Před pár týdny zasáhlo několik obcí na jižní Moravě tornádo. Mikulov, kde provozujete penzion, to naštěstí minulo. Co říkáte na solidaritu lidí, kterou tato přírodní katastrofa vyvolala? Dá se říci, že se náš národ i přes „rozdělení“, o kterém se často hlavně kvůli politice mluví, dokáže v tíživých chvílích zase spojit?
Solidarita lidí mě velice potěšila. V takových chvílích si člověk uvědomí, že na tom nejsme tak špatně, jak to mnohdy na první pohled vypadá. Myslím, že rychlost a síla solidarity ukazuje, že nejsme na úřednících závislí, a to je dobře.
Na místo vyrazil i premiér a další politici. Ihned se začínaly ozývat hlasy o politickém PR. Je, nebo není podle vás v pořádku, že politici na taková místa za lidmi jezdí?
Měli by samozřejmě jezdit a nemyslet jen na svá PR. Kdybych byl v politice, také bych do postižených míst okamžitě vyrazil, ale já v politice nejsem a nebudu. Což samozřejmě neznamená, že se pomoci aktivně neúčastním.
V minulém rozhovoru jsme mluvili o tom, že jste váš penzion otevřel vloni v září, poté přišel lockdown… Jak to vypadá nyní s návštěvností? Začali už lidé i přes určitá omezení, která stále ještě platí, žít „normálně“?
Ano, začali. Náš Pension Archa Mikulov je poměrně malé zařízení na úžasném místě a není příliš těžké jej obsadit. I tak bylo obtížné ta omezení přežít a přirozeně nechceme, aby se opakovala.
Některé restaurace i hotely si stěžují, že jim chybí personál, který právě při lockdownu odešel za prací jinam, v té době na místa, kde měl větší jistotu. Jakou s tímto problémem máte zkušenost vy?
Naštěstí žádnou, máme jen jednu zaměstnankyni Renatu a osobně se snažím o to, aby u nás jistotu měla.
Penzion funguje, jak je to ale s vašimi dalšími aktivitami, především s kulturou? Vrací se i ta podle vašeho mínění a zkušeností pomalu do „normálu“?
Nevím, jestli výraz „vrátila se do normálu“ je ten pravý. Normál byl zmizen v propadlišti dějin a podle mého soudu už nic nebude stejné jako dřív. Aktivit v kultuře mám pořád hodně. Koncertuji, celé léto točíme nový seriál, čeká mě krásná filmová práce, chystám čtvrtou básnickou sbírku a také album mých písniček. V tomto směru jsem spokojen.
Petr Batěk. Foto: Pavel Kočvara/archiv Petra Baťka
Pravda je, že počet lidí, kteří se mohou kulturní akce zúčastnit, narůstá. I tady ale stále platí určitá omezení. Kapacita sálu uvnitř smí být zaplněna pouze do 75 procent, lidé musejí být buď očkovaní, mít negativní test, nebo potvrzení, že prodělali v posledních 180 dnech covid… z vaší zkušenosti, jak toto zájem návštěvníků kulturních akcí ovlivňuje?
Lidé většinou nevědí, jaká opatření právě platí, ale to není nic nového, to nás provází celou takzvanou covidovou epidemií. Organizátoři kulturních akcí musejí pracovat s tím, co je, a bohužel i s tou velkou nejistotou. Není možné plánovat akce dlouhodobě dopředu… pro nikoho to není jednoduché.
Psali jsme:
Když jsme zmínili očkování, to opět rozdělilo společnost na dva často poměrně nesmiřitelné tábory. Jaký je váš názor v tomto směru?
S očkováním mám z minulosti negativní zkušenosti, nicméně jsem ve lhůtě 180 dnů od prodělaného covidu, mohu tedy o kladech a záporech očkování v klidu přemýšlet.
A jako otec, co říkáte na možnost očkování dětí už od dvanácti let?
Abychom si to ujasnili, je stále ještě očkování věcí dobrovolnou? Já osobně nejsem fanouškem vakcín a myslím, že zejména u dětí je potřeba tuto akci důkladně zvážit.
Mimochodem, opět z pozice otce, jak podle vás Ministerstvo školství zvládlo tento rok? Domníváte se, že téměř rok on-line výuky bude mít nějaký zásadnější vliv na děti?
Samozřejmě že on-line výuka bude mít zásadní vliv. Jakákoliv izolace má pokaždé vliv na vývoj člověka. Nechci hodnotit výkon Ministerstva školství, to mi nepřísluší, ale jako pedagog jsem se například setkával on-line s žáky kladenské ZUŠ a vím, že to bylo mnohdy posmutnělé setkávání. Děti prostě potřebují sociální kontakty a pohyb na čerstvém vzduchu.
Vrátíme-li se ke kulturní scéně, v rozhovoru, který jsme spolu dělali v prosinci, jste řekl, že ze strany státu vůči kultuře necítíte oporu, že je to spíš taková „hra na oporu“. Změnilo se v těch dalších měsících něco? Pomohl nakonec stát, potažmo Ministerstvo kultury, umělcům tak, jak bylo potřeba?
Jestli stát pomohl, jak bylo potřeba? To nevím. Asi jak komu. Já díky částečným kompenzacím lockdowny přežil, ale nejen díky nim. Naštěstí mám přátele, kteří mě nenechali padnout. Nebýt jich, tak ta státní opora, nebo jak to nazvat, přišla s křížkem po funusu.
Většina států především v Evropě rozvolňuje protiepidemická opatření. Ovšem počty nakažených opět pomalu, ale přece začínají narůstat. Neděláme podobnou chybu jako vloni v létě? Jaký nás podle vás čeká podzim?
Nevím, co je na tom pravdy, ale prý nám už plánují podzimní lockdown... nevěřím příliš zveřejňovaným číslům a nevím, kdo opakuje jakou chybu. Já osobně žádnou nemoc nepodceňuji a snažím se dbát o své zdraví. Konečně… nejsme přece malé děti, nepotřebujeme organizaci toho, kdy můžeme a nemůžeme zpívat, do jakého obchodu máme, nebo nemáme jít nakupovat, nebo jakým způsobem si mýt ruce. Myslím, že bychom měli vzít konečně zodpovědnost do svých vlastních rukou.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: David Hora
