Tohle vše se ukradlo. Teď jen „Babiš“. Profesor Svoboda už nemůže mlčet

07.10.2021 4:35 | Analýza

Filmový režisér, profesor a někdejší významný levicový politik Jiří Svoboda není překvapen kauzou „Babišova zámku“. Týden před volbami se podobné skandály zkoušejí pravidelně. Profesor připomíná Kubiceho zprávu proti Jiřímu Paroubkovi či nahrávky Julius Šuman minule proti Andreji Babišovi. Letošní novinkou ale je výrazné angažmá nadnárodních sil.

Tohle vše se ukradlo. Teď jen „Babiš“. Profesor Svoboda už nemůže mlčet
Foto: Archiv PLTV
Popisek: Jiří Svoboda v pořadu Horké téma

V českých polistopadových dějinách má velkou tradici pokus o kompro načasovaný těsně před volbami. Profesor Jiří Svoboda, filmový režisér a rovněž bývalý předseda KSČM, proto zasazuje kauzu „Babišův zámek“ především do rámce těchto zvyklostí. Povídat by o nich mohli Václav Klaus i Jiří Paroubek.

Anketa

Je Světlana Witowská dobrá moderátorka?

7%
93%
hlasovalo: 16034 lidí

Rozebírá také neúspěšné předcházející pokusy o diskreditaci předsedy vlády, které vyvrcholily nasazením jeho vlastního syna. Ani to nestačilo.

Nakonec se zamýšlí nad samotnou podstatou kauzy, ve které má figurovat dalších tři sta českých beneficientů, jejichž jména ale neznáme. Stačí to jediné, na které mohou všichni ukazovat.

Celý text profesora Jiřího Svobody:

Čtyři dny před parlamentními volbami v roce 2006 zdiskreditoval politickou nestrannost elitního útvaru Policie ČR šéf ÚOOZ Jan Kubice. Parlamentnímu výboru přinesl přísně tajný dokument, dehonestující ČSSD a jejího předsedu Jiřího Paroubka. „Tajný“ dokument byl snůškou polopravd, výmyslů a naprostých lží. Další cesta „tajného dokumentu“ cíleného k ovlivnění parlamentních voleb byla předem naplánovaná. Poslanec parlamentního výboru pohodil „tajnou zprávu“ tak, aby ji našel redaktor Českého rozhlasu a promptně ji vyslal do éteru.

Političtí analytici se shodli většinově na tom, že tzv. Kubiceho zpráva připravila tehdy ČSSD o rozhodující hlasy a Jiřího Paroubka o post premiéra. Podvod na demokracii se zdařil a Kubice byl o nějaký rok později za odměnu jmenován ministrem vnitra ve vládě ODS.

Tehdejší lídři „politické elity“ a mužové ve stínu potřebovali odstranit z politiky člověka, o němž se domnívali, že by další majetkové machinace na úkor státu nemusel strávit.

Po „sarajevském atentátu“ (2009) se pokusila koalice „čistých“ odstranit z politiky Václava Klause. Do éteru byla vyslána vylhaná zpráva, dodaná investigativci, že v té době expremiér vlastní luxusní vilu ve Švýcarsku. Tehdy se rychle prokázalo, že jde o naprostou lež určenou k diskreditaci V. Klause.

Obdobnou animozitu vyvolává od okamžiku, kdy vstoupil do politiky Andrej Babiš a hnutí ANO 2011. Babiš se ovšem ukázal být tvrdším oříškem a soustavnému úsilí o diskreditaci a vytlačení z politiky odolává.

Jednou z příčin je jeho sociálně vstřícná politika, kombinovaná až do příchodu pandemie covidu-19 s hospodářským růstem. Neméně pak díky jazykové vybavenosti schopnost vyjednávat. I když Babišův přístup ke vnucovaným imigračním kvótám nebyl v mezinárodní komunitě, zahleděné do plánů hraběte Coudenhove-Kalergiho, velkou přízeň nezískal. Plán stručně formuloval bývalý ředitel WHO G. Brock Chisholm: „Co lidé musejí všude rozvíjet, je kontrola porodnosti a smíšená manželství za účelem vytvoření jediné rasy v jediném světě, závislé na centrální autoritě.“

Počáteční kritika A. Babiše působila jako standardní negativistický přístup opozice k vládě. Když se ukázalo, že běžné metody kritiky ovlivňují voliče jen minimálně, vstoupila do hry, obdobně jako v případě J. Paroubka, policie. Začala být vyšetřována kauza dotace na Čapí hnízdo. Nasazen byl vyšetřovatel Pavel Nevtípil. Vzhledem k citlivosti případu bylo trochu podivné, že je vyšetřováním pověřen člověk, který v kauze Neograf umožnil podle rozsudku vrchního soudu podjatým stíháním majitele Sitty jr. vytunelování jeho firmy. Na podjatost Nevtípila vůči Sittovi jr. ve prospěch polomafiánských struktur s neobvyklou razancí upozornil v rozsudku vrchní soud (2019). Sittu jr. sice v celém rozsahu zprostil, majetek mu ovšem nahradit nemohl.

