Jak postupuje ,,revoluce“, o které jste psala minulý týden? Tedy, že dochází k omezení vlivu USA na dění na Blízkém východě a naopak posilování dalších aktérů? Slyšeli jsme, že Rusové bombardovali hlavní město Daeše (Islámského státu), zároveň jsme ale četli, že si dávají „záležet“ hlavně na jiných subjektech, než je Daeš. Jaromír Štětina označil za jedinou sílu schopnou Daeš porazit Kurdy. A Rusové vytrvale ukazují mapy, ze kterých má vyplývat, že Asadově armádě pomáhají vpřed. Tak tedy, co se dělo za poslední týden v rámci ostrých bojů a posunů na bojišti?

Také by mne zajímalo, co se děje na bojišti a kdo a kam se posunuje. Mapy, které ukazují Rusové nebo Američané, podle všeho nezobrazují realitu, protože tu si z různých důvodů nechávají pro sebe. Faktem je, že syrská armáda spolu s íránskými oddíly nebo bojovníky Hizballáhu postupuje, ale asi ne tak rychle, jak se nejspíš předpokládalo. Aktuálně se pokouší utáhnout smyčku kolem Aleppa, jehož ovládnutí by bylo prvním skutečným vojenským triumfem posledního měsíce, kdy Rusko do války v Sýrii vstoupilo. Zatím ale přicházejí zprávy o dílčích úspěších, tedy obsazení vesnic, silnic, likvidaci stovek džihádistů, ale ta finální „perla“ tomu stále chybí. Daeš, Al-Káida a další jsou na pozicích pevně „zakopáni“, sjednocují se, stále častěji používají vesničany jako „lidské štíty“, zkrátka je to vše komplikované. Tvrdit, že ruské letectvo neútočí na Daeš je účelové – ruští generálové se netají tím, že postupují podle naléhavosti a potřeb ofenzívy syrské armády, a navíc Moskva vždy zdůrazňovala, že jejím terčem je Daeš a všichni ostatní teroristé, takže nikdo z řady nevyčuhuje, berou „jednoho po druhém“ a dojde řada na všechny, tedy i na ty, co nám tady tak leží v hlavě. 

Pan Štětina měl ke Kurdům vždy blízko, a tak jeho názor chápu jen jako vyjádření osobních sympatií. V praxi totiž Kurdové „čistí“ především své regiony a o boj proti Daeši mimo tato území nijak veliký zájem neprojevují. Vedou si zkrátka svou válku, takže bych na ně jako na sílu, která to ve finále „rozčísne“, příliš nespoléhala. Dobře je to patrné třeba na tzv. Demokratické frontě, což má být koalice kurdských oddílů doplněných o menší arabské kmenové jednotky. Američané jim dodali 50 tun zbraní a munice s tím, že jako potáhnou na Rakká, hlavní město Daeše v Sýrii, a kupodivu se nestalo nic. Kurdové jasně deklarovali cosi v duchu „díky za zbraně, ale vaše cíle nás nezajímají“ – a pak i novináři z New York Times po třech týdnech marného pátrání po lidech z oné Demokratické fronty zkonstatovali, že nic takového nejspíš ani neexistuje. Tím se ale také nabízí pohled na současné konkrétní možnosti amerického postupu v Sýrii. Mimochodem, je zvláštní, že s eskalací bojů kolem Aleppa americké letectvo od 22. října provedlo jen dva – slovy dva – nálety proti Daeši, čímž mu (samozřejmě jen podle naprosto nedůvěryhodných konspiračních teorií) dává prostor k přesunům do provincie Aleppo. Nebo to není zvláštní? Jinými slovy, americký vliv opravdu klesá, ale to neznamená, že by USA do války v Sýrii dál kreativně nevstupovaly.