Politolog Jelínek do nového roku: Změnu politiky si musejí odpracovat i voliči

01.01.2020 11:05

HORKÝ ROK KONČÍ. CO DÁL? „Změna české politiky je na dlouhou trať. A tu si prostě musejí odpracovat nejen politici, ale i voliči. Třeba pečlivějším sledováním kroků politiků a účastí ve volbách,“ vzkazuje českým voličům politolog Lukáš Jelínek. V rozhovoru shrnul nejdůležitější politické události roku 2019 a zároveň pojmenoval největší problémy politických stran, jež se marně snaží konkurovat hnutí ANO v čele s premiérem Andrejem Babišem. Do dalšího roku pak politikům popřál umění lépe naslouchat lidem, voličům pak chladnou hlavu.

Politolog Jelínek do nového roku: Změnu politiky si musejí odpracovat i voliči
Foto: Hans Štembera
Popisek: Lukáš Jelínek

Které tři politické události považujete za nejdůležitější v roce 2019?

Asi za tu nejzásadnější považuji vše, co se děje kolem evropského dotačního auditu, Agrofertu a střetu zájmů Andreje Babiše, protože to vlastně znamená, že jeho kauzy překročily hranice České republiky a stávají se událostí evropského rozměru. Navíc takovou, na kterou může Česká republika doplatit, ať už vracením peněz, které jsme z Evropské unie dostali, nebo zablokováním dalších peněz z evropských fondů tekoucích do České republiky. To považuji za nejvýznamnější, protože dokud Andrej Babiš hovoří o tom, že je naháněn, ostrakizován, skandalizován tady v České republice, tak se to vždy ještě dá brát jakou součást nějakého domácího politického zápasu. Ale v okamžiku, kdy už tady máme stanovisko nezávislých evropských úředníků, tak to podle mne už něco znamená.

Anketa

Prospěl spolek Milion chvilek pro demokracii České republice?

7%
93%
hlasovalo: 62796 lidí

Na druhé místo bych zařadil demonstrace na Václaváku, na Letné, akce pořádané spolkem Milion chvilek pro demokracii, protože za posledních třicet let se nikomu dalšímu nepodařilo nashromáždit tolik lidí k vyjádření občanského postoje, k vyjádření protestu proti vládě, a to bez ohledu na to, jaký efekt, jaké výsledky akce mají. Už samotné vzepětí nespokojených občanů je svou koordinovaností naprosto nezvyklé.

Za třetí událost bych asi označil volby do Evropského parlamentu, respektive že sociální demokracie z Evropského parlamentu vypadla, čímž se výrazně potvrdil její sestupný trend, její krize. Tedy žádné odražení ode dna, o kterém jsme slýchali v předchozím roce, a myslím, že to vlastně popisuje pokračující krizi české levice, potažmo tradičních politických stran, protože se ukazuje, že pro občany jsou mnohem atraktivnější nejrůznější manažerské politické projekty než politické strany s dlouhou historií. Takže asi tyto tři události.

Rozeberme je podrobněji. Zdá se, jako by nejvýraznější událostí roku 2019 byl prostě premiér Andrej Babiš…

Tak to není nic nového, Babiš by vzbuzoval pozornost bez ohledu na jeho kauzy, bez ohledu na jeho střet zájmů, bez ohledu na jeho trestní stíhání. Andrej Babiš je predátor, který loví v rybníku etablovaných politických stran a ty nevědí, jak na něj. Celá politická diskuse se jako v předchozích letech vede kolem Andreje Babiše, což mi přijde celkem legitimní. Když přijdou noví politici, jsou schopní, něco dokážou a umějí komunikovat, tak je celkem přirozené, že zastíní politiky staré. Jen v případě Andrej Babiše celou věc posouvá dál to, že je trestně stíhaný a že má na krku evropské auditory. To dodává celkem banálnímu příběhu jakousi patologickou příchuť a nejedná se o nic nového či překvapivého.