Takto profesně „cinknutý“ člověk by patrně neměl být pověřen vyšetřováním kauzy s velkými politickými konotacemi.

Ve veřejném prostoru byla souběžně potlačována informace, že uvedenou dotaci na Čapí hnízdo schválil příslušný hejtman kraje (Bendl – ODS) a ani Ministerstvo financí (Kalousek – TOP 09) neobjevilo pochybení.

Pro uklidnění aféry byla celá dotace na Čapí hnízdo vrácena!

Ti, kterým byl od počátku A. Babiš kostí vzpříčenou v krku, si uvědomovali, že žádná aféra, zpochybňující nějakou osobu, nenachází ve veřejnosti ohlas po desetiletí. A tak se skrytou kamerou, zabudovanou v brýlích, se vydali dva známí investigativci do Švýcarska za Babišem jr.

Bez skrupulí neoprávněným (podvodným) způsobem vstoupili do soukromých prostor a tajným pořizováním záznamu (bez souhlasu toho, kdo je nahráván) na neveřejném místě porušili švýcarský trestní zákoník. Na výzvu švýcarské policie se odmítli do Švýcarska dostavit s odůvodněním, že jsou „velice zaměstnáni“.

Kde získali příslušnou adresu? Kdo bondovský výlet s použitím nezákonných metod schválil a financoval, zůstalo obestřené mlhou.

Následně byla na Andreje Babiše, v té době jednoho z nejvyšších ústavních činitelů, nasazena špičková zpravodajská technika, aby byl nezákonně odposloucháván, a to v jeho soukromých prostorách (Listina základních práv a svobod).

Cena podobné zpravodajské techniky pro odposlech se pohybuje v řádu 35–50 milionů Kč. Používat ji může pouze útvar zvláštních činností Policie ČR, BIS a ÚSZI. Není bez zajímavosti, že z inventáře posledně jmenované tajné služby se ztratilo několik takových zařízení. Údajně byla darována spřízněné egyptské tajné službě. A to bez finančního plnění, a dokonce i bez jakéhokoli písemného záznamu. Že by snad odposlechy ze soukromých prostor organizovala některá z tajných služeb?

Zmíněné odposlechy byly umístěny pod jménem „Julius Šuman“ na internet. A to opět sofistikovanou metodou, používanou rutinovanými hackery. Kdo tuto zcela nezákonnou, technicky i ekonomicky náročnou akci financoval, se veřejnost nikdy nedozvěděla.

Politická organizace PIRÁTI a nějaký europoslanec opakovaně zpochybňovali v Bruselu a v Berlíně způsobilost českých orgánů i českého Parlamentu řídit řádně a kompetentně chod státu. Patrně se inspirovali peticí „99 Pragováků“, či tzv. zvacím dopisem, které v roce 1968 rovněž zpochybňovaly suverenitu legálních orgánů státu. Neobraceli se tehdy do Bruselu, ale do Moskvy a později byli prohlašováni za vlastizrádce.

Jak fungují média

Jestliže porozumíme mechanismům a motivům skupinového myšlení, budeme moci podle svých představ kontrolovat a řídit masy, a to bez jejich vědomí a vůle…“

Edward Bernays (Zakladatel teorie Public Relations)

Letos tři měsíce před volbami vymysleli nějací spindoktoři využití syna premiéra, Babiše jr., ve volební kampani. Byl přivezen do ČR, oblečen do trička s potiskem proti hnutí ANO a vyfotografován s M. Kalouskem (TOP 09), jak se „potkali na pivu“. Setkal se s ním i podmínečně odsouzený řeporyjský starosta Novotný (ODS).

