Lidé se vzbouří kvůli migraci. Hrozí rychlé zhroucení, varuje EU známý analytik. Skripal? Divné. Poukazuje na tyto závěry...

11.06.2018 8:47

ROZHOVOR Evropa tu byla před Evropskou unií a samozřejmě tady bude i po ní. Tak mluví vojenský a bezpečnostní analytik Lukáš Visingr a upozorňuje, že už dlouho jsme svědky mediálního trendu považovat Evropskou unii a Evropu za jedno a totéž. Podle něj se proto musíme naučit to důsledně oddělovat: Evropa prý není jenom kontinent, jsou to rovněž tradiční antické, židovské a křesťanské hodnoty, kdežto Evropská unie je stále méně funkční byrokratická struktura. Nejen o tématu migrace, ale také o nátuře Čechů nenechat se ovlivňovat propagandou a proč může amerického prezidenta Donalda Trumpa zatím jenom chválit, se rozpovídal v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz.

Lidé se vzbouří kvůli migraci. Hrozí rychlé zhroucení, varuje EU známý analytik. Skripal? Divné. Poukazuje na tyto závěry...
Foto: Jan Rychetský
Popisek: Nebezpečná Evropa

V minulém rozhovoru jste mi k tématu migrace řekl: „Základní a nejdůležitější je opravdu přiznání si elementárního faktu, že jsme ve válce. Musíme zcela jednoznačně pojmenovat nepřítele a uvědomit si, za co bojujeme a že jde o nejzákladnější hodnoty naší civilizace, o hodnoty antické, židovské a křesťanské, díky kterým vzniklo to, čemu říkáme Západ.“ Je tomu zhruba čtyři měsíce. Jak nám to přiznávání jde?

Stručně řečeno, moc dobře ne. Nebo aspoň v té veřejně viditelné rovině příliš ne, což dokazují reakce mainstreamových politiků a médií na teroristické útoky a další incidenty. Pořád se jede podle stejného scénáře, a dokonce se zdá, že média už o tom informují jako o čemsi víceméně normálním. Teroristický útok tam nebo tam, osamělý útočník, měl psychické potíže, policie o něm věděla, ale nebyl považován za hrozbu a samozřejmě to nemá nic společného s islámem. Musíme se semknout a být silní a jednotní. Téměř to vypadá, že ty reakce se dělají podle dané a osvědčené šablony. Jinou věcí ovšem je, že v lidech vzrůstá nespokojenost, která se mění na směs frustrace a odporu, což se projevuje i ve výsledcích voleb. Ale stejně si myslím, že onen velký zlom bohužel nastane až po nějaké skutečně extrémní události, která už nenechá nikoho na pochybách. Buď propukne masové povstání v nějaké přistěhovalecké čtvrti, jež se promění na válečnou zónu podobnou těm na Blízkém východě, nebo se odehraje obrovský teroristický útok, jenž způsobí smrt tisíců lidí nebo zničení nějaké ikonické stavby, jakou je například Eiffelova věž. A musíme počítat také s tím, že teroristé nasadí zbraně hromadného ničení. Podobně jako kdysi bude prostě muset přijít opravdu strašlivý úder, psychologicky srovnatelný zhruba s tím, jak se v roce 1940 během několika týdnů zhroutila Francie.

Fotogalerie: - Americký konvoj

Přesun příslušníků 2. jízdního pluku americké armá...
Přesun příslušníků 2. jízdního pluku americké armá...
Přesun příslušníků 2. jízdního pluku americké armá...
Přesun příslušníků 2. jízdního pluku americké armá...
Přesun příslušníků 2. jízdního pluku americké armá...
Přesun příslušníků 2. jízdního pluku americké armá...

Anketa

Vnímáte Václava Klause staršího jako zajímavou osobnost?

