Angela Merkelová je 15 let ve funkci německé kancléřky. Český internet tento týden přetékal oslavnými komentáři o ženě, která je v Evropě „nenahraditelná“, která „prokázala odvahu“ a která včas pochopila, že „zelená ekonomika je nezvratná nutnost a už nejde vrátit“. Co říci k takovým vývodům? A co byste k výročí Merkelové sdělil vy? Co vidíte za fascinací českých liberálů německou kancléřkou?

Patnáct let v nejvyšší funkci začíná pomalu vypadat jako vláda jedné strany a kult osobnosti do smrti nebo alespoň do důchodu, jak jsme je znali z různých diktatur. Jako zapřisáhlý feminista, s vědomím, že ženy dokážou do politiky vnášet úklid, rozvážnost a pragmatismus, jsem býval kdysi velkým fandou vládnoucích žen a přál jsem si jich vidět v nejvyšších funkcích co nejvíc. Jenže to bylo v dobách Thatcherové v Británii, Meirové v Izraeli, Ghándíové v Indii, Bhuttové v Pákistánu a taky ještě Bandaranaikové na Srí Lance, na tu se v kontextu mocných žen hodně zapomíná. Takže jsem zpočátku fandil i Merkelové. Ostatně vybral ji jako svou nástupkyni sám veliký Kohl, o jehož oddanosti demokracii, svobodě a kontinuitě západní civilizace se nepochybovalo, byl ještě z té staré, konzervativní linie nastavené po válce Adenaurem.

Teda fandil jsem jí – nebo mě na ní přinejmenším nezaujalo nic obzvlášť negativního – než otevřela hranice milionovému, nekontrolovanému přílivu afro-islámské imigrace sestávající převážně z mužů ve vojenském věku a obsahující prokazatelné prvky džihádu. Projevila jednak diktátorské sklony tím, že obešla parlament, jejž podle ústavy v takovém rozhodnutí měla předem konzultovat, jednak bezohlednost vůči občanům nejen německým, ale i ostatním evropským. Že ji i přesto německé politické struktury ponechaly tak dlouho ve funkci, možná svědčí o oživení tradiční německé mentality poslušnosti k vůdci, v tomto případě vůdkyni, ať už dělá cokoli. Z hlediska přežití Evropy jako demokratické civilizace bude možná jednou posuzována jako jeden z jejích hlavních hrobařů. Neřešitelnou záhadou asi zůstane, co Kohla posedlo předat tak důležitou mocenskou pozici osobě, jejíž socialistickou svazáckou minulost musel znát a jejíchž diktátorských sklonů si měl zavčas všimnout. Druhou neřešitelnou záhadou je, co na ní čeští liberálové shledávají liberálního.