V posledních dnech ještě doznívala kontroverze kolem brněnského divadelního představení, v němž diváci mohli vidět znásilňujícího Ježíše Krista a českou vlajku vytaženou ze ženské pochvy. Jak celou záležitost uzavřít s ohledem na vaše znalosti a zkušenosti. Jak ji vyhodnotit?
Fotogalerie: - Kraválem proti Babišovi
Kdo byl NEJLEPŠÍM primátorem Prahy?Anketa
Když musí televize, ať již patří komukoli, uvádět, že některé její programy nejsou vhodné pro děti nebo adolescenty, Národní divadlo Brno by mohlo dělat totéž. Navíc, z úcty k nám starším, by mohli dbát upozornění, že jde o varování, že by se nám při návštěvě NDB mohlo, jak říká klasik, neudělat dobře. Zdaleka ne všichni návštěvníci divadla jsme na takové filozofické a morální úrovni jako paní Eliška Wagnerová, abychom pochopili, co je persifláž, co perverznost a co je citová otupělost.
Teolog Tomáš Halík se vyjádřil, že on smysl té hry pochopil. Šlo v ní prý o to, že v dnešním světě se symboly náboženství zneužívají k rozdmychávání nenávisti jedněch proti druhým. „Svaté symboly náboženství – zneužívá k rozdmýchávání nenávisti jedněch proti druhým“. „Psychologicky chápu, že lidé, kteří nerozumějí drsnému jazyku postmoderního divadla a nejsou zvyklí příliš nad věcmi přemýšlet z více stran a navíc reagovali na něco vytrženého z kontextu, reagovali emocionálně a prvoplánově. Někteří tzv. prostí věřící tak jistě činili z dobré vůle, mysleli si, že tím brání údajně napadané křesťanství, na jejich svědomí – jak radil už svatý Pavel – bychom měli mít ohled; ti však opravdu na taková představení nemají chodit a nikdo je ostatně k tomu nenutí,“ uvedl. Co k tomu říci? Jak chápat termín „prostí věřící“?
„Svaté symboly náboženství“ jsou zneužívány už déle než tisíciletí. Od dob křižáckých výprav, které měly často lupičský charakter, při soudech Svaté inkvizice a upalování kacířů a čarodějnic. V poslední době, o které bychom mohli říci, že je až postmoderní, se ve jménu Boha Všemohoucího, Vševědoucího a Spravedlivého vedou války a vraždí lidé na celém světě. A činilo se tak i v době premoderní. Já jako „prostý nevěřící“ to mám jednoduché. Opatrně přijímám rady církevních otců, ale co ti prostí (nebo sprostí) věřící? Neměl by je někdo ve svých kázáních varovat, aby nechodili do divadla, že je to dílo ďáblovo? Už to říkali někteří katolíci stejně jako protestanti.
KSČM nastolila další podmínku, kterou podmiňuje podporu vládě ANO a ČSSD. Tentokrát církevní restituce. Předseda poslaneckého klubu strany Kováčik uvedl, že pokud by nastávající koalice nepodpořila ve Sněmovně návrh komunistů na zdanění náhrad, mohli by oni hlasovat proti důvěře vlády. Jde o vydírání? Byl by takový krok před veřejností populární? Jak dnes lidé posuzují uskutečněné restituce? Myslíte, že třeba ČSSD byla voliči potrestána i za to, že na jejich zdanění za Sobotky rezignovala?