 

 

Hlavní „vystoupení“ Babiše jr. bylo naplánováno na zahájení volební kampaně ANO 2011. Vystoupení bylo natočeno a mediálně zveřejněno. Dodatečné krkolomné vysvětlení, jak se vlastně náhodou Babiš jr. s režisérem dokumentárních filmů na shromáždění dostal, pracně zorganizovanou akci zcela znevěrohodnilo. Navíc se ukázalo, že české veřejné prostředí není až tak cynické, aby účelové zneužití rodinného příslušníka nevnímalo jako nevkusné a mravně pokleslé.

Zadané úkoly prakticky po celou dobu pilně naplňují i některá média:

Připomeňme si v této souvislosti citát slavného novináře Waltera Lippmanna o veřejném mínění: „Média nejsou orgánem přímé demokracie, za který jej mnozí považují, nýbrž v nejlepším případě jedním ze zdrojů informací a v případě nejhorším nástrojem, kterým menšina využívá svého postavení ke svým cílům a k ovládání většiny. Každopádně však masová média v menší či větší míře zneužívají svého postavení k manipulaci veřejným míněním…“

Publicistika a zpravodajství některých médií měly na A. Babiše speciálně přibroušená pera od počátku. Pokud tak přistupují k novinářské práci média provozovaná soukromými vlastníky např. Zdeňkem Bakalou, úspěšným privatizátorem OKD včetně bytů horníků (DVTV, Hospodářské noviny), je to v tržní ekonomice samozřejmé.

A tak přišly na řadu tzv. Panama Papers, offshorové společnosti a nemovitosti, koupené ve Francii. Možná je to opravdu jen náhoda, že se aféra zrodila 4 (čtyři) dny před parlamentními volbami. Vždyť tajná „Kubiceho zpráva“ se ukázala jako veřejná náhodou také jen čtyři dny před volbami. Až se to stane potřetí, na náhody už věřit nebudu.

Nelze přitom nevidět, že tato kauza má ze strany premiéra očividné slabiny. Patrně v domnění, že země, které založení offshorových společností umožňují, bezpodmínečně dodrží záruku diskrétnosti ve věci vlastnictví. Andrej Babiš veřejně takové praktiky opakovaně odsuzoval.

To je samozřejmě pokrytectví, k němuž láká a jež umožňuje ekonomika bez hranic.

Samotné založení „offshorů“ je jinak stejně legální jako založení s. r. o nebo akciové společnosti. Toho jsou si samozřejmě vědomi jak investigativní novináři, tak snad i policejní orgány. Jinak by vzhledem k početnosti „offshorů“, založených nejmenovanými českými občany a firmami, měli policisté postaráno o vyšetřování ještě v další generaci.

Slabinou investigativců je zveřejnění jediného jména se všemi podrobnostmi, přestože uvádějí, že znají 300 dalších jmen. Ani další novináři se o ně nezajímají. Co když je mezi nimi nějaký kandidát na poslance, či dokonce premiéra?

Tunely, které nikdo neřešil

Kde jsou ty „šťastné časy“, kdy se obří tunely nemusely nikde skrývat a peří se dralo veřejně bez umrtvení:

  • Sto miliard daňového úniku při obchodech s LTO (1990–1996), tolerovaných vládou i Parlamentem.

  • Soustavné hmotné i finanční drancování aktiv občanů, kteří naletěli v podvodných investičních fondech.

  • Šedesát osm miliard zaplacených na konto vládou posvěceného vstupu společnosti NOMURA do Investiční a poštovní banky.

  • Devět miliard darovaných beztrestně vedením Komerční banky známému mezinárodnímu podvodníkovi Baraku Alonovi. Ztráty byly následně uhrazeny při privatizaci KB prostřednictvím Fondu národního majetku z daní občanů.

  • Miliardy vydané při privatizaci dalších bank.

  • 1997 – V. Havel prodal restituční podíl paláce Lucerna za 200 mil. Kč. krachující firmě Chemapol, která o rok a půl později uvázla v dluhu sedmnáct miliard Kč.

  • V roce 1998 stávající guvernér ČNB Josef Tošovský bez toho, že by byla celá věc zveřejněna (ačkoli se jednalo o zlato patřící celému národu ze sbírek v roce 1918 ad. a v roce 1968), prodal 56 tun zlata z Národního zlatého pokladu a velkou část zlatých mincí do zahraničí. V té době byla cena zlata na minimu. Od té doby vzrostla mnohonásobně.

  • Vsetínský podnikatel R. Zubík získal v prosinci 1998 deset milionů dolarů na nákup akcií firmy Chemapol od podniku Slovenský plynárenský průmysl. O měsíc později byl člen vedení SPP J. Ducký, který převod peněz podepsal, zastřelen za bílého dne.

