Premiér Bohuslav Sobotka opouští funkci předsedy ČSSD. Důvodem byly klesající preference. Premiér ve svém prohlášení uvedl, že místo toho, aby se sociální demokracie plně soustředila na získávání voličů a prosazovala vlastní programová témata, zabývá se stále dokola vnitřními problémy. „Jako předseda strany nesu odpovědnost za celkovou situaci, v níž se ČSSD čtyři měsíce před volbami nachází. A musím na ni reagovat.“ Co vy si myslíte o jeho rozhodnutí a jak situaci čtete? Co podle Vás bylo poslední kapkou v jeho rozhodnutí?
Páně Sobotkův popis situace v a okolo ČSSD je podle mne realitě odpovídající, i když si mnozí budou myslet, že je neupřímné. Byl to především on a jeho rádcovské okolí, kteří po celkem úspěšné činnosti vládní koalice se začali věnovat spíše svým vnitrostranickým a hlavně soukromým problémům, rozdělili ČSSD na Sobotkovi „věrné“ a pro vedení strany „nežádoucí“. Zahájili také, skoro už před rokem, kampaň zbavování se známých tváří a osobností, na jejichž místa nastupovali lidé sice ambiciózní, ale veřejnosti neznámí , jak se dnes ukazuje, dokonce i neschopní. Tu podivuhodnou aktivitu, která nemohla mít jiné důsledky než chaos na různých úrovních strany, a nakonec i mezi voliči ČSSD, si nechali „chytře“ potvrdit jarním stranickým sjezdem, ale brzy se ukázalo, že tato „vychytralost“ způsobila ještě větší škody, než předpokládali největší pesimisté.
To, že pan Sobotka dospěl ke svému rozhodnutí právě v těchto dnech, nesvědčí nejen o jeho politické intuici, ale i o tom, že si neuvědomuje hlubokou krizi ČSSD. Nejde přece jen o jeho odpovědnost či neodpovědnost, ale i o to, že zatímco nechával zkoumat díky aktivitě své parlamentní frakce a spojením se s nepřátelskou opozici v PS PČR problém, zda Andrej Babiš platí nebo neplatí daně, jeho straničtí „přátelé a přítelkyně“ už byli hledáni PČR, vyšetřováni, souzeni a odsuzováni skoro ve všech krajích ČR.
Nejde tedy jen o problém předsedy strany, ale strany celé. A to že jen mimo jiné neplnila své volební sliby (viz církevní restituce), ale tvrdila, že většinu jich splnila a dodržela, není nic než jen projev pýchy, která v tomto případě nebyla namístě.
A pokud jde o Sobotkova unáhlená rozhodnutí v posledním roce, je těžké vybírat, co bylo to „stokrát nic, co umořilo osla“. Jistě to ale byla unáhlená „reorganizace“, útoky na Andreje Babiše ve spolupráci s ODS a TOP 09, papouškováni Kalouskových pokřikování a až neuvěřitelně sebevědomé a vulgární projevy členů ČSSD na půdě poslanecké sněmovny a Senátu. Zcela nesmyslné se ukázalo vyhlašování boje proti „tandemu Zeman-Babiš“, které ČSSD nepomohlo přesvědčit její odcházející voliče, aby se „semkli okolo vedení strany“ a získali nové spojence mezi voliči ostatních politických stran.
Začalo to plk.Šlachtou, končilo „miliardářem Babišem“, ale nebyla to jen pěna dní, ale zpětná nárazová vlna, která už dnes vypadá, že by se mohla změnit v tsunami.
Je možné, že by si své rozhodnutí rozmyslel? Anebo se nakonec i vzdal postu premiéra?
Když víme, jak Bohuslav Sobotka podával a nepodával svou demisi nebo demisi vlády a vyzýval k demisi paní ministryni Valachovou, chtělo by se říct, buďme opatrní, zítra nebo pozítří může být všechno jinak. Já se dokonce domnívám, že za tím vším může být záměr odejít z české politiky (třeba směrem na Brusel!) anebo dokonce z politiky vůbec. Jeho veřejné oznámení rozvodu svého dosud bezkonfliktního manželství, můžeme, samozřejmě poučeni případem pana Kocourka a jeho „vyvádění“ soukromých financí ve prospěch bankovních účtů příbuzných, číst také jako pokus o zajištění rodinného majetku, k jehož zkoumání o způsobu nabytí, po poučení kterého se nám dostalo díky kauze Andrej Babiš, může dojít.
Obavy těch členů ČSSD, kteří svou velkou důvěru dali panu Sobotkovi v téměř kim-ir-senovském hlasování na posledním sjezdu, jsou dnes jistě velké a platy a prebendy spojené s funkcemi v obou komorách parlamentu ČR dost vysoké, aby na pana Sobotku začali působit ve shodě s vlastními zájmy a nikoli ve prospěch potápějící se ČSSD.
Vést stranu by měl Milan Chovanec, premiér navrhl, aby roli volebního lídra a tedy i kandidáta ČSSD na premiéra převzal Lubomír Zaorálek, který nabídku přijal. Není to poměrně zvláštní – jiný předseda a jiný volební lídr? A je to dobrá volba? Jaká bude podle Vás do budoucna role Lubomíra Zaorálka a Milana Chovance?