84%
16%
hlasovalo: 9091 lidí

Ještě jednu vaši citaci jsem vybrala: „Od schválení imigračních kvót to beru tak, že Evropská unie přišla o veškerou legitimitu, takže už můžeme jakýkoliv příkaz nebo zákaz klidně ignorovat. A ten tlak, který z Bruselu směřuje na Polsko a Maďarsko a v menším měřítku i na Česko, je ve skutečnosti vysoce užitečný, protože zcela logicky vede země Visegrádské čtyřky k hlubší spolupráci.“ Evropská unie v opatřeních pokračuje. Chystá se Dublin IV, zaznívají výhrůžky o snížení dotací jako trest… Jak reagovalo Maďarsko, víme. Co s tím? Měli bychom se v postojích přidat k Orbánovi?

Jednoznačně ano. Hlavním imperativem české zahraniční politiky by teď měla být soudržnost prostoru Visegrádské čtyřky, to znamená podpora Maďarska a Polska. Pokud jde o Slovensko, to je v poněkud odlišné situaci kvůli euru, takže Fico to hraje takříkajíc na obě strany, ale to je jen otázka času, jelikož trendy ve středoevropském prostoru jsou jasné, což ostatně ukazuje vláda v Rakousku. Teď se musí ovšem dávat pozor na jeden hodně nebezpečný tah Evropské unie, respektive některých jejích „starých“ členů a jejich politických reprezentací. V rámci jednání o rozpočtu Evropské unie totiž začínají snahy o politické rozdělení Visegrádské čtyřky, aby Praha a Bratislava daly přednost dotacím a neposkytovaly silnou podporu Varšavě a Budapešti. Tomuhle musíme určitě odolat. Proto mě velmi pobavila kritika ve smyslu, že „noví“ členové jsou v Unii jenom kvůli penězům a nechápou, že tam jde o společné hodnoty. Přitom Unie se snaží na nás tlačit právě pouze těmi penězi. Měli bychom teď demonstrovat, že nám opravdu jde o hodnoty, a nikoliv jen o peníze. Za skutečné hodnoty Západu se dnes totiž angažují Poláci a Maďaři, ne pseudoliberální neomarxisté v Bruselu. Už dlouho je v médiích vidět trend považovat Evropskou unii a Evropu za jedno a totéž, ale musíme se naučit to důsledně oddělovat. Evropa není jenom kontinent, jsou to rovněž tradiční antické, židovské a křesťanské hodnoty, kdežto Evropská unie je stále méně funkční byrokratická struktura. Evropa tu byla před Evropskou unií a samozřejmě tady bude i po ní.

Syrští migranti už do Evropy neproudí, ale zato se zvyšuje tlak z Afriky. Bude takzvaný Dublin IV krizovým momentem Evropské unie? Bude tím, který přispěje ke zničení Evropy, jak někdy slýcháme?

Pokud by se ještě nějakou dobu pokračovalo tímto způsobem, tak jsem si jistý, že ty imigrační vlny a jejich následky by způsobily rozklad Evropy zcela bez ohledu na to, zda se přijme, nebo nepřijme ten či onen Dublin. Zároveň jsem však absolutní optimista a jsem přesvědčen, že nic takového nenastane, protože prostě není možné donekonečna lidem lhát a manipulovat jimi ve smyslu, že masová imigrace je přínosná a potřebná. V jisté chvíli se to nezbytně zlomí, lidé se vzbouří, zvolí jiné politické představitele a budou žádat naprosto jiný přístup k migraci. Často se hovoří o uzavření a střežení hranic, což by pochopitelně bylo správné, protože každý stát či jiná suverénní entita má právo a povinnost střežit své hranice, avšak to zdaleka nestačí. Nemá smysl stavět nějakou další pomyslnou Maginotovu linii, ta ochranná opatření musejí být aktivní ve stylu, jaký praktikují Austrálie či Izrael. A navíc budou třeba velké změny v oblasti vnitřní bezpečnosti. Před několika dny se objevila zpráva, že v jedné německé spolkové zemi se jaksi v uvozovkách ztratilo sedmnáct osob, které měly nastoupit k výkonu trestu za terorismus, ale neudělaly to. Myslím, že to o stavu střežení práva a pořádku vypovídá více než dostatečně. A to, co se dnes děje v dalších zemích se zločinností, snad nemusím rozvádět. Hlídání hranic prostě nepostačí, pokud nedokážeme vynutit dodržování zákona doma.

