Michal Šmarda vzdal svoji kandidaturu na post ministra kultury. Nově navrženým je Lubomír Zaorálek. Jak se díváte na celou situaci?
Jmenování ministra a jeho návrh má většinou v rukách příslušný předseda strany a premiér. V tomto případě jsou to dva lidé. Takže když se zřejmě sociální demokraté, nebo spíše předseda Jan Hamáček, ocitli v kleštích, ze kterých se těžko vystupuje, protože preference nejsou tak významné, a zcela jistě přemýšlejí o tom, že v těch vládních funkcích získá větší známost a možnost mít lepší volební výsledek, pak holt museli Šmardu obětovat. Protože ten, kdo by měl případně podat ústavní žalobu, je pochopitelně premiér, a to by mu nevyšlo.
Byl by Zaorálek dobrým ministrem kultury?
Udělal Michal Šmarda dobře, když ,,položil" stranickou nominaci na ministra kultury?Anketa
Nedokážu říci. Zcela jistě má velkou výhodu v tom, že zná vládní agendu, a protože nastupuje do rozjetého vlaku, tak jmenovat člověka, který má vládní zkušenost a ví, o co jde, je samozřejmě jednodušší.
Prezident Miloš Zeman uspěl ve svém postoji, že Šmardu jmenovat nebude, a ČSSD musela navrhnout nového kandidáta. Může se to stát v české politice obvyklé?
Určitě to tak obvyklé nebude. To je právě ona pozice současného premiéra, který je trestně stíhán. Všichni asi vědí, že celé obvinění před volbami kritizuji, protože se jedná o vstup policie do politiky. Nicméně je tím zcela jistě premiér velmi oslaben a myslím si, že by jeho kroky vůči prezidentovi byly zcela jiné, než jsou nyní. Jde o velmi nepříjemné postavení a já bych v kůži premiéra být nechtěl. Je to velmi těžká pozice, kterou policejní vyšetřování a průtahy jenom ztěžují.
Prezident by si to nemohl dovolit, kdyby premiér nebyl takto oslaben. Jsem přesvědčen, že kdyby za sebou Andrej Babiš neměl vyšetřování a nebyl v ohromném tlaku, v němž je, tak by si takové chování možná prezident ani nedovolil. A pokud by si ho dovolil, tak by premiér měl nástroje, jak si vynutit – řekněme – svoji vůli při jmenování ministra.
Rozumím, ale jde mi o kritiku směrem k Miloši Zemanovi s tím, že odmítá dodržovat ústavu, ale také o zavádění nebezpečného precedentu, který by se mohl stát zvykem, a premiér ztratí absolutní vliv na sestavování vlády. Jak se na to díváte?
Tohle je výrok akademický, ale pravdivý. Ano, je to tak, že smyslem ústavy dnes je, že odpovědnost za vládu má premiér, to znamená lidé, které navrhuje. Prezident by měl zasáhnout pouze, řekněme, ve výjimečných a vážných případech, mluvit s těmi lidmi, ale tu hlavní odpovědnost má, ano, premiér. A pokud by prezident chtěl svým konáním dosáhnout něčeho jiného, pak si myslím, že bychom museli pozměnit ústavu. To znamená, že by tam byly významně vyšší prezidentské pravomoci, které by potom mohly jít do napodobeniny francouzské či ruské politiky...
Objevují se dohady, že Miloš Zeman dělá tohle všechno účelně, aby donutil ČSSD opustit vládní koalici. Je to možné?
Je to spekulace. Faktem je, že tohle je disciplína, kterou prezident ovládá. Jak se ukázalo, většinou nějaký čin sleduje a nějak postupuje. To znamená, že jeho konání není ad hoc, ale něco tím sleduje. Ale skutečně nevím co.
Jak by se podle vás ČSSD měla zachovat, když není respektován její kandidát na ministra?
Myslím, že v politickém světě nefunguje činit náhlé kroky, jako odchod z vlády a podobně. Měla by s prezidentem jednat a přesvědčovat ho s premiérem o tom, že způsob, který volí, není už teď správný.