Navážu citací místopředsedy STAN Petra Gazdíka: „My se nebavíme o problémech této země a její budoucnosti, jak se zlepší vzdělání nebo zavedou účinná opatření proti suchu. My řešíme stále a jen dokola privátní problémy premiéra Andreje Babiše. To je na tom to nejsmutnější.“ Když jsem se Gazdíka zeptala, zda tak vnímá i rok letošní, odpověděl, že ano. I opozice čelí kritice, že nemá jiný program než program Antibabiš. Jak se z tohoto začarovaného kruhu jménem Babiš dostat?

Na jedné straně asi moc nepřekvapuje, že je zde trestně stíhaný premiér nebo premiér s tolika problémy, takže se debata do značné míry personifikuje a točí kolem něj. Vlastně se ani nedivím, že se média politiků mnohem častěji ptají na Andreje Babiše než na jejich programové špeky. Na druhou stranu vidím dlouhodobou neschopnost politických stran nastolit takové politické téma, které by veřejnost zaujalo více než osoba Andreje Babiše.

Četl jsem ten rozhovor s Petrem Gazdíkem, přišel mi nezvykle sebekritický ve vlastních řadách, přičemž speciálně Starostové a nezávislí se zabývají především tématem, které stále opakují – modernizace vzdělávacího systému a podobně. Alespoň se o něco snaží, ale opozice jako taková je velmi programově impotentní a zapomíná, že pokud chce získat ve volbách lepší výsledky než hnutí ANO, musí oslovit jednak voliče, kteří k volbám nechodí nebo posledně nebyli, anebo voliče, kteří volili Andreje Babiše, případně strany, které s hnutím ANO spolupracují.

Anketa

Bojíte se Číny?

7%
93%
hlasovalo: 20450 lidí

Ovšem aby k tomu došlo, je třeba, aby politické strany nabídly takový program, který bude srovnatelně atraktivní, jako je ten Babišův. Lidé musejí mít pocit, že politickým stranám nejsou vzdálená sociální témata, že se o ně umějí postarat, že to dokážou udělat stejně efektivně jako Andrej Babiš – ale bez toho, aniž budou mít tak jako Andrej Babiš máslo na hlavě. A žádný takový program nebo žádnou takovou záruku politické strany podle mne voličům nenabízejí, a proto se dlouhodobě dívají ve volebních preferencích hnutí ANO na záda.

Kdo z opozice podle vás jako politologa si v tomto smyslu vedl nejlépe a kdo nejhůře?

Už jsem zmínil, že se mi líbí ta snaha Starostů a nezávislých – programové desatero, kde kromě modernizace vzdělávání hovoří o projektech, které by mohly pomoci především menším městům, venkovu a české krajině, což je důležité, ale Starostové a nezávislí asi nikdy nebudou dominantní politickou stranou. Budou vždy lehce nad těmi pěti procenty. Větší očekávání bych asi měl od stran, které mají ambici stát se lídrem opozice, a u nich postrádám schopnost s něčím zajímavým a novým přijít. Mluvím především o ODS, mluvím i částečně o Pirátech. Piráti sice dávají najevo, že jejich politika je odlišná jak od Babiše, tak od tradiční pravice, ale ani oni nedokázali přijít s nějakým tématem, které by opanovalo veřejný prostor.

Ze všeho největší zklamání z mého pohledu cítím u TOP 09, která sice velmi často zmiňuje své ambice a má poměrně velké zkušenosti – což bylo vidět na jejich letošním sněmu, kdy jsme od nové předsedkyně Pekarové Adamové slyšeli, že je potřeba nastavovat nová témata týkající se evropské integrace nebo životního prostředí. To sice hezky znělo, ale první výrazný politický krok, který udělala, bylo podání podnětu státnímu zastupitelství, aby prověřilo, jestli nejsou protizákonně propláceny dotace Agrofertu, což zase vrátilo debatu zpátky k Andreji Babišovi. Tam si myslím, že nejméně efektivní v tomto tažení je TOP 09.

