V posledních dvou týdnech jste komentovala změny v postojích Turecka směrem k Rusku tak, že oba tito aktéři mezinárodního dění si prostě „zbyli“. Nyní se zdá, že ta „diplomacie zbylých“ možná bude ještě zajímavější, neboť Turecko oznámilo náznak záměru učinit určité ústupky v Sýrii. Jak „horké“ to podle vás bude? Změní se nakonec turecký postoj k Asadovi, případně přístup k podpoře různých ozbrojených skupin? Jak se mohou přeformátovat mocenské siločáry v regionu? Člověku se možná nechce ani věřit, že by se Erdogan tak rychle změnil... 

Turecko nabídlo Rusku ruku k usmíření a poslední dva tři týdny – což je ve válce, v níž umírají lidé, vcelku dlouhá doba – se čekalo, co za normalizaci vztahů Moskvě výměnou nabídne. Barvité obrázky, na nichž turečtí hoteliéři a starostové přímořských letovisek vítají ruské turistické navrátilce „chlebem a solí“, jsou sice pěkné, ale na takové „drobnosti“ se přece jen v reálpolitice tolik nehraje. Až najednou včera turecký premiér Yildirim „pročistil scénu“, když prohlásil, že po normalizaci vztahů s Izraelem a Ruskem učiní Ankara totéž i se Sýrií a Irákem, neb to „opravdu potřebuje“. 

Je samozřejmě otázkou, co takové prohlášení – určené pro veřejnost – bude znamenat v praxi. Nevím, na čem konkrétně se Rusové s Turky dohodli. Turecko (stejně jako USA, EU, NATO, Saúdové nebo Katařani) celou svou politiku v syrské válce postavilo na axiomu „Asad musí padnout“. Utratili kvůli tomu spoustu peněz i poslední zbytky své důvěryhodnosti kvůli otevřené podpoře poskytnuté Islámskému státu, Al-Káidě a dalším teroristům; a v posledních měsících si začali uvědomovat, jak hloupé a hlavně „sebevražedně“ nebezpečné to celé bylo. Turecko si nyní s velkým zpožděním přiznává, jakou hrozbu pro něj znamená Daeš, jemuž poskytlo své území k boji v Sýrii, a vládní média proto – silně ironicky – házejí vinu na USA, jimž přičítají přinejmenším „prsty“ v nedávném teroristickém masakru na istanbulském letišti.