Širší vedení ČSSD schválilo v sobotu svému předsedovi Bohuslavu Sobotkovi vše, co mu na očích vidělo. A tak budou členové strany v červenci hlasovat ve vnitrostranickém referendu o změně při sestavování kandidátek, o kumulaci funkcí a o podílu žen a mužů na kandidátkách. Svému šéfovi vyhovělo i v tom, že zamítlo návrh bývalého předsedy poslaneckého klubu Jeronýma Tejce zařadit do referenda také otázky o zdanění církevních restitucí a o zavedení takzvané sektorové daně. „Výsledek hlasování souvisí s upadajícím zájmem voličů o ČSSD i stoupající popularitou pana Sobotky,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz politolog Zdeněk Zbořil.
Dalo by se říct, že Bohuslav Sobotka má vedení strany pevně v rukou. „Jeví se jedinou možnou záchranou před klesajícími preferencemi ČSSD. Díky jeho – nebál bych se říct uvážlivým – postojům k Ukrajině, ale i dalším záležitostem, mu roste popularita a on se stává jakousi integrující osobností v ČSSD,“ konstatuje Zdeněk Zbořil. Pozastavuje se ale nad tím, jaký smysl má Sobotkou prosazené referendum uvnitř třicetitisícové strany, která si v parlamentních volbách pravidelně dělá zálusk na oslovení milionu až půldruhého milionu voličů.
Útěk ČSSD od slibů, které dala svým voličům
V té souvislosti připomíná, že v minulosti už sociální demokracie vnitrostranická referenda uskutečnila, například to, které vybíralo kandidáta sociální demokracie pro volbu prezidenta v roce 2003 a v němž zvítězil Miloš Zeman. „Říkám si proto, jestli ta referenda mají vůbec nějakou cenu, nebo zda je to jen jakási dětská hra na přímou demokracii uvnitř jedné nepočetné politické strany. Všechny předložené návrhy pro referendum by bylo možné podrobit kritice, ale to není důležité. Důležité je, že je předkládá pan Sobotka, jehož autorita roste,“ vysvětluje politolog, že ke schválení návrhů pro referendum nedošlo kvůli jejich obsahu, ale kvůli tomu, kdo je předkládal.
Psali jsme:
To, že širší vedení strany odmítlo mezi otázky pro referendum zařadit i Tejcovy návrhy týkající se předvolebních slibů ČSSD, považuje za pokus se ze slibů vylhat. „Jakmile začali sestavovat koaliční vládu, tak zjistili, že to, co prezentovali před volbami při všech možných příležitostech, neprosadí, protože KDU-ČSL je tvrdě proti a že babišovci jsou v tomto laxní. To už nám muselo být jasné, že jakékoli vysvětlování nějakých kroků, přemlouvání partnerů v koalici nebo zřizování nějakých komisí, je jen útěk od slibů, které dávali voličům,“ poznamenává Zdeněk Zbořil.
Tejc je ve spoustě postojů čitelný a může být pro Sobotku konkurencí
„Já si pana Tejce všímám delší dobu a když zapomeneme na jeho chybu se zakrýváním té povolební návštěvy v Lánech, tak on ve spoustě svých postojů je jednak čitelný, jednak také na určité úrovni uvnitř ČSSD důvěryhodný. Není to tak populární postava jako Bohuslav Sobotka, ale jen proto, že není ve vládě, a tak mu nezbývá nic jiného než se snažit o upevnění svého postavení uvnitř ČSSD a tam postupuje tak, aby tou konkurencí panu Sobotkovi byl. Nemluví hned o tom, že by měl stát v čele strany, nebo že by měl být ve vládě, což byla pozice, pro kterou byl připravován, ale místo ve vedení strany by rád přijal. A možná by mu i slušelo,“ míní politolog.