Ze Spojených států míří jedna výrazná událost za druhou, ať už je to téma Sýrie, Severní Korea, rozhodnutí o clu a jejich odvolání… Jak hodnotíte dosavadní působení prezidenta USA Donalda Trumpa? Co byste mu vytkl a za co ho pochválil?

Dosud jsem s jeho konáním na mezinárodní scéně skutečně velmi spokojen. Za celou dobu od jeho zvolení jsem ani jedinkrát nelitoval, že jsem ho podpořil. Pokud mu mám něco vytknout, tak snad hodně časté personální změny v týmu, byť jedna z těch posledních mi udělala velkou radost, protože John Bolton je podle mě osobnost na svém místě. Ale obecně mohu prezidenta Trumpa jen a jen chválit. Na mezinárodní scéně dokázal za ten necelý rok a půl více, než jsem sám vůbec pokládal za možné. Přiměl evropské členy NATO, aby se začali důkladněji starat o svou obranu a bezpečnost. Dal Rusku a Číně jasně najevo, že Amerika hodlá prosazovat svoje zájmy tam, kde to pokládá za vhodné, zároveň však nabídl ruku k jednání o nějakém rozdělení sfér vlivu.

Na Blízkém východě začal rychle obnovovat vztahy s tradičními spojenci, které se za Obamy katastroficky rozklížily, zejména s Izraelem, Egyptem a Saúdskou Arábií, na což se samozřejmě váže i uznání Jeruzaléma jako hlavního města Izraele. Také začal dělat hodně pro prodeje amerických zbraní, značně uvolnil ruce vojákům při vedení bojových operací, hodlá dramaticky posílit všechny složky amerických ozbrojených sil, je toho skutečně spousta. Dělá realistickou a pragmatickou politiku supervelmoci a já si nejvíce přeji, aby se i do čela dalších západních zemí dostaly podobně schopné osobnosti.

I on stále více používá sociální sítě k informování veřejnosti. Útok v Sýrii například oznámil na Twitteru. Jak nebezpečné to může být?

Určité riziko tam sice existuje, avšak zatím se nezdá, že by tím Trump způsobil nějaké škody, spíše bych řekl, že to je součástí jeho velké strategie. Už během volební kampaně ukázal, že dokáže s tradičními médii i se sociálními sítěmi pracovat naprosto excelentně, což mu ostatně přineslo vítězství, takže v tom pokračuje i jako prezident. Svět se změnil a je pozoruhodné, že Trump to navzdory relativně vysokému věku přesně pochopil. To, jak se o události informuje, má přinejmenším stejný význam jako sama událost. Zrovna ten úder v Sýrii může sloužit jako perfektní ilustrace, protože jsem přesvědčen, že o nějakou Sýrii, Asada nebo chemické zbraně šlo ve skutečnosti jen málo, pokud vůbec.

Trump chtěl vyslat důraznou zprávu všem, kdo jeví zájem o „hraní“ na pomyslném globálním velmocenském hřišti. Rusko bylo předem varováno a sám Asad utrpěl spíš symbolické škody, kdo to naopak schytal takříkajíc v plné palbě, to byl Írán, jehož roztahování se v Sýrii začíná být nepříjemné i Rusům. A nepochybuji, že ta zpráva byla určena i pro KLDR, Čínu a další země. Ti, kdo už léta básní o tom, že období dominance Spojených států končí, že Amerika slábne a že pozici světové jedničky záhy převezme ta nebo ona země, dostali důrazné připomenutí, že by neměli věřit vlastní propagandě. Amerika je stále ohromně silná a hodlá prosazovat svoje zájmy, a to i silou, a pokud se rozhodne pro ozbrojený úder, tak to prostě udělá, protože přesně to světové velmoci dělají.

Ještě Severní Korea: plánované setkání s tamním vůdcem Trump nejdříve ostrým dopisem odmítl, nyní se situace opět mění. Co si o celé věci myslíte? Nezahrává si Trump příliš? Jde o historický milník ohledně jejich setkání?

