Které tři politické události považujete za nejdůležitější v roce 2019?

Asi za tu nejzásadnější považuji vše, co se děje kolem evropského dotačního auditu, Agrofertu a střetu zájmů Andreje Babiše, protože to vlastně znamená, že jeho kauzy překročily hranice České republiky a stávají se událostí evropského rozměru. Navíc takovou, na kterou může Česká republika doplatit, ať už vracením peněz, které jsme z Evropské unie dostali, nebo zablokováním dalších peněz z evropských fondů tekoucích do České republiky. To považuji za nejvýznamnější, protože dokud Andrej Babiš hovoří o tom, že je naháněn, ostrakizován, skandalizován tady v České republice, tak se to vždy ještě dá brát jakou součást nějakého domácího politického zápasu. Ale v okamžiku, kdy už tady máme stanovisko nezávislých evropských úředníků, tak to podle mne už něco znamená.

Na druhé místo bych zařadil demonstrace na Václaváku, na Letné, akce pořádané spolkem Milion chvilek pro demokracii, protože za posledních třicet let se nikomu dalšímu nepodařilo nashromáždit tolik lidí k vyjádření občanského postoje, k vyjádření protestu proti vládě, a to bez ohledu na to, jaký efekt, jaké výsledky akce mají. Už samotné vzepětí nespokojených občanů je svou koordinovaností naprosto nezvyklé.

Za třetí událost bych asi označil volby do Evropského parlamentu, respektive že sociální demokracie z Evropského parlamentu vypadla, čímž se výrazně potvrdil její sestupný trend, její krize. Tedy žádné odražení ode dna, o kterém jsme slýchali v předchozím roce, a myslím, že to vlastně popisuje pokračující krizi české levice, potažmo tradičních politických stran, protože se ukazuje, že pro občany jsou mnohem atraktivnější nejrůznější manažerské politické projekty než politické strany s dlouhou historií. Takže asi tyto tři události.