není až zas tak těžké zjistit, jestli dotyční mluví pravdu. Každá žádost musí být posuzována individuálně.
Lze alespoň rámcově odhadnout, jaké procento lidí, kteří míří do Evropy, má na azyl nárok a jaké ne?
To odhadnout nedokáži a záleží, odkud skutečně přicházejí. Většina příchozích dle mého odhadu právo na azyl nemá. Z Albánců například prakticky nikdo, z Pákistánců spíše jednotlivci a mezi Syřany je lidí s právem na azyl nebo na dočasnou ochranu po dobu konfliktu jistě více.
Česká republika je terčem kritiky za to, že uprchlíkům odebíráme peníze a zadržujeme je v detenčních zařízeních, přitom oni chtějí pouze jet do Německa. Co si o tom myslíte?
Že se nakonec stejně naprostá většina z nich dostane do Německa. Měli bychom lpět na dodržování pravidel a zákonů. Při vymáhání dodržování pravidel bychom zároveň měli vždy používat selský rozum a ptát se po podstatě.
Psali jsme:
EU zatím nezasáhla agresivně proti převaděčům. Je vlastně možné monitorovat místa, kde se shromažďují? V komentáři pro Hospodářské noviny jste položil otázku, jak je možné, že dosud nebyl potopen jediný člun pašeráků, který pendluje mezi tureckým pobřežím a ostrovem Lesbos? Konstatujete, že jde o „triviální operaci“. Situaci zdůvodňujete tím, že nejsme schopni připustit, že pro obranu hranice je možné použít sílu. Myslíte si, že časem k silovému řešení dojde?
K většímu použití síly dojde, ale síla by zároveň měla být vždy použita v rozumné míře. Čím dříve, tím však lépe a tím méně ji bude potřeba. Síla by však měla být použita v rámci snahy o nalezení řešení problému a v součinnosti s jinými kroky, nikoli jako akt msty. To by bylo nesmírně krátkozraké.
Politolog Oskar Krejčí říká, že už tuto krizi nepůjde řešit bez násilí. Analytik J. Štefec hovoří o hrozbě povstání muslimů v Evropě. Je to přehnané? K čemu by situace mohla dospět, pokud se nebude nic dít, ať už po stránce ostrahy hranic nebo efektivních zásahů proti převaděčům. Jak ostrých zákroků bude potřeba?
Pokud budeme před problémy strkat hlavu do písku, nepojmenovávat jednotlivé jevy pravými jmény a zároveň doufat, že vše nakonec dobře dopadne, dopadne to špatně. Budeme čelit hrozbám a násilí nejen ze strany frustrovaných a neintegrovaných skupin imigrantů, ale i ze strany nejrůznějších populistických, extremistických a fašistických bojůvek z řad většinových Evropanů. Může nastat celkový rozvrat evropských společností. To se samozřejmě nestane ze dne na den, nemusí to na druhou stranu zase trvat až tak dlouho.
Západoevropské vlády nezachází s problémem uprchlíků správně, míní Petr Robejšek, politolog z německého Hamburgu a zakladatel Institutu 2080. Upozorňuje na to, že náboženství velké části běženců není privátní záležitostí každého jedince, ale náboženstvím, které od každého věřícího vyžaduje, aby svoje okolí upravoval ve jménu a ve prospěch toho náboženství. „Je tam expanzivní tlak, který chce měnit společnost, do které jsme přišli, nikoli přizpůsobit se té společnosti,“ upozorňuje Robejšek například v rozhovoru pro Český rozhlas. Hrozí, že vznikne paralelní společnost?
Souhlasím s Petrem Robejškem a mohu jen dodat, že na mnoha místech západní Evropy již takové paralelní společnosti existují. K vytváření paralelních společností mají zároveň větší tendence ta náboženství, kde neexistuje nebo je oslabena hranice mezi sférou světskou a sférou duchovní. Islám je dnes asi tím nejlepším příkladem.
Evropská unie nařídila přerozdělovací mechanismus ostatním státům Unie. Na bruselský postup si postěžoval i český premiér Bohuslav Sobotka. Prý se mu především nelíbí to, že zatímco on investuje politický kapitál do proevropské politiky, Evropa se odvděčuje diskuzí o kvótách, která posiluje jen radikály a euroskeptiky. Do jaké míry je otřesena důvěra v Evropskou unii? Měli bychom jít do legálního sporu?
Nevím, jestli máme jít do právního sporu, nemám k tomu dost informací. S českým premiérem mně však v tomto ohledu nezbývá než souhlasit. Zároveň však platí, že bez Lisabonské smlouvy by současný postup Bruselu a Německa nebyl možný. Kdyby euronadšenci někdy vážně poslouchali argumenty eurorealistů, nemuseli by se tolik bát euroskeptiků. A hlavně by neposilovali populisté a extrémisté, ze kterých mám obavy i já.
Dochází k viditelným změnám politické mapy, nejnověji se zapojuje do debaty o migrační krizi také vicepremiér Andrej Babiš. Do jaké míry stáhne voliče na svou stranu právě Andrej Babiš, nebo to dopadne jinak? Očekáváte například, že by mohl vstoupit do politiky prostřednictvím spřízněné politické strany více prezident Miloš Zeman nebo exprezident Václav Klaus?
Nevím, nemám křišťálovou kouli. Každopádně bych si přál, aby se nakonec vždy prosadili spíše politici racionálně uvažující a konající na úkor těch naivních nebo populistických.
Když se podíváme na evropské země, dochází k nárůstu hlasů protiimigrační strany. Opravdu tyto názory zvítězí?
Doufám, že extremisté a populisté nezvítězí. Při pohledu na současný evropský politicko-mediální mainstream si však nejsem vůbec jistý.
Psali jsme:
autor: Daniela Černá