Pokud summit opravdu proběhne, tak to bez ohledu na výsledek bude historická událost, která zásadně ovlivní dění nejen ve východní Asii. O motivaci Kim Čong-una se dá jen spekulovat, zřejmě to má více rovin, ale nepochybuji, že Trumpova politika „cukru a biče“ na to měla vliv rozhodně větší než malý. Pořád se zapomíná, že Trump je velmi schopný vyjednavač, snad na to má i nějaký zvláštní instinkt, který mu – třeba i navzdory názorům odborných poradců – říká, kdy má tvrdě přitlačit a kdy se má naopak vlídně usmát. Kim dostal velmi jasnou nabídku, jež možná patří do kategorie těch, které nelze odmítnout, a to mluvím jen o tom, co se odehrálo veřejně.

Nezapomínejme, že nevíme, co probíhá neoficiálně a o čem diskutují zástupci USA a KLDR za zavřenými dveřmi. Teď samozřejmě jen spekuluji, ale co když Kim dostal naprosto vážně míněné ultimátum? Jeho hlavní zájem je udržet se u moci a jaderné zbraně jsou nástroj, nikoli cíl. Možná mu Američané sdělili, že Trump je ochotný riskovat válečný konflikt třeba i s jadernou KLDR, což by nepochybně znamenalo konec režimu a Kima osobně, ale že Trump je stejně tak ochotný ukončit dlouholeté nepřátelství. Velmoci nemají stálé přátele a nepřátele, mají jen zájmy. Kdo jiný než bytostný realista typu Trumpa by měl takový krok provést? Ano, je to hodně riskantní, ale i to k vyjednávání patří. Skepse je sice určitě namístě, ovšem Trump už nejednou překvapil, takže má možná eso v rukávu i teď.

Rusko a nebezpečí Ruska je tématem posledních let. Jak do vztahů zasáhly kauzy jako pokus o zabití agenta Skripala? Theresa Mayová je přesvědčena, že se o Skripalův život pokoušelo Rusko, český generál Andor Šándor to popírá. Jak unáhlené kroky Evropa učinila? Nebo byly adekvátní?

Naprosto souhlasím s generálem Šándorem. Od začátku mi ta oficiální verze připadá podivná, a to ani nemluvím o tom, že se každou chvíli oficiálně vykládá něco jiného. Jediné, na čem se všechny verze shodují, je vina Kremlu, aniž byl dodán sebemenší důkaz. Velmi si vážím toho, že jsem mohl nedávno spolupracovat s inženýrem Ladislavem Středou, který náleží mezi největší české experty na chemické zbraně a zastupoval naši zemi také v Organizaci pro zákaz chemických zbraní, a tahle spolupráce mě jen utvrdila v tom, že to prostě nemohlo být tak, jak britská oficiální místa tvrdí. Nedává to smysl z hlediska použité látky, příznaků Skripalových, protiopatření Britů a koneckonců ani motivace Moskvy.

Jako zápletka špionážního románu by to zřejmě prošlo, ovšem v realitě tohoto světa nikoliv. Jak se to skutečně událo, se dost možná nikdy nedozvíme, protože pokud se do něčeho zapletou zpravodajské služby, tak pravda často neuhraje ani bod, ale pořád mi nejvíc smyslu dává verze, kterou popsal Štěpán Kotrba, tedy že to byla spíše osobní vendeta mezi starými špiony. V každém případě se ale tento případ velice hodí těm, jimž vyhovuje vyhrocení vztahů Západu a Ruska, jak následně ukázalo vyhošťování diplomatů, jehož smysl byl však ryze symbolický. Nepřidala se ostatně ani řada států NATO a Evropská unie, takže jsme se logicky nemuseli přidávat ani my.

Prezident Miloš Zeman se u kauzy novičok rozhodl komentovat dění a sdělit informace tajných služeb. Bylo jeho rozhodnutí nebezpečné? Nebo na to měl právo?

Nebezpečné to podle mě rozhodně nebylo, protože prezident řekl jen to, co mohl předpokládat kdokoli, kdo se o tuto problematiku odborně nebo třeba i jen ze záliby zajímá. Pokud se někde podaří vyrobit nějakou novou chemickou zbraň a je známý i její vzorec, tak armády vyspělých zemí ihned musejí tu látku napodobit a vyvinout ochranu proti ní. Česko náleží v oboru ochrany před zbraněmi hromadného ničení mezi absolutní světovou špičku, mnohdy nás o služby žádají i velmoci v NATO, a proto bych byl velice překvapen a vlastně i dosti znepokojen, pokud by se u nás novičok nevyráběl a netestoval, samozřejmě jenom v malém množství.