Velká zvláštnost toto rozdělení funkcí není. Např. angličtí labouristé hned po válce měli významnou autoritu předsedu strany Harolda Laskiho, ale premiérem se stal Clement Attlee. Podobně se v minulosti chovali i britští konzervativci. U nás je to trochu neobvyklé, ale za současného nezájmu a hroutící se dobré pověsti Bohuslava Sobotky se to může zdát rozumné. Problémem spíše je, zda pánové Chovanec a Zaorálek mohou splnit očekávání, protože i oni už dávno nejsou nepopsanými listy české politiky. A příběhy jejich životopisů nejsou ani tak atraktivní jako fádní CV pana Sobotky.
Do jaké míry může skutečnost, že Bohuslav Sobotka nebude předsedou ČSSD ovlivnit voliče? Opravdu může teď ČSSD pár procent získat, jak říkají někteří komentátoři?
Nevím, odkud vámi vzpomínaní komentátoři berou víru, že odchod pana Sobotky z postu předsedy strany může ČSSD přinést nějaká procenta. Já si myslím, že tomu bude právě naopak. Ale přece jen jsme na začátku kampaně a během několika týdnů uvidíme. Zatím je odliv přízně voličů ČSSD dlouhodobý, pravidelný a zelené světlo naděje nelze ani ve velké dáli zahlédnout..
Psali jsme:
Myslíte si, že teď je v podstatě větší šance na povolební koalici ANO a ČSSD?
Dnes to vypadá, že se nesplnil ani jiný Sobotkův sen – koalice ČSSD s ANO 2011, ale bez Babiše. Teď by to mohlo být stejné, jen v obráceném gardu. Jde samozřejmě o to, zda volební výsledky ČSSD nebudou ještě horší než ukazují aktuální data o volebních preferencích, a zda Andrej Babiš a jeho spolupracovníci zapomenou na projevy nenávisti a vulgarity, kterých se jim z úst některých vysokých funkcionářů ČSSD i na půdě parlamentu dostalo. Zatím to vypadá, že partnery do koaliční vlády si bude vybírat Andrej Babiš a ten může zvolit (i kdyby nemusel) ještě někoho třetího a nemusí to být KDÚ-ČSL a její apendix STAN.
Na rozhodnutí Bohuslava Sobotky rychle reagoval i Andrej Babiš, který po rozhodnutí premiéra situaci komentoval na sociální síti: „ČSSD je zoufalá a pan Sobotka zbaběle utíká z boje. Škoda, mohli jsme se střetnout v předvolební kampani a občané by rozhodli, kdo měl pravdu. Určitě si máme co vyříkat. Ti lidé, kteří ho teď nahrazují, nejsou o moc lepší. Tahle trojka vlastně sociální demokracii ovládla. Podle mých zkušeností je to klientelistická a zkorumpovaná parta lidí. Ti poctiví jsou zadupaní někde dole a nemají šanci to změnit. Pokud chce ČSSD něco změnit, tak potřebuje kompletní obrodu strany.“ Jak moc tím Sobotka Babišovi nahrál?
Já si myslím, že situace v ČSSD je dnes ještě horší, než jak o ní mluví pan Babiš. V PL jsme několikrát opakovali, že Sobotkova snaha rozvrátit stranu a pak vyhrát s tímto torzem volby je pomýlená. Historický příběh české a československé strany sociálně demokratické je také o tom, komu SD předali své voliče a zrazovali sami sebe. O tom si mnozí mysleli, že je dávnou minulostí, ale je tady dnes svěží a v celé své zrůdné kráse. Z tohoto maléru nebude těžit jen ANO 2011, ale všechny ostatní strany a voliči ČSSD pravděpodobně zůstanou doma. Koho volit? Chovance, Zaorálka? I to by mohl říci major Terazky, že je to „volaké absurdné“.
Jak byste zhodnotil politickou kariéru Bohuslava Sobotky?
Mnoho lidí považuje vzestup mladého nepopsaného politika do funkce ministra financí (2002) a později předsedy vlády (2013) za impozantní. Pokud nevíme, co se za tímto úspěch skrývá, opravdu to tak vypadá. V každém případě se mu podařilo řídit koaliční vládu téměř celý její termín, ale často i za cenu rezignace na sliby ČSSD, které jí pomohly k těsnému vítězství v posledních všeobecných volbách. Ve srovnání s ostatními vládami (s výjimkou menšinové vlády Zemanovy) je to nesporný úspěch.
Také pokud šlo o zahraniční politiku, snažil se dělat co mohl, i když nám se zdá, že spíše nemohl. Snad se mohl více poučit z poznání Mírka Topolánka, který přiznal, že se mu nepodařilo vybírat za své spolupracovníky správné lidi.
Kdyby se nepustil do antibabišovského dobrodružství, mohl v klidu dosloužit až do voleb a předpokládat sice nikoli vítězství, ale přijatelnou porážku. Na jeho působení v politice zůstává už dnes vzpomínka, že bylo bez vůně a bez zápachu, a doufejme, že mu jeho „odcházení“ nepřinese nějaké nové, nám dosud neznámé, starosti.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Daniela Černá