  • Nejméně 100 miliard zisku Z. Bakaly při privatizaci OKD, z něhož česká vláda vytěžila 4,1 mld.

  • Nikdy nesplněná podmínka odprodeje bytů ostravským horníkům.

  • Při privatizaci Mostecké uhelné se vláda nechala podvést pěticí bývalých manažerů firmy, kteří se vydávali za americké vlastníky společnosti Appien group a MUS privatizovali z prostředků jimi řízené společnosti. Švýcarský soud zabavil podvodníkům na účtech třináct miliard Kč. České úřady se ke vzniklé škodě nepřihlásily v termínu. Teprve následně po propuštění některých lidí na vrchním státním zastupitelství pro „liknavost“.

  • 2003 – Česká republika platí deset a půl miliardy za zmařenou investici v podobě TV NOVA Američanovi Ronaldu Lauderovi.

  • Dvouletý trest za úplatek 40 mil. Kč za nevýhodný prodej spravovaného majetku (senátor za ODS Novák).

  • 2003 – Podle kontrolní zprávy NKÚ vznikla v letech 1997–2002 na Fondu národního majetku ztráta jedné miliardy Kč.

  • 2004 – Firma A. Řebíčka Viamont v r. 2004 ve ztrátě. 2006 se stal ministrem dopravy za ODS. Do roku 2008 za akcie Viamont přiznal příjem 342 mil. Kč. Vlastní luxusní vilu v italském letovisku Monte Argentario (koupě za 126 mil. korun). Nebo výletní jachtu Marina (koupě za 63,5 milionu korun. V SAR koupil byt za 21,5mil. Kč). V Rás al-Chajma má zaregistrovanou firmu. V Emirátech má statut „permanent resident“.

  • 2007 – V době zániku České konsolidační agentury po instituci zůstal deficitní účet ve výši 235 miliard Kč.

  • Miliardové manipulace s dotacemi EU ROP Severozápad, na nichž se rukou společnou a nerozdílnou podíleli politici ODS, ČSSD i KSČM (pozoruhodné je, že se v této kauze znovu angažoval bývalý senátor za ODS a člen výkonné rady této strany A. Novák, u něhož dvouletý trest zřejmě nesplnil výchovný cíl. Předpokládám, že si neplnění povinností vzal za své i veslařský klub, na jehož záruku byl A. Novák propuštěn předčasně).

Ty astronomické prostředky, které jsou pouze špičkou ledovce nad hladinou, mohly být věnovány na valorizaci důchodů, platy zdravotníků, kvalitní školství, vzdělání, z něhož dnes zbývají trosky; investice do železniční a dálniční sítě atd.

To všechno bylo náhle demokratickou opozicí i mediálními investigativci všeho druhu zameteno a vyleštěno do zářivého nevědomí. K „poztráceným“ bilionům z české ekonomiky za třicet let se dnes nikdo nehlásí. Problémem jsou jen offshorové firmy A. Babiše.

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

Předpokládané složení nové vlády:

předseda vlády: Petr Fiala (ODS), ministr vnitra: Vít Rakušan (STAN), ministr pro místní rozvoj a digitalizaci: Ivan Bartoš (Piráti), ministr zemědělství: Zdeněk Nekula (KDU-ČSL), ministr financí: Zbyněk Stanjura (ODS), ministr zdravotnictví: Vlastimil Válek (TOP09), ministr školství: Petr Gazdík (STAN), ministr práce a sociálních věcí: Marian Jurečka (KDU-ČSL), ministryně obrany: Jana Černochová (ODS), ministr spravedlnosti: Pavel Blažek (ODS), ministr průmyslu a obchodu: Jozef Sikela (BPP), ministr dopravy: Martin Kupka (ODS), ministr zahraničí: Jan Lipavský (Piráti), ministr životního prostředí: Anna Hubáčková (BPP), ministr kultury: Martin Baxa (ODS), ministr pro evropské záležitosti: Mikuláš Bek (BPP), ministr pro legislativu: Michal Šalomoun (BPP), ministryně pro vědu a výzkum: Helena Langšádlová (TOP09).

reklama

autor: Jakub Vosáhlo

reklama


Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Oni snad chtějí, aby se lidé kvůli viru hádali a neviděli... Expert znalý politiky tuší

15:40 Oni snad chtějí, aby se lidé kvůli viru hádali a neviděli... Expert znalý politiky tuší

„Je to to pověstné setí a sklízení větru, protože dobře se tu ukazuje, že když situaci politici vyos…