Jak je na tom Rusko se svobodou slova? Na Západě existuje určité povědomí o tom, že opoziční média jsou v Rusku utlačována, novináři i zavíráni a podobně.

Těch případů zavírání novinářů v Rusku v posledních týdnech není mnoho, alespoň já o nich nevím. Ale novináři, kteří by se nepodíleli na vlně válečné psychózy, nemají kde své názory publikovat. Nezávislá média v Rusku prakticky neexistují, platí zde naprostá blokace nezávislých médií. Z deníků zůstala prakticky jen Nová Gazeta, která patří zčásti Gorbačovovi, a také jedna z internetových televizí. Ta však bojuje o přežití, o licenci. Vyvíjený tlak je tak velký, že nezávislá média mění svůj profil. Novináři jsou vyhazováni, tisk se přidává na válečnou stranu.

Je to tedy tak, že kdyby se našel nějaký novinář či médium, které by kriticky referovalo o současném režimu, tak mu jsou kladeny nějaké překážky?

Jak říkám, takový novinář nemá kde publikovat. Nemůže se tedy uživit. Kdyby se neživil novinářstvím, mohl by se živit tím, že by se účastnil různých opozičních aktivit nevládních organizací. Jenže nevládní organizace, jak víme, se musí registrovat jako cizí agenti, a to život každopádně ztěžuje. Každý, kdo chce tuto profesi vykonávat nezávisle na moci, tak se dostal do neobvykle těžké životní situace.

Pozastavme se nad těmi nevládními organizacemi. Ta registrace je nutná jen v případě, že jsou financovány ze zahraničí. Pokud jsou financovány zevnitř z Ruska, tak ta registrace odpadá, nebo ne?

Nevím, jak si představit nevládní organizaci financovanou zevnitř Ruska. Oligarchové nebudou riskovat svůj byznys, přestože v minulosti, ještě před rokem, dvěma, existovalo pár oligarchů, kteří se přidávali, váhavě, na stranu demokratických organizací či médií. Ale v poslední době takoví nejsou. Buďto se odstěhovali do ciziny, nebo vyvedli kapitál do ciziny.

V Rusku neexistuje zdroj – neboť občanské sbírky ve prospěch nevládních organizací nejsou možné, oligarchové je nebudou financovat. Takže není možné financování, které by nebylo alespoň částečně pokryto penězi z ciziny. Takováto organizace se pak tedy následně musí registrovat jako cizí agent. Některé organizace musely dokonce skončit, například organizace Hlas, která hlídala čistotu voleb. Nyní není nikdo, kdo by v Rusku mohl dohlížet na volby.

Objevují se námitky, jak u nás ze strany kritiků Ruska, tak na Západě, ohledně potlačování lidských práv a ohledně práv homosexuálů. Jak se k tomu staví skutečně ruský stát?

Je třeba si uvědomit, že v poslední době došlo ke zlomu celkově civilizačního postoje Ruska. Jestliže dříve hledalo Rusko svůj postoj v rodině demokratických států a chtělo ukázat světu, že je jedním z demokratických států a součástí demokratické civilizace, tak dnes o to Rusko neusiluje. A součástí toho neusilování je i zavržení všech hodnot vlastních západní civilizaci. Lidská práva, práva menšin dnes nejsou v Rusku pokládány za nějakou samostatnou hodnotu. Od toho ministerstvo kultury vydalo speciální program ruské civilizace, který je zcela založen na učeních konzervativních filozofů konce 19. století, kteří polemizovali s tzv. latinským Západem.

Rusko dnes trvá na tom, že to, co na Západě je pokládáno za součást lidských práv, je součástí úpadkové mentality. K tomu řadí práva lidská, sexuální, politických a kulturních menšin. To vše souvisí s pojetím Ruska k lidským právům. V Rusku nemůžete najít nikoho, kdo by obhajoval lidská práva, když to není ani považováno za hodnotu. Třeba evropská civilizace se tam zcela veřejně ústy ministra kulturu označuje jako gayEvropa, jako Evropa gayské kultury. Takto pejorativně je Evropa označována.

Reportér ParlamentníchListů.cz Jan Rychetský dorazil na kyjevský Majdan a zasílá fotografie:

Fotogalerie: - Suvenýry z Kyjeva

Rusko dnes nehledá své místo na Západě, ale chce se Západem polemizovat, chce se paktovat s kritiky Západu, chce se stát jakousi alternativou k západní civilizaci, včetně všech jejích hodnot – práva menšin, jakýchkoliv kulturních, etnických, sexuálních, vztahu válce a míru. Prudce vystupují proti tomu, co označují za pacifismus, ale ve skutečnosti to je opakem válečnictví a válečného štváčství, to vše je považováno za zvláštní specifickou hodnotu spojenou s ruskou cestou.

Prezident Putin, když teď pominu ty zahraničněpolitické záležitosti, tak poslední dobou mluví o snaze potlačování korupce v Rusku. Jak to v Rusku s korupcí vypadá?

Opravdu v poslední době se nepodniká jeden jediný krok proti potlačení korupce. Sleduji to opravdu bedlivě a neznám opravdu jediný soudní proces s úředníkem obviněným z korupce v Rusku, zato znám spoustu kšeftů podezřelých z hlediska korupce, např. celá výstavba olympijského městečka v Soči, stačí uvést poslední obchod s Čínou, který předpokládá obrovské investice do těžby plynu ze sibiřských nalezišť, dostavby infrastruktury plynovodu atd. To vše předpokládá rozsáhlou korupci, protože už nyní Putin svěřuje tyto obchody svým nejbližším lidem.