Psali jsme:
Stále více se diskutuje o významu rodiny, manželství muže a ženy. Jsou tyto hodnoty, které prosazují i lidovci, ohroženy prosazováním genderu, manželství a adopce dětí homosexuálů? Je čeho se obávat?
Je, protože neexistuje tak úzká a striktní čára u některých lidí a není jich málo, zda žít, či nežít homosexuálním způsobem života. Máme zkušenosti, že ti, kdo žili v manželství, odešli do homosexuálního páru a každý zná příklady ze svého okolí. Tady jde spíše o to, abychom nevystihovali a nepreferovali pořád jen nějakou skupinu lidí s nějakou odlišností. A co mi vadí, je, a je to vidět na činnosti poblázněných představitelů Prahy nebo veřejného života, že z toho dělají nějakou přednost. Tedy že je správné a in se jich zastat, ale přitom oni žádnou takovou ochranu nepotřebují, protože ji už mají.
Hlavně mi vadí zdání, že se jedná o přednost, byť některé homosexuály znám a oni se v soukromí takto nevyjadřují. Nepreferují ani duhové pochody, ale protože se jim zdá, že jim politicky pomohou, tak se jich účastní. Čímž právě odvádějí pozornost od normálních rodin – otec, matka, dítě. A co je na tom na jednu stranu směšného a na druhé straně smutného zároveň, že oni to považují za nějaký velký politický výkon, přičemž tady nikdo nikoho neustrkuje. Mnozí politici si myslí, že je to nějaká přednost a že za něco bojují, ale oni se zbytečně vlamují do skoro otevřených dveří, až bych řekl, že je to pořádný průvan, a tváří se, že svádějí nějaký boj. To je strašně pohodlné, protože ta většinová, mainstreamová společnost – minimálně pražská – se tváří, že je to dnes in.
Momentálně ze svého pohledu bojují za manželství pro homosexuální páry a také adopce dětí.
To je destruktivní a jedná se o úplný nesmysl. Nezávislé, seriózní dlouhodobé výzkumy ukazují, že to pro děti není přínos. Tato společnost má tvořit zákony, které budou směřovat k podpoře rodin proto, aby byl zachován náš národ a naše země ve smyslu, že se tady budou rodit a vychovávat děti. Zatímco v homosexuálních rodinách se děti rodit nemohou, a pokud se tam rodí, tak jen nějakou jinou cestou, což způsobuje komplikace dětem s ohledem na neznalost otce, jsou tu náhradní maminky, neznají pak ani matku... zkrátka destrukce rodiny znamená destrukci státu. Tohle pochopitelně žádný zodpovědný politik nemůže podporovat.
Jiří Čunek
V několika rozhovorech jsem slyšela, že značnou podporu by zákon mít mohl vzhledem k liberálnosti Pirátů, poslanců hnutí ANO a tak dále. Obáváte se, že by podobný návrh mohl v Poslanecké sněmovně projít?
Myslím, že v tuto chvíli ne. Těmto skupinám, které finančně někdo neustále podporuje, takže dokážou vytvářet mainstream, tedy znamená dojem, že jsou chudáci utiskovaní a nikdo jim nechce vyhovět. V Nizozemsku se ví, že je zde nějaká skupina pedofilů, kteří bojují za to, aby děti mohly mít sexuální styky v nejranějším věku, protože pedofilové mají právo mít děti jako oběti svého egoistického zájmu. A žádají společnost, aby to uznala. Myslím, že tam pořád směřujeme. Tohle společnost netvoří.
Obávám se, že za pomoci těchto prostředků, které ani nevím, kde se berou, budou ovlivňovat média tak, že poslanci, kteří nepřemýšlejí nad tím, co je dobré a co není, ale co je in a co by jim přidalo volební hlasy, budou věc schvalovat ve chvíli, kdy by jim to mohlo přidat volební hlasy. Já jsem ale přesvědčen, že normálních lidí je stále většina, takže vědí, že tohle je nesmysl, a zkrátka věřím, že se podle toho budou poslanci řídit. Tedy budou státotvorní a nepodpoří takový zákon.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