Možná že potenciální voliči nebyli zdaleka tak vzrušení z církevních restitucí, ale spíše proto, že si uvědomili, jak byli obelháváni, a teprve později, když už „bylo hotovo“, se dozvěděli, kolik je to bude stát. To dlouhé vyjednávání KSČ s ANO, ČSSD s ANO (nikoli ČSSD s KSČM) má ovšem řadu různých úskalí. Především se obáváme věřit, že takto slátaná koalice může dlouho vydržet. Radikální, později zmírněné rozhodnutí všech politických stran proti ANO 2011 je přivedlo do situace, že vládu de facto sestavuje prezident. A oni se v Poslanecké sněmovně vášnivě hádají, zda kouřit v restauracích, klubech, na veřejných záchodcích nebo na ulici. Dokonce i tajemní agenti polévaní tu mrtvou, tu živou vodou je vzrušují více než složení nové vlády. Václav Klaus ve svém sobotním interview jen na okraj řekl, že se mu zdá, že by vláda/nevláda mohla pracovat lépe než rozhádaná koalice. Ať již je zdanění církevních restitucí jakkoli vážným problémem, zdá se mi, že v této době a v této politické situaci by neměla KSČM posuzovat tuto věc příliš rychle a jen z hlediska svého jepičího pohledu.
Česká Poslanecká sněmovna nabídla ve čtvrtek zvláštní představení: Pravice svolala schůzi na téma novičok, ale na zahájení nepřišlo dost poslanců, čili mimořádná schůze začala. Začala schůze řádná, kde se v rámci debaty o programu strhla debata, zda se o novičoku má, či nemá mluvit. Bod schválen nebyl k rozhořčení lidovců či Miroslava Kalouska. Co to svědčí o síle tzv. proevropské liberální pravice? Lze souhlasit s poznámkami, že jde o praktický konec Miroslava Kalouska a jeho velkou blamáž?
Kdekdo se o tomto trapném chování poslanců opozice hned rozepisoval, protože pro deníkáře je to tučné sousto. Na několika řádcích to popsal v Mf Dnes redaktor Korecký, a ačkoli nikoho nezesměšňuje, každému je jasné, že se jako neukáznění a nepřemýšlející předvedli ti, kteří chtěli kaceřovat druhé včetně prezidenta republiky. Když konečně pochopili, co vyvedli, začali svůj defekt kompenzovat planými řečmi a nedosáhli ničeho jiného, než že dali do rukou argumenty těm, kteří o nich mluví jako o politických klaunech. Neumím posoudit, zda to byla jen blamáž pana poslance a exministra Kalouska. Myslím, že je zocelen jinými boji v PS, třeba okolo jeho návrhu jít do koalice s KSČM, které ho stálo členství v KDU-ČSL. Ze síly jeho hlasu bych usuzoval, že se tak snadno nevzdá. Spíše se mi zdálo, že nějak těžce chodí, a protože víme, že v určitém věku lidé bývají stiženi i omezením pohyblivosti kloubů, nepřál bych mu, aby se naplnilo kouzlo Zemanovy kletby. Tak dlouho se mu posmívali, až Karel Schwarzenberg zjistil, že trpí podobnou neuropatií dolních končetin jako Zeman a že teď začíná kulhat i Miroslav Kalousek.
„Už za dva týdny nám budou zase vládnout. Komunisti. Nebo ne? Pojďme říct JEDNOU PROVŽDY, že opravdu nechceme vládu StB a KSČ(M)!“ píše hnutí Milion chvilek pro demokracii v pozvánce na demonstraci, kterou svolává na úterý na Václavské náměstí. Smyslem je, jak bylo naznačeno, protestovat proti blížícímu se jmenování vlády Babiše a ČSSD s podporou KSČM. Jak vidíte odhad úspěchu akce? Co organizátorům popřát?
Prý na té poslední demonstraci na Staroměstském náměstí bylo asi jen 200 lidí. To se mi nechce věřit, protože tam muselo být také hodně zahraničních turistů. Nevím, zda demonstrace za svržení Babiše a ČSSD s podporou KSČM je dobře umístěna v času i prostoru. K tomuto spojenectví došlo jednak díky výsledkům voleb, jednak zaujetím tvrdošíjné opozice vůči jakékoli Andrejem Babišem sestavované vládě. A tak „bude vládnout“ ten, kdo si o to řekl. Ti zatvrzele vzdorující budou asi svolávat schůze a masová shromáždění, ale jak víme, často se jich ani sami nezúčastňují. Snad by také demonstrující mohli navrhnout, kdo tedy tu novou koalici má sestavovat, a mohli bychom se také orientovat nikoli jen v politickém programu „proti“ ale i „pro“.