Všimněte si, že třeba výstavbu jižního proudu, který by měl vést kolem Krymu do Bulharska, už teď Putin svěřil svému nejbližšímu pobočníkovi. Těmto lidem ze svého okolí dává Putin vydělat na neuvěřitelných zakázkách. Pokud toto není korupce, tak co potom nazýváme korupcí? Není ale nikdo stíhán. Docela legračně dnes vypadají vzpomínky na zásadní programové prohlášení ještě prezidenta Medveděva, kde bylo uváděno Rusko kupředu, kde sliboval boj s korupcí. Uplynuly tři, čtyři roky a není po tom ani vidu, ani slechu.

Jak si na druhou stranu vysvětlit popularitu Vladimira Putina v Rusku? Teď by se to číslo mělo pohybovat kolem 83 %...

Stalo se to soustavným mediálním tlakem na obyvatelstvo, kterým je místo blahobytného života nabídnut ideál rozpínavosti, expanze, něčeho, jako je velmocenské postavení. To vše spolu s neuvěřitelnou psychózou, kterou Putin rozpoutal, to vše přispělo ke vzniku kultu Vladimira Putina. Je to však nesmírně nebezpečné. Kult osobnosti Stalina si dodnes pamatujeme, nikdo nezpochybňuje, že existoval, a zároveň nikdo nezpochybňuje zločiny spáchané Stalinem. Takže tyto věci jsou slučitelné.

Zaznívá často kritika, že Putin není demokrat. Tato kritika zaznívá často z Evropské unie. Nemá však Putin větší legitimitu, když byl zvolen, než třeba Barosso nebo Van Rompuy, kteří nebyli lidmi nikdy zvoleni?

Volba Putina v mých očích není rozhodně volbou legitimní, protože samotný proces voleb byl zprofanovaný. Je manipulativní, není náhodou, že proti posledním volbám v Rusku protestovaly stovky tisíc obyvatel, nejen v Moskvě, ale i v Petrohradě, ale i jinde. Všimněte si, že i proti Putinem kritizované volbě Porošenka na Ukrajině neprotestovali samotní Ukrajinci.

Ale uvedu ukázku – zrovna dnes Putin při rozmlouvání se skupinou amerických novinářů prohlásil, že Porošenko zatím nemá na rukou krev, a proto by měl vstoupit do jednání se separatisty na východě země. Říkat to člověk, který byl prezidentem v roce 1999 a jako jmenovaný prezident vedl proti Čečensku genocidní válku, vyvražďovací válku, ve které padly desítky tisíc lidí. To mu nepřipadá jako krev na rukou. Byl zvolen v roce 2000 na vrcholu čečenské války, v roce 2004 byl potvrzen v úřadě a volby probíhaly dva měsíce nebo tři měsíce po tragédií v Beslanu, kdy Putin nebo jemu podřízení nařídili útok na školu obsazenou teroristy a dětmi, kde zahynulo 350 dětí.

To vše mu nepřipadá jako krev na rukou? Všimněte si, že občanská válka v Sýrii mu nepřipadá jako překážka pro demokratickou podstatu voleb. V Sýrii půlka území není kontrolována vládou, zahynulo až 160 tisíc lidí. Na Ukrajině zatím tisíckrát méně. Jsou obsazeny dvě oblasti. Přesto Putin váhá s uznáním legitimity ukrajinských voleb. Váhá s uznáním Porošenka prezidentem Ukrajiny a neváhá s uznáním Asada v Sýrii. Tvrdí, že tam byly volby demokratické. Jestli toto není pokus zavést orwellovský newspeak, tak já už nevím, co bych tak označil. Prostě Putin vlastně říká, že pravda je to, co označí za pravdu on.

Podívejme se ještě na ruskou ekonomiku. V jakém je hospodářství stavu a jak se může vyvíjet v budoucnosti?

Sleduji to velmi výrazně a samozřejmě chytám se nejen svých vlastních závěrů, ale orientuji se především na závěry ruských ekonomů, a ty jsou velmi neradostné. Letošní odhad zhruba stagnace nebo recese je nula nebo minus dvě procenta, útěk kapitálu rekordně v prvním čtvrtletí, z Ruska 75 miliard dolarů, a to je čtvrtletí, do konce roku se očekává minimálně 150 dolarů. Nové investice do Ruska nejsou, zvlášť teď se kompletně zastavily, ale už předtím velmi stagnovaly.

Čínsko-ruská smlouva podle všech a navíc podle ruských expertů je pro Rusko dvojsečná, možná i nevýhodná. Ceny tam jsou standardní, na rozdíl od vývozu plynu do Evropy bude zapotřebí nejdříve ten plyn vytěžit a udělat pro něj infrastrukturu. Rusko to bude dělat z vlastních peněz, což snižuje výnos peněz z toho obchodu, a to radikálně. A přitom Rusko nepočítá s tím, že by pokračovalo v rozvoji rusko-západních či rusko-evropských vztahů. S kým tedy hodlá pěstovat ty vztahy? Nabíledni je jediná odpověď. V rámci Euroasijského ekonomického spolku, svazku, a to je Bělorusko a Kazachstán. Kazachstán je vcelku orientován na Čínu, ale to je velmi málo. Znamená to tedy, že v podstatě Rusko spoléhá jen na vlastní síly a směřuje tak k ekonomické i politické izolaci.

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.