Věříte v Boha?Anketa
„Křesťanství se posunuje do individuální volby. Stalo se mnohem intimnější, mnozí ho pěstují a věnují se otázkám tradic a víře, ale vnímají to jako svoji osobní volbu, kterou příliš neprezentují navenek. Velkou většinu české veřejnosti, ale i věřících, pak ovlivňuje dilema, jestli restituce tak, jak byly přijaty, jsou spravedlivé a jestli rozhodnutí nevytváří novou nespravedlnost vůči předchozím restituentům i běžným občanům,“ uvedl politolog Jan Kubáček. Z pohledu politického marketingu se podle něj ale v poslední době projevuje fenomén, který přitahuje více než návštěva kostela nebo účast na církevním svátku.
Dřív se politici ukazovali na bohoslužbě, dnes u lidových zvyků
Mnohem více se v politické komunikaci oživují lidové tradice. Politici se proto o Velikonocích raději ukáží s tatarem v ruce než při bohoslužbě v kostele. „Když se podíváme na to, jak média a dnes už i politici referují o jednotlivých svátcích, tak mám spíš pocit, že to není vysloveně o křesťanských svátcích, ale že se mnohem více začínají oživovat tradice, zvyklosti, praktikování pranostik nebo místních minislavností. Politici sázejí na to, že tohle veřejnost zajímá. Jde také o určitou možnost, jak se ztotožnit s místními regiony. Na počátku 90. let politici více sázeli na křesťanské hodnoty, návštěvu kostela a komunikaci skrze církevní hodnostáře, věděli, že to část voličů osloví. Dnes je mnohem silnější zájem o tradice a zvyklosti, regionální zvláštnosti a specifika. Oslovují totiž voliče napříč stranami. Tento trend se neomezuje pouze na věřící, ale zásah je mnohem širší a in,“ vysvětlil Kubáček.
Fotogalerie: - Na vládě o komisi pro církevní restituce
Kdo by měl odstoupit z vlády?Anketa
Veřejnost řeší pouze restituce
Veřejná debata o křesťanství se stočila podle politologů pouze na restituce a otázku jejich oprávněnosti. „Zcela se vytratil rozměr hodnotový nebo sociální. Kuriózně dnes mnohem lépe komunikuje Svatý otec, ale naše církevní a politické elity v tomto ohledu mlčí. Maximálně se dívají na papeže, že je přespříliš sociální a nese hodnotu spíše chudší církve. Je to legrační. Naše elita se uzavírá do určitého konzervativního tradicionalismu a ztrácí tím pozici, namísto toho, aby situaci s novým papežem vnímala jako úžasnou příležitost zvednout některá témata. Je to obrovská škoda, protože česká společnost trpí tím, že rychle stárne, bojí se budoucnosti, prožívá sociální deprivaci, neumí řešit pomoc matkám samoživitelkám, neumí pracovat s místní charitou, a přesně tam by byla jedinečná a doslova nezastupitelná role právě římskokatolické církve. Ta ale zůstává často hluchá,“ popsal Kubáček.
Politolog Josef Mlejnek k tomu doplňuje: „Problém restitucí se neustále odkládal, takže se řešení začalo finalizovat až za Nečasovy vlády. Mělo se to udělat už v 90. letech. Možná i proto voliči situaci hůře chápou. Někteří politici pak restitucí zneužívají k populismu, přitom objem peněz vzhledem ke státnímu rozpočtu je zanedbatelný.“
Počet křesťanů stagnuje, nabírají zájmové spolky a sekty
Při pohledu na statistická data je jasné, že se počet věřících pohybuje stále na stejných číslech.
„Je to hodně zajímavé v situaci těžkého morálního, sociálního a ekonomického dilematu a určité skepse. Člověk by spíše očekával, protože už se to mnohokrát v minulosti dělo, že církev bude posilovat, přitom se spíš ukazuje, že lidé se více upínají k rodině, nejbližším, novým náboženským hnutím, ale církvi dramaticky věřících nepřibývá. Ukazuje se, že se jí nedaří oslovovat širší veřejnost a nedaří se jí naplnit a prezentovat solidární a sociální roli. Očekával bych, že církev začne více komunikovat skrze své hospice, spolky, sociální služby, ale ona komunikuje přes své hodnostáře. Myslím si, že je to nesmírně krátkozraké. Ti, kteří církvi naslouchali, naslouchají dál a ti, kteří jsou vůči ní skeptičtí a čekají neustále, že to bude hlavně mocenská instituce, tak se utvrzují. Získává rodina, zájmové spolky, občanské projekty i sekty,“ uvedl Kubáček.
Fotogalerie: - Půlnoční s Dukou
Lidovci jsou prý vazaly církve
KDU-ČSL měla v parlamentních volbách úspěch, její popularita ale může být křehká. Má sedm, maximálně 10 procent voličů. „Není tak silná, nedokáže více voličů oslovit a je spíše tak trochu vazalem římskokatolické církve. Místo toho, aby na církvi oceňovala tu humanitárně-sociální roli, tak i ona se nechává vtahovat maximálně do majetnické a majetkové debaty,“ upozornil Kubáček. „KDU-ČSL volí převážně katolíci na Moravě a pokud se nebude jejich počet zvyšovat, tak lidovcům hrozí, že se nedostanou do Parlamentu. Od pevné vazby na křesťanství se snaží odetnout a být přijatelní i pro lidi, kteří křesťany nejsou, ale nezdá se mi, že by šlo o účinnou strategii,“ myslí si Mlejnek.
V jiných zemích církve lépe komunikují
Vztah křesťanství a politiky je různý podle historie i vývoje států. „Jsou země, kde je církev vnímaná jako součást tradice, národního boje za svobodu - jako v Polsku a tam má přirozeně jiné postavení než u nás. Modely, které upravují vztah státu a církve, jsou různé,“ podotkl Mlejnek. Vnímat odlišné pojetí můžeme už v blízkém Polsku, Slovensku, Rakousku nebo Bavorsku. „Jde také o východní státy, tam se mísí vztah s protestantskou tradicí. Vedle určité obhajoby role ve společnosti je rozměr mnohem duchovnější. Církev nabízí širší vějíř komunikace,“ popsal situaci v jiných státech Kubáček. „Jsou tam samozřejmě funkcionáři, kteří by nejraději posilovali pozici ve všech myslitelných aspektech společnosti. Často jsou názory zkostnatělé, ať už jde o otázku potratů nebo školní výchovy. Zároveň existuje ale stejně početná skupina, která vnímá církev primárně jako sociální nebo pečovatelskou instituci. Církev se soustřeďuje na domovy pro staré, zkroušené, matky samoživitelky, rizikovou mládež. V některých zemích jsou schopní komunikovat i drogovou problematiku. Je překvapivé, že se u nás tento směr výrazně neobjevuje. Je to zvláštní,“ dodal Kubáček.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Daniela Černá
