Napsala jste, že se v poslední době hodně, opravdu hodně lže. Myslela jste to jen v bezprostřední souvislosti se slovy ministra zahraničí USA Mikea Pompea, nebo i pokud jde o jiné věci? Ostatně, lhaní je součástí politiky, i té mezinárodní.
Jistě, že politici lžou zcela běžně, třeba v rámci svých předvolebních slibů, svých vazeb na oligarchy a špinavé peníze nebo například zatloukají a lžou, když se na ně něco „ošklivého“ provalí. To je běžné a koneckonců, jsou to taky „jen lidi“, i když pan profesor Koukolík je ve svých knihách vykresluje mnohem brutálněji.
Nicméně, poslední rok je svým způsobem převratný v tom, že už to nejsou jen lži kryjící nějaké hanebnosti, ale které usilují rovnou o eskalaci napětí, na jehož konci by mohla být „třetí světová“ proti Rusku nebo Číně nebo oběma. V týdnu přitom uplynul rok od chvíle, kdy v Americe zahájili „vyšetřování“ údajných Trumpových vazeb na Rusko. Za tu dobu se sice nic moc průkazného nenašlo, zato se ale zjistilo, že FBI i NSA nasadily do Trumpova štábu své „krtky“, aby donášeli štábu Clintonové. Čili že bezpečnostní složky demokratického státu vstoupily do vnitropolitického vývoje na straně jednoho z kandidátů. To je průšvih jak mraky. A k tomu se v posledních dnech ukazuje, že pokud někdo volby ovlivňoval haldami peněz, byli to Saúdové a Emiráty, o Izraeli a židovské lobby nemluvě. Takže co? Takže nic. Tak slez…
Fotogalerie: - Co se to děje v Americe?
Pak se zjevila pozoruhodná kauza Skripal, která už stačila zmutovat do bůhví kolikáté a stále nepravděpodobnější verze, z níž vyplývá snad jediné, a sice, že ruské bojové „bůhvíco“, které mělo pozabíjet mraky lidí, nezabilo nikoho. Mezitím se už ale ví, že se onen „Novičok“ patentoval i v USA a produkovali ho dokonce i v té Velké Británii, která bez ohledu na aktuální blamáž – podle britských médií – slibuje, že bude na zhoršování vztahů s Ruskem tlačit dál a nutit k témuž i své „spojence“. Takže kdo ví, jaká „bomba“ ještě bude v dohledné době odpálena.
Mezitím tu byly spousty zaručených zpráv o „chemických útocích v Sýrii“, k nimž podklady dodávaly tak zvané Bílé přilby. Spojené státy je před pár dny přestaly platit, protože oblastí, kde by mohly po boku džihádu a Al-Káidy působit, už citelně ubylo a „rozčilovat“ nějakými provokacemi Turecko, které prostřednictvím „svých vousáčů“ ovládá severozápad Sýrie, se Washingtonu jistě nevyplatí. To Británie, která stála u „zrodu“ píárové organizace Bílých přileb, v jejich financování dál pokračuje, čímž lze možná vysvětlit, proč se nedávný oslavný šot České televize o Bílých přilbách částečně natáčel v Londýně a nabízel divákům názory právě britského politika… Jak se ale někdo může tvářit vážně při obhajování „důkazů“, které mu dodala organizace, kterou si platí právě proto, aby vytvářela argumenty pro nové a nové útoky, a tím i prodlužování války v Sýrii? To je hodně slabé i na současné západní lídry.
Především je ale na hlavu to, že se naši, myslím tím západní, politici stavějí do role jakési morální nadřazenosti a převahy, kterou ovšem dokládají jen „kauzami“, jejichž smyšlenost se vždy zpravidla provalí.
A teď do toho vstoupil ještě nový americký ministr zahraničí a „křesťanský“ fundamentalista Mike Pompeo, podle kterého je Írán, ten arcilotr, aktivně zapojený do „atentátnických operací v srdci Evropy“. Očividně se pokouší donutit EU, aby přestala blbnout a poslušně taky vypověděla jadernou dohodu s Íránem, ale první komentáře naznačují, že tím Evropu hlavně „zaskočil“, protože o ničem takovém tu neměl nikdo, včetně bezpečnostních expertů, ani tušení. A pokud vezmeme v potaz toto „překvapení“ a „podezřelou“ absenci důkazů pro tvrzení, která jinak mohou vést rovnou k válce, tak se asi shodneme na tom, že pan Pompeo prostě lže…
A když se vám takových kauz nahromadí hned několik najednou a vy jste přitom ještě stále myslící člověk, tak už se samozřejmě na všechny západní politiky musíte dívat s podezřením a nedůvěrou, i kdyby zrovna říkali pravdu. Jistě, ruská strana taky lže – vzpomeňte, jak z nich jako z chlupaté deky lezli ti „slušní človíčci“ na Krymu, ale ruská vláda není vládou mou. Je to její problém a problém tamních voličů. Mě mnohem víc zajímá, proč lžou ti naši, protože to oni spoluurčují chod našich životů… A když o našich životech spolurozhodují zhusta lhaním, tak můj pocit únavy a znechucení ohledně budoucnosti jen sílí.
