Měla by Evropská unie vrátit některé pravomoci národním státům?Anketa
Jaký dopad na Evropskou unii může mít výsledek voleb, když v tak silných zemích jako je Spojené království a Francie vyhráli její odpůrci?
Počítám s tím, že stejně ta klíčová jednání se povedou mezi velkou koalicí, tedy mezi lidovou stranou a socialisty. Toto spojenectví se dle mě ještě utuží, protože bude upevňováno právě těmi všemi kritickými proudy. Samozřejmě, že ty kritické proudy budou viditelnější, Evropský parlament bude skeptičtější, jednání budou bouřlivější a asi delší, ale klíčové výsledky budou stejně, dokud bude platit dohoda mezi evropskými lidovci a socialisty, vytvořeny právě těmito dvěma nejsilnějšími frakcemi.
Ze Spojeného království i z Francie ale zaznívají hlasy, že je načase, aby Brusel vrátil moc svým členským státům. Je vůbec představitelné, že by to eurounijní mašinérie dopustila, aby přišla o pravomoci, které na ni členské země v minulosti přenesly?
K tomu by samozřejmě docházelo velice pomalu, velice ztuha a opravdu jenom v detailech a symbolických věcech. A to vždy v těch oblastech, které jsou důležité pro ty klíčové frakce, lidovce a socialisty, aby si doma udrželi pevnější zázemí. Dá se čekat, že si tyto dvě frakce vytipují oblasti, které jsou pro ně jakoby postradatelné a které mohou pomoci domácím vládám proti Marine Le Pen, proti Nigelu Faragovi, proti Dánské lidové straně, Pravým Finům a dalším, aby jejich téma částečně uchopily, ale pevně stále ve svých možnostech.
Psali jsme:
Takže kuriózně, pokud se „něco z pravomocí vrátí domů“, tak počítám, že opravdu jenom v oblastech postradatelných pro Brusel, v oblastech ryze symbolických či drobných detailech. Ty ústupky budou činěny ve prospěch těch jakoby domácích konzervativců, křesťanských demokratů, lidovců, popřípadě sociálních demokratů, socialistů tak, aby oni mohli vlastně říct: „Podívejte, Marine Le Pen nevyjednala, podívejte Nigel Farage nevyjednal, ale tuto výhodu přivezl domů David Cameron, tuto výhodu přivezl domů socialistický premiér Francie, křesťanská demokratka Německa, liberální střed dánský a tak dál."
Až dosud jsme byli svědky jen rozšiřování Evropské unie. Je reálné, že by naopak pod vlivem protiunijních nálad začaly některé země EU opouštět, a to nemám na mysli jen referendum, které na rok 2017 přislíbil britský premiér David Cameron?
To si představit nedokážu, ale předpokládám, že dojde k zamrznutí procesu a že integrace ustrne. Teď ani není příliš kandidátů, kteří by na to byli připraveni, takže se v podstatě nic nezmění. Ale bohužel tam, kde by prospěšnost Evropské unie a členství v ní bylo jednoznačně neoddiskutovatelné, ať je to Bosna a Hercegovina či Makedonie, tedy státy, které jsou opravdu rozmanité a jsou pod obrovským tlakem sousedních zemí, některých už v Evropské unii, čehož intenzivně využívají například se šarádami s vlastním občanstvím, nedojde k naprosto žádné změně. A naopak v nějakých integračních vyjednáváních, například se Srbskem, se integrace zpomalí. Počítám spíše s tím, že na několik let integrace, ten rozšiřovací proces plného členství, to je důležité říct, plného členství, ustrne a zmrazí se.
Připadá mi, že vůbec nepřipouštíte možnost, že by Spojené království vystoupilo z Evropské unie. Ale proč, když vítězná UKIP získala v eurovolbách 27,5 procenta a i mezi britskými konzervativci je dost odpůrců Unie?
Přiznám se, že by mě to velice překvapilo. Jak se bude blížit referendum, tak se začnou ozývat jednotlivé zájmové skupiny, lobbistické skupiny, zaměstnavatelé, ekonomická finanční centra, která by samozřejmě ztrácela opuštěním členství, a začnou hrozit ztrátou pracovních míst, izolací, určitou nervozitou. A řekněme si na rovinu, že ani Spojené státy americké si příliš nepřejí, aby Velká Británie opouštěla Evropskou unii. Takže dá se čekat, že i Washington se vyjádří velice opatrně, aby se všechny možnosti zvážily, a počítám s tím, že takové to nadšení z toho prvního momentu zkrátka utichne, poklesne. Už i proto, že s touto otázkou se začne okamžitě debatovat status Skotska a části Severního Irska.
Takže najednou se začnou objevovat argumenty, že je to vlastně velice složité, bolestné, zdlouhavé s nejasným výsledkem a že by Británie mohla tratit. Myslím, že nakonec příznivců jednoznačného vystoupení ubude. Spíše počítám s tím, že David Cameron ještě před referendem vyjedná nějaký pověstný thatcherovský kompromis jako ve své době Margaret Thatcher, aby domů přivezl nějaký výsledek a veřejnosti řekl: „Vždyť tohle nám postačuje, nechme to zatím tak. S tím, že do budoucna není nic vyloučeno a tohle nám teď vyhovuje." Spíš si myslím, že Británie si tímto jakoby červeným hadrem, touto hrozbou, bude posilovat svou vyjednávací pozici, než že by fakticky Evropskou unii hodlala opustit.
