Hovořil jste nedávno pro CNN Prima News o tom, že výpadky léků musí ministerstvo aktivně řešit, ne se vymlouvat na dodavatele. Z vašeho pohledu experta na zdravotní právo – jaké právní možnosti má tedy ministerstvo k „aktivnímu řešení“ nedostatku léků?

Příčin nedostatku léků je vícero. Nejprve ty snadno řešitelné. Jedním z nich je byrokracie kolem registrací léků, příkladem může být lék na leukémii Litalir resp. látka hydroxyurea. Zde nešlo o výpadek výroby, jen o „papírovou válku“ s dodavateli. Ministerstvo musí dokopat svůj podřízený orgán SÚKL, aby to řešil rychleji, aby si leukemici nemuseli jezdit pro hydroxyureu do zahraničí, kde k dostání byla. Nebo bez prodlev schválit výjimku, která v zákoně pro tyto případy je, jak ostatně víme z jejího nadužívání u covidových vakcín a dětí.

Jinou příčinou je byrokracie kolem cen a úhrad. Když je léčiv méně, tak zdraží, princip nabídky a poptávky. V Česku je ale cena léků pevně zastropovaná, dělá to opět SÚKL. Pokud s regulovanou cenou nehne, léky k nám nikdo vozit nebude, nebo je přednostně dodá jinam. Pro představu, je to jako kdyby vám manželka řekla v roce 2018, chleba nekupuj, když bude za víc než 25 korun. Ale teď je chléb za čtyřicet a kdybyste dodrželi „cenovou regulaci“, budete bez chleba. Zatímco doma se rychle domluvíte co s tím a za co připlatit, SÚKLu předělat cenovou regulaci u léků hrozně trvá. To je známý nešvar, kvůli kterému se na jednu stranu za léky přeplácí, ač na trhu už zlevnily, na druhou stranu dochází k výpadkům, když léky na trhu zdraží. Opět je to ale jen „papírová válka“, řešitelná z MZ.