Při pátečním projednávání zprávy o státním závěrečném účtu za loňský rok se ve sněmovně do sebe pustili Andrej Babiš a Miroslav Kalousek. Druhý jmenovaný přednesl nabídku, že poslanci TOP 09 budou hlasovat pro státní rozpočty předložené vládou, pro schválení fiskálního paktu i finanční ústavy, pokud se vláda zaváže, že bude od roku 2016 snižovat strukturální deficit státního rozpočtu o půl procenta ročně. Ministr financí a šéf ANO označil nabídku za výsměch a gesto, za demagogii a lež a svému předchůdci v čele rezortu vpálil, že ještě loni v dubnu počítal se strukturálním deficitem ještě o půl procenta vyšším, než navrhuje nynější vláda.
Kalouskovi není kromě Babiše nikdo z ANO schopen oponovat
„Myslím, že je pan Kalousek provokuje a že si je vědom také toho, že pan Babiš nebyl doposud v té argumentaci okolo státního rozpočtu a zejména úspor důvěryhodný pro členy Poslanecké sněmovny. Nezdá se, že by v hnutí ANO byl někdo, kdo mu dokáže kromě pana Babiše oponovat, tak zkouší, co to dá. Jejich hádky mají dost často velmi osobní povahu, tak je těžké odhadnout, co pan Kalousek používá, aby pana Babiše a jeho společnost poškádlil, a co k tomu, aby více stmelil TOP 09 a přitáhl pozornost i voličů těch pomalu mizejících politických stran. On je taktik a stratég, který jako jeden z mála českých politiků dokáže hrát na více šachovnicích,“ tvrdí Zdeněk Zbořil.
Průzkum agentury SANEP z minulého týdne ukázal, že veřejnost nehodnotí události na Ukrajině tak, jak by se z informací médií mohlo zdát. „Mínění české veřejnosti se posunuje, ale důvodem není nějaký obdiv k Rusku či Rusům, ale důvodem je nesmyslná a prolhaná kampaň, která se vede z kruhů části Evropské unie. Vybírají se jenom některé události, třeba vyhlášení národního smutku na Ukrajině proto, že tam bylo sestřeleno letadlo s vojáky. Pláče se nad muži v uniformách, kteří jeli do boje, ale nemluví se o nevinných upálených obětech v Oděse nebo o obětech protiteroristické akce, jak to nazvalo vedení Ukrajiny,“ říká pro ParlamentníListy.cz politolog Zdeněk Zbořil.
Srovnáním Majdanu s Václavákem Albrightová pořádně ulétla
Upozorňuje také na to, že jsme z minulosti vycvičeni, že nesmíme věřit každému slovu, které nám někdo podsouvá jako politickou propagandu, že nemusí jít o nezvratnou pravdu, které musíme za každou cenu věřit. V té souvislosti se pozastavuje nad některými výroky bývalé ministryně zahraničí USA Madeleine Albrightové při její návštěvě v Praze. „Copak na Václáváku někdo střílel? Z toho je vidět, že tam nebyla, ani neměla informace od jejích zpravodajských služeb,“ podivuje se politolog výroku Albrightové, že letošní Majdan v Kyjevě byl totéž jako pražský Václavák v roce 1989.
„Když na přeplněném Václavském náměstí někdo omdlel, tak Václav Malý vyzval dav, v němž byl natěsnán jeden na druhého, aby udělal místo sanitce. A jeho slovo způsobilo, že se lidé rozestoupili a sanitka tam mohla vjet a zase odjet. Na Majdanu, když někomu podklesly nohy, tak ho spíš někdo zastřelil. A copak se na Václaváku stavěly barikády? Jako bývalá ministryně zahraničí by měla vážit slova, když ještě nevíme, jaká nová politická garnitura na Ukrajině bude. Aby se někdy neshledala se stejnými důsledky akcí, jaké dnes musí řešit irácká vláda a dokonce i americký prezident,“ varuje Zdeněk Zbořil.