Naše Sněmovna, respektive její část, chce odhlasovat usnesení, že jed Novičok se u nás nikdy nevyráběl a že prezident Zeman lže. Co za tím vidíte? Snahu hledat pravdu? Drnčení telefonů z Bruselu a Washingtonu? A vůbec, když shrneme vše, co o Novičoku víme, tak se nám výroky Zemana dostávají do jakého světla?
Je naprosto bizarní, že se u nás kdosi – tím spíš politicky více méně už bezvýznamný – snaží o „pravdě“ rozhodovat hlasováním. A to poté, co si sami pro své potřeby překroutili, co že to Rusové vlastně řekli. Původní formulace Kremlu zněla, že se Novičok vyráběl nejen na území SSSR, ale posléze i v USA, Británii, Švédsku nebo České republice. Ani slovo o tom, že právě od nás pocházel ten jed, který nezabíjel v Salisbury. Tady se ale vzedmula vlna, že nás prý Rusové obviňují z útoku na Skripala a kdesi cosi. A Zeman jim prý nahrál, zradil naše spojence a snad přitom i velezradil nás. Neuvěřitelné. Dnes už se považuje za prokázané, že se ta látka vyráběla jak u nás, tak v USA nebo Británii, takže se spíš naplňuje to ruské konstatování, ale „u nás“ bojovníci proti Rusku jedou dál…
A ve svém zápalu tou hrou na rozdíl mezi „mikrosyntézou“ a „výrobou“ snad hodlají rovnou významně zpochybnit – samozřejmě, že hlasováním – i klasický fyzikální zákon o zachování hmoty. Novičok tu sice byl, ale změnou slova už tu v tom samém okamžiku nebyl. Čáry máry fuk coby nový nástroj české politiky. Ale možná je to tím, že právě tento zákon v roce 1758 jako první definoval Michail Lomonosov, tedy Rus. Pryč s tím! Kdo by si v roce 1989 troufl odhadnout, že po pouhých 28 letech zdegeneruje naše demokracie na takovou prachbídnou úroveň?
Je přitom jasné, že všichni ti parlamentní politici, kteří atakují Zemana, by si důvod našli i bez Novičoku, tím spíš, že letmý pohled na jejich aktivity napovídá, že už od voleb – a vlastně už dlouho před nimi – beztak nic jiného nedělají, než že útočí na prezidenta. Jako náplň života, natož toho profesionálního a politického, mi to připadá hodně slabé, ale proti gustu žádný dišputát. Průzkumy veřejného mínění už je stavějí vesměs mimo Parlament, což jistě nebude náhoda, ale přesto si jedou tu svou podivnost… Na co se asi tak spoléhají, že se ještě stane?
A když jsme u té Británie, na množící se mediální nespokojenost kolem otázky, kde že jsou vlastně ti Skripalovi, Londýn včera reagoval, ale zase tak podivně. Umožnil agentuře Reuters, aby se na Julii Skripalovou podívala přes živé video připravené britskou policií. Julie měla předem připravené poznámky a na otázky novinářů neodpovídala, ale prý promluvila, aby „rozjasnila několik otázek“. Jeden by slzu zamáčkl.
Myslím, že bychom všichni měli v hlavě nosit slova Jeana-Claudea Junckera: „Když je situace zlá, začněte lhát.“ Podle toho lze konstatovat, že naše situace není jen zlá, ale rovnou zoufalá. Proto bude opravdu zapotřebí zavést v rámci EU cenzuru, protože jinak se z toho „ti naši“ jen tak nevyhrabou.
Jak vnímáte předvolební kampaň tureckého prezidenta Erdogana? Čtenáři jsou zneklidněni jeho výroky, které míří na Turky žijící v Evropě. Je důvod ke zneklidnění, nebo jsou to jen „kecy v kampani“?
