Předvolební vody rozčeřilo video rakouského (nyní již bývalého) vicekancléře Stracheho, jak u stolu, který se prohýbal pod alkoholem, žádal po údajné příbuzné ruského oligarchy pomoc, za což nabízel státní zakázky. Jak to na vás působí? Opilecké kecy? Vážné provinění? Operace tajných služeb? Má pravdu Jan Zahradil, když říká, že takhle se teď v Evropě budou likvidovat nepohodlní politici?
Myslím, že je důležité mít na paměti, že mediální mainstream celé to zveřejněné video jaksi „předžvýkal“ a udělal z toho obrovský skandál. Nicméně ve skutečnosti, když máte trpělivost a ono video si opravdu přehrajete, zjistíte, že na něm Strache odmítl několik korupčních schémat, která mu falešná Ruska navrhovala, a opakovaně mluvil o tom, že všechno, co si případně dohodnou, musí být v souladu se zákonem. Zmínil přitom možnost velké finanční injekce, která by mohla jít prostřednictvím nadace, která by posléze podpořila jeho stranu. To je ale v rakouském právu týkajícím se financování politických stran jakási šedá zóna… A jak lahví vodky přibývá, začíná se Strache chvástat svými styky a možnostmi, i když tehdy nebyl ani ve vládě a nic ve skutečnosti zařídit nemohl. Obdobné situace, kdy si člověk chce připadat jako „král vesmíru“, asi zná každý, kdo se někdy opil a chtěl si zvednout sebevědomí. A tak to pak běží dál a dál…
To video kdosi schovával dva roky a vytáhl je deset dní před volbami do Evropského parlamentu, přičemž je nechal zveřejnit prostřednictvím dvou německých „sluníčkářských“ novin, které nijak neskrývají své pevné transatlantické vazby. Na neoliberály, ne na Trumpa. Takže tu máme akci, která vyvrcholila fakticky německým vměšováním do rakouské vnitropolitické situace, a to vměšováním dost brutálním. Strache a další od Svobodných padli, teď je na mušce rovnou kancléř Kurz. Jinými slovy, jak vidno, když je třeba, vměšovat se umíme sami, i bez toho Putina…
Vtipné je ovšem i to, že se najednou začínají zveřejňovat ještě „skandálnější“ věci z jakési „nezveřejněné“ části videa, přičemž autoři skandálu se snaží vypadat jako tak soucitní, že nám to nejhorší ani neukážou. Probůh, kolik hodin ten Strache s tou falešnou Ruskou asi proseděl a propil, než spadl pod stůl, když během prvních šesti hodin záznamu zas nic tak strašného neřekl? Nicméně, někomu se zdá, že efekt zveřejněného videa nemusí být dostačující, a tak přicházejí další „nezveřejněná“ řízená tvrzení. Fascinující, ne?
Na rovinu, osobně bych Svobodné nebo nějakou jim podobnou stranu tady u nás nevolila, ale současně vcelku chápu, že existují lidé, kteří jí svůj hlas dávají. A ačkoli s tím nemusím souhlasit, vcelku umím pochopit i to, proč ji volí. Pokud ale kdosi nesnese ani existenci populistických stran (pro tuto chvíli jim tak klidně říkejme, i když se nabízejí i jiné pojmy), a co víc, má snad i pocit, že naši společnost nějak ohrožují, tak by asi měl v první řadě řešit problémy, jejichž neřešení a naopak bobtnání vede lidi k tomu, aby takové strany volili. Pokud si totiž zvykneme na likvidaci „nepohodlných“ politiků jen proto, že vznášejí nepříjemné otázky a nabízejí na ně svá – tedy nikoli „shora“ posvěcená – řešení, tak to není jen konec demokracie, ale navíc evropskou společnost v dohledné době čeká konfrontace s mnohem radikalizovanějšími, protože o něco naštvanějšími a poníženějšími lidmi, vlastními občany. Neoliberálové jako by si nějaký takový konflikt snad i přáli, protože nás k němu svou politikou spolehlivě vedou…
Poněkud krušné to má i Emmanuel Macron. Vyšel článek o tom, že v jeho rodném Amiensu ho nikdo moc nechce volit, protože „zklamal“. On sám se snaží útočit na Marine Le Penovou tím, že jí radí Američan Steve Bannon. Fungovalo by na vás, kdyby vám někdo tvrdil, že politika vodí nejdřív Rusové, a teď ještě Američan? Obecně řečeno, jaký celoevropský výsledek voleb čekáte?
V té Francii je vtipné, že Macron, jehož strana v průzkumech silně kulhá za Le Penovou, viní z vměšování Bannona, a Macronův ministr financí pro změnu italskému Salvinimu vyčítá, že ho platí Putin… V té Francii aby se z toho dnešního světa už zbláznili, ne? Chtěli být lídry Evropy, a teď netuší, na koho všeho svou neschopnost a marnost hodit dřív.