To šermování se slovíčky je trapné, protože Smlouva o chemických zbraních, což je z právního hlediska hlavní a rozhodující dokument, nedefinuje žádnou „mikrosyntézu“, uznává jen výrobu bez ohledu na množství. Na tuto výrobu stanovuje limity, které existují právě kvůli tomu, aby se mohla malá množství vyrábět kvůli detekci, ochraně a destrukci. Každopádně není pravdivé, že by tu látku zvanou novičok – ten název mimochodem vznikl na Západě, sami Rusové ho nepoužívali – měli jen Rusové, ta látka mohla pocházet od desítek různých zemí, koneckonců i od nějaké nestátní skupiny. To, že někomu v Česku se tato kauza hodí jako nástroj pro napadání Miloše Zemana, se dalo očekávat. Jen by mě upřímně zajímalo, na co nebo na koho budou tito lidé svádět svou neschopnost, až prezident Zeman dokončí svůj mandát.

Jsme jasně terčem propagandy různých stran. Jak dobře se vede propagandě u nás? Ať už té ruské, nebo západní a podobně? A komu to podle vás jde lépe?

Podle mě se zde propagandě obecně daří špatně, a to z kterékoliv strany. Češi jsou totiž hodně opatrní, skeptičtí a podezřívaví, když se jim někdo snaží něco takříkajíc cpát do hlavy. Je to asi i důsledek těch čtyřiceti let minulého režimu, kdy se lidé postupně naučili, že to, co hlásají oficiální média, má často k pravdě velmi daleko. Naučili se číst mezi řádky a hledat informace i jinde než v mainstreamu. Češi jsou speciálně vysoce alergičtí na to, když se jim něco pořád a pořád opakuje jako v uvozovkách jediná pravda, což se krásně projevilo v prezidentských volbách v letech 2013 a 2018, kdy se většina médií postavila proti Miloši Zemanovi, což ovšem nakonec vedlo k přesně opačnému výsledku, a to k mobilizování Zemanových voličů. To bylo nejvíce poznat mezi prvním a druhým kolem letošní volby. Nepochybuji, že se zahraniční zájmové skupiny a zpravodajské služby snaží ovlivňovat české volby, avšak dost pochybuji, že ta jejich snaha má nějaké relevantní výsledky. Mohu jen každému poradit, aby našel správnou střední cestu mezi myslí otevřenou a tolerantní na straně jedné a myslí skeptickou a kritickou na straně druhé. To znamená získávat zprávy ze širokého spektra zdrojů a vnímat různé názory, avšak současně nic nebrat jako zjevenou Boží pravdu a všechno pozorně zkoumat, hodnotit a srovnávat, až potom si utvořit vlastní názor. Pokud se někdo spokojí s tím, co mu naservírují algoritmy Facebooku, tak je na nejlepší cestě stát se manipulovanou loutkou.


 

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

autor: Zuzana Koulová

Bety.cz - magazín nejen pro mámy - horoskopy, recepty, diskuse, soutěže

Bety.cz TESTOVÁNÍ - Testujte s námi nové produkty či služby a o své názory a doporučení se podělte s ostatními čtenářkami Bety.cz.

Prostřeno.cz - recepty on-line - vaření, recepty, gastronomie

reklama
Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Takhle naletět, směje se Zdeněk Zbořil těm, co křičí kvůli ,,Zemanovu pálení trenek”. Osidlování EU Merkelovou? Pojďme se konečně ptát...

6:00 Takhle naletět, směje se Zdeněk Zbořil těm, co křičí kvůli ,,Zemanovu pálení trenek”. Osidlování EU Merkelovou? Pojďme se konečně ptát...

ROZJEZD ZDEŇKA ZBOŘILA Pálení spodního prádla na Hradě? O trenýrky nešlo. Doslova kouřová clona zast…