Premiér Bohuslav Sobotka opouští funkci předsedy ČSSD. Důvodem byly klesající preference. Premiér ve svém prohlášení uvedl, že místo toho, aby se sociální demokracie plně soustředila na získávání voličů a prosazovala vlastní programová témata, zabývá se stále dokola vnitřními problémy. „Jako předseda strany nesu odpovědnost za celkovou situaci, v níž se ČSSD čtyři měsíce před volbami nachází. A musím na ni reagovat.“ Co vy si myslíte o jeho rozhodnutí a jak situaci čtete? Co podle Vás bylo poslední kapkou v jeho rozhodnutí? 

Páně Sobotkův popis situace v a okolo ČSSD je podle mne realitě odpovídající, i když si mnozí budou myslet, že je neupřímné. Byl to především on a jeho rádcovské okolí, kteří po celkem úspěšné činnosti vládní koalice se začali věnovat spíše svým vnitrostranickým a hlavně soukromým problémům, rozdělili ČSSD na Sobotkovi „věrné“ a pro vedení strany „nežádoucí“. Zahájili také,  skoro už před rokem, kampaň zbavování se známých tváří a osobností, na jejichž místa nastupovali lidé sice ambiciózní, ale veřejnosti neznámí , jak se dnes ukazuje, dokonce i neschopní. Tu podivuhodnou aktivitu, která nemohla mít jiné důsledky než chaos na různých úrovních strany, a nakonec i mezi voliči ČSSD, si nechali „chytře“ potvrdit jarním stranickým sjezdem, ale brzy se ukázalo, že tato „vychytralost“ způsobila ještě větší škody, než předpokládali největší pesimisté.

To, že pan Sobotka dospěl ke svému rozhodnutí právě v těchto dnech, nesvědčí nejen o jeho politické intuici, ale i o tom, že si neuvědomuje hlubokou krizi ČSSD. Nejde přece jen o  jeho odpovědnost či neodpovědnost, ale i o to, že zatímco nechával zkoumat díky aktivitě své parlamentní frakce a spojením se s nepřátelskou opozici v PS PČR problém, zda Andrej Babiš platí nebo neplatí daně, jeho straničtí „přátelé a přítelkyně“ už byli  hledáni PČR, vyšetřováni, souzeni a odsuzováni skoro ve všech krajích ČR.

Nejde tedy  jen o problém předsedy strany, ale strany celé. A to že jen mimo jiné neplnila své volební sliby (viz církevní restituce), ale  tvrdila, že většinu jich splnila a dodržela,  není nic než jen projev pýchy, která v tomto případě nebyla namístě.

A pokud jde o Sobotkova unáhlená rozhodnutí v posledním roce, je těžké vybírat, co bylo to „stokrát nic, co umořilo osla“. Jistě to ale byla unáhlená „reorganizace“,  útoky na Andreje Babiše ve spolupráci s ODS a TOP 09,  papouškováni Kalouskových pokřikování a až neuvěřitelně sebevědomé a vulgární projevy členů ČSSD na půdě poslanecké sněmovny a Senátu. Zcela nesmyslné se ukázalo vyhlašování boje proti „tandemu Zeman-Babiš“, které ČSSD nepomohlo přesvědčit její odcházející voliče, aby se „semkli okolo vedení strany“  a získali nové spojence mezi voliči ostatních politických stran.
Začalo to plk.Šlachtou, končilo „miliardářem Babišem“, ale nebyla to jen pěna dní, ale zpětná nárazová vlna, která už dnes vypadá, že by se mohla změnit v tsunami.

Je možné, že by si své rozhodnutí rozmyslel? Anebo se nakonec i vzdal postu premiéra?

Když víme, jak Bohuslav Sobotka podával a nepodával svou demisi nebo demisi vlády a vyzýval k demisi paní ministryni Valachovou, chtělo by se říct, buďme opatrní, zítra nebo pozítří může být všechno jinak. Já se dokonce domnívám, že za tím vším může být záměr odejít z české politiky (třeba směrem na Brusel!) anebo dokonce z politiky vůbec. Jeho veřejné oznámení rozvodu svého dosud bezkonfliktního manželství, můžeme, samozřejmě poučeni případem pana Kocourka a jeho „vyvádění“ soukromých financí ve prospěch bankovních účtů příbuzných, číst také jako pokus o zajištění rodinného majetku, k jehož zkoumání o způsobu nabytí, po poučení kterého se nám dostalo díky kauze Andrej Babiš, může dojít.

Obavy těch členů ČSSD, kteří svou velkou důvěru dali panu Sobotkovi v téměř kim-ir-senovském hlasování na posledním sjezdu, jsou dnes jistě velké a platy a prebendy spojené s funkcemi v obou komorách parlamentu ČR dost vysoké, aby na pana Sobotku začali působit ve shodě s vlastními zájmy a nikoli ve prospěch potápějící se ČSSD.

Vést stranu by měl Milan Chovanec, premiér navrhl, aby roli volebního lídra a tedy i kandidáta ČSSD na premiéra převzal Lubomír Zaorálek, který nabídku přijal. Není to poměrně zvláštní – jiný předseda a jiný volební lídr? A je to dobrá volba? Jaká bude podle Vás do budoucna role Lubomíra Zaorálka a Milana Chovance?

Velká zvláštnost toto rozdělení funkcí není. Např. angličtí labouristé hned po válce měli významnou autoritu předsedu strany Harolda Laskiho, ale premiérem se stal Clement Attlee. Podobně se v minulosti chovali i britští konzervativci.  U nás je to trochu neobvyklé, ale za současného nezájmu a hroutící se dobré pověsti Bohuslava Sobotky se to může zdát rozumné. Problémem spíše je, zda pánové Chovanec a Zaorálek mohou splnit očekávání, protože i oni už dávno nejsou nepopsanými listy české politiky. A příběhy jejich životopisů nejsou ani tak atraktivní jako fádní CV pana Sobotky.

Do jaké míry může skutečnost, že Bohuslav Sobotka nebude předsedou ČSSD ovlivnit voliče? Opravdu může teď ČSSD pár procent získat, jak říkají někteří komentátoři?

Nevím, odkud vámi vzpomínaní komentátoři berou víru, že odchod pana Sobotky z postu předsedy strany může ČSSD přinést  nějaká procenta. Já si myslím, že tomu bude právě naopak. Ale přece jen jsme na začátku kampaně a během několika týdnů uvidíme. Zatím je odliv přízně voličů ČSSD dlouhodobý, pravidelný a zelené světlo naděje nelze ani ve velké dáli zahlédnout..