Co se týče voleb samotných, osobně od nich nic moc neočekávám. Nejspíš asi vzroste zastoupení „euroskeptických“ stran, ale jejich zástupců podle všeho nebude tolik, aby mohli Evropskou komisi blokovat a tak podobně. Takže čekám spíš jen razantní zvýšení procenta hádek, které promění Evropský parlament v ještě větší holubník, než byl doposud. I když, symbolický význam výsledku voleb – a „vzkaz“, který z něj bude možné zformulovat – svou váhu jistě bude mít. Nejspíš ale narazí na uši, které nechtějí poslouchat, a na oči, které odmítají vidět… Za vše špatné přece, naštěstí, můžou Putin s Bannonem.
Na druhou stranu mě ale zaujal průzkum veřejného mínění v evropských zemích, v nichž spousta lidí v budoucnost EU nevěří. U nás prý 57 procent lidí má za to, že Evropská unie tu v roce 2040 už nemusí být, u sousedů na Slovensku si to myslí dokonce dvě třetiny lidí. Podobně nadpolovičně to dopadá ve Francii, Rumunsku, Itálii, Řecku a Polsku, v Maďarsku, Nizozemsku a Německu… Každý další pokus hodit vinu za neúspěch projektu na Rusko nebo Ameriku nebo na Marťany, bude jen důkazem, že současné vládnoucí elity už jsou zcela mimo a bez jakéhokoli uchopitelného nápadu. Fígly typu videa se Strachem, o němž jsme se bavili, už elity jen dokazují svůj strach z budoucnosti. Dnešek musí trvat navždy, zítřek přijít prostě nesmí. Z hlediska života v EU je to svým způsobem hodně demoralizující. Osobně jsem pro silnou a funkční Evropu, ale současné vedení se už svým způsobem dostalo na roveň Cimrmanovi, který byl rovněž „pionýrem slepých uliček“…
Co to v posledních dnech předvádí Trump vůči Íránu? Jde jen o klasické výhrůžky „na zaplnění prostoru“, nebo ho John Bolton skutečně úspěšně postrkuje k tomu, aby válčil proti Íránu? Jak by taková válka vlastně vypadala? Explodoval by tím celý Blízký východ? Pardon za paranoiu, ale hrozil by globální střet s Ruskem a Čínou?
Už jsem to psala, na válku USA proti Íránu nevěřím. „Vsadím boty“, že nynější krize k válce nepovede. Zvýšená „panika“ je aktuálně jen výsledkem synergie izraelského premiéra Netanjahua, který už v roce 1993 poprvé oznámil, že „Írán bude do tří let mít jadernou bombu“, a od té doby to pravidelně (a stále marně) opakuje, i když izraelské tajné služby tvrdí opak, a Trumpova národněbezpečnostního poradce Boltona, jemuž se pro jeho posedlost zničením Íránu v amerických médiích přezdívá John „Bomb Iran“ Bolton. Izrael nyní dodal jakési informace o íránské hrozbě proti USA, Bolton na jejich základě rozhýbal (spíš propagandistickou než reálně válečnou) mašinérii, a když Trump pochopil, že ho ti dva zatahují do války, tak Boltona zchladil a Netanjahu se už rovnou proměnil v jakéhosi protiválečného aktivistu, jako že on přece Ameriku do žádné války nenutí…
Těch důvodů, proč by americká agrese proti Íránu byla pro samotné USA mnohem horší než fakticky prohraná okupace Iráku nebo Afghánistánu, je spousta. Írán je velký, sebevědomý, má skoro 80 milionů obyvatel, kteří se umějí v případě vnější hrozby sjednotit za svým vedením, má kapacitu ochromit světové dodávky ropy, nemluvě o tom, že by v takové válce utrpěli i američtí spojenci typu Izraele nebo Saúdské Arábie a Emirátů, protože četní íránští spojenci v regionu dávají jasně najevo, že v tom Teherán samotný nenechají a začnou útočit na cíle, které mají v danou chvíli nejblíž… Afghánistán přitom může posloužit jako příklad toho, jak je americká armáda s to bojovat s ideově pevnou gerilou. Nic moc. A co víc, čím větší tlak bude Washington na Írán vyvíjet, tím víc ho zatlačí do náručí Číny a Ruska, nemluvě o tom, že žádné nadšení z americké politiky vůči Íránu nepanuje ani v Evropě. Takže ta válka, která ani nezačala, už skončila, protože pro USA v ní není vítězná varianta. A Trump to ví, těsně před zahájením volební kampaně to ví dvojnásob.
Najde si Trump novou „zábavu“ v Sýrii, kde údajně zase proběhl další „Asadův chemický útok“? Vůbec, stálo by západním jestřábům stále za to zesilovat „opotřebovávací válku“ proti Asadovi, když ten evidentně neodejde? Souvislé syrské území, kde by se daly postavit produktovody, tedy asi nezískají.
Zmiňujete produktovody. Je zvláštní, že o nich coby o důvodu pro zničení Sýrie pod Asadovým vedením se poprvé zahovořilo někdy snad až v roce 2015, tedy čtyři roky po zahájení syrské války. Objevilo se to ve zprávě jedné západní agentury, bez uvedení zdroje, ale chytlo se to, nejspíš proto, že svět prostě potřeboval nějaké přijatelné vysvětlení toho, co že to tam Západ pod vedením USA dělá.