My už jsme se o tom několikrát spolu bavili – téma opozice. Zdá se, jako by se opozice nedokázala poučit…

Nedokázala… podle mě to do značné míry souvisí s tím, že politické prostředí je u nás dost zapouzdřené. Není v něm příliš prostoru pro nějaké nové nebo originální nápady – politici se stále dokola snaží chodit po vyšlapaných cestách a podle mne to souvisí i s tím, že personálně je politika poměrně dost zapouzdřená.

Za normálních okolností by se řeklo, že když nějaká politická garnitura selže a přestane být voličsky atraktivní, nastoupí nějaká nová. Ale my máme ve všech těch politických stranách napříč spektrem stále stejné tváře, což voliče možná nudí, možná odrazuje a možná od toho je cítit, že mnohem větší sympatie protivládně naladěných voličů mají aktivisté ze spolku Milion chvilek pro demokracii, kteří nemají žádné politické ambice než ty politické strany, které mají možnost onen prapor politického zápasu s hnutím ANO zvednout.

Čímž se dostáváme k další otázce a dalšímu z těch tří nejdůležitějších událostí, které jste řekl na začátku. Zajímá mne, zda statisíce lidí po třiceti letech dostal na náměstí Andrej Babiš, nebo spolek Milion chvilek pro demokracii?

Myslím, že ani jedno. Na ulici dostala lidi dlouhodobá frustrace z české politiky a ta se podle mne netýká jen Andreje Babiše. Andrej Babiš prostě jen zosobňuje nebo zhmotňuje současnost. Viděli jsme několikrát pokusy vytvořit novou politickou stranu nebo hnutí občanů, které by se vymezilo proti dosavadním politickým vládcům, a vždy to skončilo špatně nebo neúspěšně. Prostě lidé měli pocit, že se politika vůbec nemění. Něco podobného držela celá řada lidí s nástupem Andreje Babiše, kdy si slibovala, že on bude tím velkým bojovníkem proti korupci, bojovníkem za transparentnost, za modernizaci země. Domnívám se, že současnými velmi hlasitými kritiky Andreje Babiše jsou do značné míry ti, kdo byli zklamáni, že nesplnil jejich očekávání.

Samozřejmě to, že u nás máme trestně stíhaného premiéra s evropskou ostudou, je něco výjimečného, což logicky přivádí lidi do ulic, ale myslím, že nejde o to jediné. Mnohem důležitější je dlouhodobá frustrace. A co se týká Milionu chvilek pro demokracii, tak dokázali pouze velmi šikovně tuhle nespokojenost svést do určitého koryta. Dobře ty nálady reflektovat, zorganizovat demonstrace ve správnou chvíli a na správném místě.

Myslel jsem si na jaře, že spolek Milion chvilek pro demokracii dlouho nevydrží, že se na něj zapomene s prázdninami. Ukazuje se, že nikoliv. Vznikla jistá značka – sice nepřivodili pád vlády, ale jsou podle mne nejvýraznější opoziční skupina v této zemi. Mnohem důležitější či výraznější než opoziční politické strany.

Zajímá mne i váš postřeh k výroku poslankyně Zuzany Majerové Zahradníkové (Trikolóra), která mi řekla, že politika nemá být místem, kde záleží na tom, kdo a na koho vytáhne špínu, ale místem, kde jde o myšlenky, program a řešení. Naznačila, že je to spíše to první, co česká politika obsahuje. A Petr Gazdík mi na to řekl, že politika je přece pouze a jen taková, jací jsme my sami…

Samozřejmě se traduje, že každý národ má takovou vládu, kterou si zaslouží, ale podle mne vše není tak jednoduché. Lidé právem očekávají, že ti, kdo mají politické ambice, dokážou jít o krok dál, že dokážou být misionáři, co se týká vlastní země. Dokážou být, řekněme, morálně silnější než ostatní lidé. Prostě dokážou jít lidem vzorem, a to se u nás neděje. Očekává se – a myslím, že právem –, že politici půjdou osobním příkladem, jak vést zemi. A když lidé vidí, že jsou politici ve skutečnosti mnohem slabší, než očekávali, a neplní roli takzvaného předvoje, potom jsou o to více z úrovně české politiky frustrovaní.