Připravovala podobné útoky na Srbsko, k jakým teď dochází na Ukrajině
Stejně tak nechápe vyjádření exministryně USA, která si vysvětluje sympatie k Rusku v ukrajinském konfliktu tím, že Češi už zapomněli na roky 1948 a 1968. „Paní Albrightová tady má své obdivovatele, kteří ji mají rádi, že to dotáhla tak daleko jako ministryně zahraničí, ale už je nezajímá to, že to také dotáhla tak daleko proto, že připravovala podobné útoky, jaké se odehrávají dnes na Ukrajině, na Srbsko. Když mluví o 68. roce, tak mluví jen o invazi vojsk Varšavské smlouvy. A vůbec ji nezajímá ten politický a do velké míry i kulturní a intelektuální vývoj před rokem 1968. Ty kořeny roku 68 jsou tím, na co se také vzpomíná,“ podotýká politolog.
O tom, že je Madeleine Albrightová už úplně mimo dění, svědčí prý i její úvaha o tom, že měl Václav Havel založit politickou stranu. „Kdo to sledoval byť i jen z rychlíku, tak ví, že Havel všechna politická hnutí, ke kterým se přimknul, potopil. Uštědřoval polibky smrti na potkání i politickým osobnostem a jeho nápady, že budoucností české politiky jsou Stanislav Gross, Petra Buzková či paní Kolínská, v tom se mýlil úplně totálně,“ připomíná Zdeněk Zbořil rádoby věštecká slova bývalé hlavy státu.
Ukrajinský ministr zahraničí prodloužil nepřátelskou konfrontaci
„Nelze zaměňovat popularitu Václava Havla ve Spojených státech za jeho zprofanovanou popularitu díky jeho okolí a posmrtné až náboženské adoraci a z toho pramenící vzrůstající kritičnost. Ta ale existovala už za jeho života. Paní Albrightová snad ani neví, že kromě těch hradních místností, které navštěvovala, byla i místa, kde se na Václava Havla nadávalo. Myslím si, že je trochu mimo, ale její slova nemají takový dopad jako ta prolhaná propaganda, kterou posloucháme v některých médiích,“ domnívá se politolog.
Konfliktu na Ukrajině ani trochu neprospěl tamní ministr zahraničí Andrej Deščyca, když před ruským velvyslanectvím v Kyjevě během protiruské demonstrace vulgárně urážel ruského prezidenta Vladimíra Putina. „Jak si chce sednout s panem Lavrovem za jeden stůl? To není zaujetí nepřátelského postoje, to je prodlužování nepřátelské konfrontace. A víme dobře, že další stupeň konfrontace už je jenom válka,“ upozorňuje pro ParlamentníListy.cz Zdeněk Zbořil i na to, že v souvislosti s událostmi na Ukrajině je mimořádně zajímavá krize v Iráku.
Američané mají kromě Ukrajiny znovu starosti i s Irákem
„Lze si ji vysvětlovat i tak, že to je podporované od někoho, kdo si přeje, aby Spojené státy a jejich vojenské síly se buď přiblížily do Zálivu, nebo aby měly trošku víc starostí než jenom starosti s Ukrajinou. Nebo je tam ještě možnost, o které se nemluví, že ta krize islámských států není vlastně cílem Spojených států, jak byl prezentován kdysi dávno Samuela Huntingtona Střet civilizací. A jestli nejenže dochází ke konfliktům na hranách civilizací, jak říká Huntington, ale jestli nejde také o to, že destruovaný svět islámských států není tou nejvhodnější situací pro americkou zahraniční politiku,“ zamýšlí se politolog.
V začínajícím týdnu bude nejvíce zvědav na jednání o státním rozpočtu. „Při tom se uvidí, jestli ty přehrady mezi jednotlivými rezorty koaliční vlády jsou nepřekonatelné. Ale může to být zajímavé v tom, že se nebude hrát o nějakou ideologii, že tam skutečně půjde o to, který rezort kolik dostane, že tam mohou padat věcnější argumenty než kdykoli v minulosti. A ti, co mají na starosti stranické kasy nemohou počítat s tím, že za této koaliční vlády, respektive za úřadování pana Babiše v čele ministerstva financí, by se stranické pokladny plnily tak, jako se do nich přispívalo za různých vlád v minulosti,“ uzavírá Zdeněk Zbořil.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