A peníze a ropa jsou přece „dostatečným“ vysvětlením ke zničení země, i když si o tom můžeme myslet cokoli. Je totiž mnohem složitější akceptovat skutečnost, že Hillary Clintonová jako tehdejší ministryně zahraničí USA po zničení Libye prostě chtěla znovu dokázat, že „na to“ USA stále mají. „Přišli jsme, viděli jsme a je mrtvý,“ směje se na videu, které je dodnes k vidění na YouTube, když přišla zpráva o ubití Kaddáfího. A tu samou vraždící suverenitu chtěla předvádět i dál. USA se totiž nechaly překvapit revoltami „arabského jara“ v Tunisku a Egyptě, kde ztratily své věrné diktátory, a tak si svou moc prokázaly na Libyi, Jemenu a Sýrii. „Ještě pořád můžeme! Koho chceme, toho svrhneme!“ Existuje spousta teorií o příčinách syrské války, ale osobně mi po všech těch letech a deseti „válečných“ cestách do Sýrie největší smysl dává prostá americká snaha ujistit se, že ještě pořád jsou s to „řídit“ Blízký východ podle své libovůle. Nic hlubšího bych v tom nehledala.
No, a když se ptáte, proč jdou po Asadovi, když je jasné, že nepadne, tak je to vcelku jasné – je přece živoucím důkazem toho, že USA už „řídit podle libovůle“ nemohou. A dokud bude žít, tak s ním bude žít i důkaz, že USA na Blízkém východě už nejsou s to prosazovat svou vůli. A nejen na Blízkém východě. Stačí se podívat na pozoruhodný pat, jaký po měsících „změny režimu“ nastal ve Venezuele. On to vlastně není žádný pat, protože se ukazuje, že Maduro je mnohem silnější než „náš“ uznaný prezident a venezuelský zaprodanec Guaidó. A čím víc lidí a hlavně vlád ve světě si tato fakta uvědomí, tím slabší bude samozřejmě americká pozice supervelmoci…
Na aktuální situaci v Sýrii je vlastně nejbizarnější, jak se vše pořád dokola opakuje. Syrská armáda zahajuje druhou fázi ofenzívy proti džihádistům na severu provincie Hamá a na okrajích kaidistického Idlíbu, a už je tu zase nedoložitelný „Asadův chemický útok“, po němž USA slibují Al-Káidě ochranu a trest (prozatím vždy v podobě raketových útoků) pro Sýrii, média už zase Al-Káidu a napojené teroristy vydávají za vcelku neutrálně znějící „rebely“, v Radě bezpečnosti OSN už Británie zase razí problém, že Rusové a Syřani v Idlíbu podnikají nálety „hlavně na nemocnice“, přičemž ruské nálety na pozice džihádistů zabíjejí vždy „jen“ civilisty, znovu se do toho všeho objevují „studie nevládních organizací“ (placených západními vládami z peněz svých daňových poplatníků) o „tisících umučených disidentech“ v „Asadových věznicích“… Nejde jen o to, že podobné propagandistické fígle opakujeme už devátým rokem. Když nemáme nápady jak na realitu, tak to asi jinak dopadnout ani nemůže. Problém je ale třeba spíš v otázce, jestli fakt musíme kvůli velmocenským snům Hillary Clintonové z roku 2011 opravdu dál oficiálně pomáhat teroristům z Al-Káidy?
Venku prší. Hrozí povodně. Jaký máte vy vlastně vztah k celé té věci o globálním oteplování? Sama říkáte, že třeba v takové Káhiře se otepluje tak, že tam nebude možné existovat. Může za to tedy člověk? Máme snižovat emise? Zaslouží si Gréta Thunbergová podporu?
Fakt nerozumím problematice klimatu, jen vím, že si mí přátelé v arabských zemích v posledních letech stěžují, že i jim je tam už nesnesitelné vedro, a to jsou na vysoké teploty obecně zvyklí. A i já si všímám, že je i u nás počasí aprílové také v jiných měsících a že ladovská zima je tak nějak tatam. Už jen ve vzpomínkách na dětství. Ale nechtějte po mně předpovědi, jak se vše bude vyvíjet dál. Budou války o vodu? Bude klimatická migrace z Afriky do Evropy? No možná ano. Možná skoro jistě. A možná je to dokonce i nevyhnutelné. Ale i kdyby nebylo, nevidím důvod, proč nesnižovat emise, už jen kvůli čistšímu vzduchu pro obyčejné dýchání. Ale s tou Gretou bych byla opatrnější – je to čísi píárový konstrukt a zatím ani pořádně nevíme, kdo za ní stojí, kdo ji tlačí „k výšinám“, a co vlastně ve skutečnosti chce.
Co bychom v příštích dnech měli sledovat?
Eurovolby. Nic zajímavějšího pro nás tady asi nebude, i když Trumpova obchodní válka s Čínou začíná také nabírat zajímavé dimenze…
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