Jak se v poslední době v naší společnosti změnila politická kultura? Jde mi spíše o to, jak se Češi dokážou věnovat politice, vnímat ji, orientovat se. Samozřejmě mohu použít klasická klišé, že umíme nadávat v hospodě, ale zadek nezvedneme – i když ten jsme tedy letos asi zvedli... jak se Češi dokážou v politice orientovat? Lepší se?

Za prvé si nemyslím, že by Češi byli o moc více či méně politicky angažovaní než ostatní evropské národy. To, kolik lidí v současnosti dokáže chodit do ulic a podepisovat petice, přece jen svědčí o určitém vzepětí alespoň části populace a zkrátka jsou tu lidé, kterým nestačí přijít k volbám, ale chtějí vyjádřit svůj občanských názor jinými prostředky, což je správné. Ale tím nejdůležitějším měřítkem je volební účast – tam zatím nic nenasvědčuje tomu, že by více lidí bylo připraveno přijít k volbám. Přinejmenším se účastnit voleb do Evropského parlamentu – účast ani letos správná nebyla.

To, čeho lidé při politických debatách zneužívají, jsou sociální sítě. Zkrátka se o politice nedebatuje jen v hospodě, ale už se debatuje i na internetu, což souvisí s tím, že se mnohem snadněji pracuje s nejnutnějšími polopravdami, dezinformacemi nebo fámami. Ty se dokážou šířit mnohem rychleji, než tomu bylo v dobách bez sociálních sítí. Podle mě to často vede politiky, aby i oni reagovali bezprostředněji bez nějakého hlubšího rozmyslu, takže tu politiku možná vnímáme trochu intenzivněji než v minulosti, ale zároveň se obávám, jestli ji nevnímáme trochu povrchněji, než jak tomu bývalo dřív.

Anketa

Podporujete stávky a hladovky za klima?

2%
98%
hlasovalo: 19971 lidí

Domníváte se, že nás v roce 2020 čeká nějaké velké politické překvapení?

Já žádné velké politické překvapení nečekám, ale otázkou je, kdo má jaká očekávání. Myslím, že v krajských volbách, které budou podle mě nejvýraznější politickou událostí, se prostě ukáže, že Andrej Babiš a hnutí ANO dál dominují české politice. Ukáže se, že pravicová opozice má velký problém se svojí integrací a že levice – zejména vládní sociální demokracie – slábne, což se může projevit ztrátou výrazné části svých krajských mandátů. Může to být velmi výrazná událost, ale z mého pohledu ne až tak překvapivá.

Co byste vzkázal či poradil politikům do roku 2020?

Aby více naslouchali voličům, aby se s nimi bavili, a to nejen na úrovni krátkých otázek a rychlých odpovědí, ale aby mnohem pečlivěji vnímali, co voliče trápí, protože jde o jedinou cestu, jak se mohou stát úspěšnými i ty politické strany, které dnes úspěšné nejsou.

A co byste vzkázal českým voličům?

Chladnou hlavu a trpělivost, protože i když si uvědomuji, že pohled na českou politiku není příliš veselý, tak její reforma, její změna je na dlouhou trať. A tu si prostě musejí odpracovat nejen politici, ale i voliči – už jen tím, že budou pečlivěji sledovat kroky politiků a hlavně že budou chodit k volbám.

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

reklama

autor: Zuzana Koulová

reklama


Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Je to kampaň. Ředitel Dvořák se může smát. O Haně Lipovské, benzínu, sirkách a pohřbu s Bobošíkovou

16:56 Je to kampaň. Ředitel Dvořák se může smát. O Haně Lipovské, benzínu, sirkách a pohřbu s Bobošíkovou

VHLED MICHALA BOKA Dříve dělala pražským kavárníkům na těle husí kůži. Mnozí si od ní slibovali velk…