Vynášet nějaké rozhodné soudy v případě rtuťovitého Recepa Erdogana je samozřejmě ošidné, ale osobně bych vše, co dnes říká, přičítala blížícím se volbám. Nemá v nich sice žádného skutečně nebezpečného protikandidáta, ale o to víc bude potřebovat vysokou volební účast a tím i výsledný silný mandát, pro svou další politiku směřující k monopolizaci moci. A proto se snaží různými radikálními gesty a slovy „přebíjet“ aktuální hluboké ekonomické problémy své země, propad turecké liry na historická minima, stejně jako se možná snaží odvádět pozornost od nejspíš příliš velikého sousta, které si ukousl ve válce v Sýrii, v bojích proti Kurdům, v aktivní opozici vůči iráckému Kurdistánu, které ještě donedávna pro změnu aktivně podporoval… A nad tím vším se samozřejmě vznáší snaha o vytvoření image coby velkého politika a nefalšovaného „vůdce muslimů“, který se nebojí vzepřít Spojeným státům nebo Evropě a i Izraeli. Nicméně, platí podle mého, že ve skutečnosti žádný zásadní střet se Západem nechystá, protože by se tím jen sám zamotal do ještě větších problémů, které si Turecko nemůže dovolit. Nebo obráceně, z žádného skutečného střetu se Západem by Erdogan (a jeho okolí) ve skutečnosti nic pozitivního nezískal.
Italská vládní koalice se rodí s určitými problémy, pokud jde o osobu premiéra, ale rodí se. Už minule jsme řešili důvody, proč z ní bude bolet hlava Brusel, co se za poslední týden ukázalo? Jak vážné je to s „ohrožením jednoty EU“? A jak vnímat postoj majoritního koaličního partnera Hnutí pěti hvězd k migračním kvótám? To není něco, co by hrálo do karet naší politice.
No právě, svým způsobem až „panikářské“ texty, podle nichž Pět hvězd chystá málem přijmout „všechny migranty světa“ a donutit k témuž všechny ostatní státy EU, tedy včetně střední Evropy, mi nějak nesedí, protože zcela přehlížejí fakt, že budoucí italská vláda bude koaliční a Liga severu v ní bude razit tvrdou protiimigrační politiku. Čili nic se nestane, když si pár dní nebo týdnů počkáme na to, jakého „historického kompromisu“ v tomto ohledu v reálu dosáhnou, a pak se budeme moci bavit dál o konkrétních věcech.
Přitom ale podle všeho už panuje jejich shoda na paralelní měně, což je předstupeň vystoupení z eurozóny, možná se ještě nezřekli ani požadavku, aby jim Brusel odpustil všechny dluhy… Takže ano, „ohrožení jednoty EU“ tu je a velké, protože mnohé kroky Říma a jejich případná akceptace z Bruselu mohou nastartovat zdrcující dominový efekt, tím spíš, že „jednotu EU“ beztak ohrožuje skoro „každé nové ráno“ a problémy, které se hromadí, jako kdyby je někdo přihazoval rovnou snad vidlemi…
Na Donbasu se znovu intenzivně bojuje. Co se přesně děje? Proč zrovna teď? K jakému vývoji to celé směřuje? Kdo má teď víc horké hlavy?
Nevím, jestli se – s ohledem na počty ztrát po několika dnech – dá opravdu mluvit o intenzivních bojích, osobně bych takovou formulaci asi nepoužila. A podle některých ukrajinských politologů aktivizace bojů ze strany ukrajinské armády – a do ní začleněných radikálních praporů Donbass a jiných – souvisí s návštěvou zvláštního amerického vyslance Kurta Volkera v Kyjevě. Vzájemné ostřelování nejspíš propuklo především jako snaha připomenout „světu“, že tu Ukrajina a její konflikt stále ještě jsou, neboť se na ně začíná pomalu, byť „v přímém přenosu“, zapomínat. Přiznám se, že Ukrajinu a tamní propadání se do čím dál větší zanedbatelnosti už také nijak pečlivě nesleduji, takže nevím, proč je nutné zrovna tomuto vyslanci – vždyť rozhodnutí se beztak přijímají o mnoho pater výš – třeba předvádět „bojovou rozhodnost“, a to včetně zabíjení civilistů. Což mi připomíná, že Asad je zlosyn, protože zabíjí příslušníky vlastního národa, Porošenko je pašák, když dělá totéž… Ale to jen tak na okraj.
O situaci v zemi ale výmluvně vypovídá třeba oznámení ukrajinského ministerstva zdravotnictví, že celkem deset zahraničních farmaceutických firem, včetně těch z USA, Singapuru nebo Dánska, dostalo povolení provádět na pacientech ukrajinských nemocnic „klinické testy“ nových léků. A na dětech také. Prý to vůbec není „strašidelné“…
Co bychom měli v příštích dnech sledovat?
Zopakuji to, co minule: Krizí je všude vůkol spousta, každý si určitě najde tu, která bude jeho srdci a nervové soustavě nejbližší.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Martin Huml