Bývalý francouzský prezident Nicolas Sarkozy se pro týdeník Le Point vyslovil mimo jiné pro zrušení poloviny nynějších kompetencí Bruselu a jejich převedení na národní vlády, ale žádal i posílení integrace v rámci osmnáctičlenné eurozóny. Co říkáte této možnosti dvojitého členství?
Já ji spíš vnímám zase jako takové varování Velké Británii a podobně smýšlejícím státům ve stylu: „Pozor, pozor, vy máte vydírací potenciál, my máme vydírací potenciál zase toho užšího jádra." Ale nakonec se vždy bude muset stejně dohodnout kompromis a nějaká kooperace, která bude výhodná pro obě dvě skupiny. Protože dlouhodobě by taková početná a ekonomicky bohatá organizace a taková organizovanost nemohla fungovat. Protože pak by se samozřejmě vytvořil salónní klub dalších, dalších a dalších a najednou by to bylo o 25 restauracích s rozdílným menu pod jednou střechou, a to samozřejmě v praxi nefunguje.
Sarkozy také navrhuje okamžité vypovězení Schengenu a jeho nahrazení Schengenem II, jehož členy by ale mohly být jen ty země, které by dopředu přijaly společnou imigrační politiku. Nesebral by tím vítr z plachet Národní frontě Marine Le Pen a může mít tento jeho nápad šanci na prosazení?
Je pravda, že rozhodně tohle by bylo atraktivní pro země typu Francie, Itálie, Řecko, Malta, které řeší permanentní tlak z té jižní strany hranice pod masívy přílivu imigrantů. Ale stále tady platí, že musí být dohoda většiny. A nejsem si jist, jestli by severní země toto akceptovaly, respektive jaká by byla cena za tu akceptaci. Takže to spíš chápu jako určitý výstřel, vnímám to podobně jako když například Polsko přišlo s návrhem o sjednoceném nákupu plynu, což by zase samozřejmě omezilo ruskou vyděračskou pozici a ekonomickou sílu skrze energetické stategické suroviny. Ale chápu, že to je spíš start do debaty, v níž se bude vyjednávat nějaký kompromis, který je akceptovatelný pro většinu.
Ale co by mělo severským zemím vadit na tomto opatření, které by podle Sarkozyho slov zabránilo tomu, aby se pod přívalem imigrantů nezhroutil francouzský sociální systém?
Otázka je, jestli by Schengen II znamenal zpřísnění imigračního režimu, nebo například sdílení nákladů za ochranu hranic, za uprchlické tábory. To je pro severské země poměrně drahá záležitost ve světle toho, že drtivá většina hlavně afrických uprchlíků opravdu dlí v zemích typu Španělska, Francie, Itálie, Malty, Kypru, Řecka a tyto země by samozřejmě rády buď sdílely ty ekonomické náklady, vytvořily nějakou kompenzační „daň“, nebo by se rády dohodly na jistém rozvozu, sdílení nebo přenesení těchto imigračních zařízení i do jiných zemí „na sever“ dle velikosti a třeba i životního standardu těch zemí.
A to už se nikomu příliš nelíbí. To bude znít kriticky hlas Německa a dalších zemí, což je poměrně výrazný blokační potenciál možnému návrhu Francie a jižních států. Myslím si, že je to teprve na začátku vyjednávání a že do toho bude velmi výrazně promlouvat Evropský parlament, který si z principu z toho udělá téma a bude se snažit jakékoli snahy posilování imigrantské odpovědnosti celé Evropské unie torpédovat.
Při volbě nového předsedy Evropské komise se má poprvé v historii přihlédnout k výsledkům voleb. Hlasovat o něm bude Evropský parlament, ale navrhovat ho budou hlavy členských zemí. Nemůže spor o obsazení této funkce rozhádat Evropskou unii i s ohledem na poměrně rozjitřenou povolební atmosféru?
Očekávám, že ta jednání budou dlouhá, intenzivní, tvrdá, ale budou velmi úzce spojena se jmény budoucích eurokomisařů za jednotlivé členské země. To bude ten úhelný kámen. Ty dvě velké frakce navrhnou několik kandidátských jmen, pak do toho vstoupí premiéři, v některých zemích prezidenti, začnou vyjednávat a ten kompromis se nakonec najde. Přihlédnutí k výsledkům voleb do Evropského parlamentu se uplatní, protože evropští lidovci zkrátka vyhráli. Nakonec se to vždy podaří vyargumentovat a zvládnout v nějaké souhře nových eurokomisařských jmen, nového předsedy Evropské komise a počítejme do toho i autoritu evropského prezidenta. Těch orgánů je celá řada, evropský ombudsman, zástupci do Soudního dvora, jsou tam generální ředitelé podsekcí, takže se bude rozhodovat o stovce, možná dvoustovce jmen. To bude všechno ten kompromis.
Dá se tedy předpokládat, že předsedou Evropské komise se stane Jean-Claude Juncker?
Myslím, že je dostatečně erudovaný a v dobrém slova smyslu autoritativní. Nese v sobě stejnou autoritu jako ve své době Jean Monnet, který stál u té první spolupráce a několika dalších aktivit. Myslím, že s velkou pravděpodobností projde a že se pak budou vyjednávat nominace jednotlivých eurokomisařských postů. Protože to berme tak, že v řadě pozic eurokomisařů se řeší dotace, v řadě ohledů se řeší ochranářská cla a subvence, takže každý stát tam má jisté zájmy někde něco popohnat, někde něco ořezat, někde pomoci, někde přilít peníze, takže tam se ve výsledku povede mnohem větší boj. Tam je to pro jednotlivé země strategické. A jde tam o peníze. A o vliv.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