Ukrajina provedla nevídanou zpravodajskou operaci, když ráno tvrdila, že novinář ruského původu Arkadij Babčenko byl zavražděn, aby odpoledne její tajná služba oznámila, že šlo jen o plánovanou provokaci. Jejím smyslem mělo být rozkrýt síť atentátníků, kteří byli do Ruska vysláni Kremlem za účelem „oddělání“ jak Babčenka, tak dalších desítek nepřátel Kremlu. Je to uvěřitelný scénář? Co říci na připomínky, že je to tak směšné, že to jen nahraje Kremlu? Jak vůbec hodnotíte současný stav na Ukrajině, kde se blíží volby? Jaké informace z Ukrajiny vás poslední dobou zaujaly?
Pokud publikovaná fotografie pana Babčenka odpovídá skutečnosti a nebude zítra nahrazena nějakou jinou, anebo dokonce se pan Babčenko někde neztratí, vzbuzuje už jeho výraz obavy, že byl tentokrát vybrán ještě špatnější herec než pan Skripal a jeho dcera. Celé to vypadá jako špatná ročníková práce z kurzu „jak se vyrábějí dezinformace“ v nějaké provinční „Bezpečnostní akademii“. O důvodech se stále ještě můžeme dohadovat. Je to spiknutí proti ruskému pořadatelství MS v kopané, je to pokus dát vzniknout novému „mezinárodnímu společenství“. Jeho úkolem bude svrhnout V. V.Putina a naložit s ním jako s bývalými spojenci v Libyi nebo v Iráku? Nebo je to hra ukrajinských oligarchů a jimi placených zpravodajských služeb, navíc infiltrovaných ruskou FSB? Buď jak buď, někdo chce vyvolat válečný konflikt a už mu ani nevadí, kdy a kde to bude. Hlavně aby se už střílelo.
V Itálii se po jistých komplikacích ujme moci vláda, kterou označuje evropský mainstream jako „populistickou“. Je to velká rána do trupu EU? Může to být konec snah např. Emmanuela Macrona na další centralizaci Unie? Je to významnější než Brexit? A jinak co říci na to, jak Jean-Claude Juncker pobouřil třeba i šéfa Evropského parlamentu (což je Ital), když řekl, že Italové by měli více pracovat a potírat korupci, chtějí-li zlepšit situaci na zchudlém jihu země?
Jean-Claude Juncker vystoupil v posledních třech až čtyřech letech s podivnými názory, které popudily evropskou veřejnost, takže si věrná média musela dát spoustu práce, aby je mohla označit za populisty nebo extremisty. Jeho problémem je, že předsedá Evropské komisi a je její první a viditelnou hlásnou troubou. Nejde ani o uctívání čínské sochy Karla Marxe, to je jen malá epizoda, řekl bych i bezvýznamná, v jeho životopisu. Horší je, že proti jeho EK, proti důrazu na centralizaci EU, ale také kvůli vzmáhající se nejistotě v eurozóně začíná být jeho postavení jako jednoho z nejvýznamnějších reprezentantů EU nečitelné. Do Číny a Ruska místo něho jezdí Angela Merkelová nebo Emmanuel Macron, a tak snad jen několik bezvýznamných českých politiků má radost, že celou EU „netáhne na východ“. Situace na bojišti se ale mění každý den, každou hodinu a lze se obávat, že se EU dostane do války, zatím jen celní a obchodní, i s hlavním „populistou“ (možná i extremistou) na Západě. Pokud ale jde o slovní, Jean-Caude by se neztratil ani v Poslanecké sněmovně PČR.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Martin Huml
