Podle předsedy Českého bramborářského svazu Josefa Králíčka brzy stoupne v obchodech i přímo u farmářů cena brambor, a to hlavně kvůli růstu cen energií. Pane inženýre, domníváte se, že i brambory budou nakonec pro některé lidi v podstatě „luxusní“ zboží? Když se podíváme, jakých cen dosahuje třeba máslo…
Pokládám se už za pamětníka a navíc žiji na Vysočině, ke které brambory odedávna patří. Letošní se zde pěstovaly na ploše 7247 ha, druhé byly střední Čechy s výměrou 5686 ha. Tam jde hlavně v Polabí o rané brambory. Před takovými třiceti lety se brambory na Vysočině pěstovaly na více než 20 % orné půdy a patřily, zejména přes zimu, k základní potravině zdejších obyvatel. Ale abych se vrátil k otázce. Současné ceny brambor jsou v obchodech už na dvaceti korunách za kilo a půjdou dál nahoru. Kdyby to byl cenový trend jenom u brambor, tak budiž, jenomže to se týká všech potravin, to se týká pohonných hmot, to se týká, abych tak řekl obecně, veškerých nákladů na živobytí. Takže ano, brambory mohou být pro některé lidi při tomto vývoji „luxusní“ zboží a mohu zodpovědně tvrdit, že to coby pamětník vidím poprvé.
Co vy a kandidatura Andreje Babiše?Anketa
Josef Králíček také uvedl, že na pokrytí tuzemské poptávky bude potřeba dovézt zhruba 150 tisíc tun brambor ze zahraničí a dalších 100 tun v různých výrobcích z brambor. Letošní úroda bude podle odhadů některých odborníků zhruba o deset až dvacet procent nižší než loňská. Vzpomeňme si, že Česká republika byla dříve nazývaná „bramborářskou velmocí“, proč už tomu tak není?
Byli jsme bramborářskou velmocí, byli jsme cukrovarnickou velmocí, pěstovali jsme velké množství zeleniny. Tak bych mohl probrat jednotlivé komodity polní výroby, to nebyly jenom brambory. Z toho je vidět, že primární sektor, zemědělství, je po listopadu 1989 v české společnosti, ve vládě, politické reprezentaci trvale podceňován, a proto také dlouhodobě snižuje svoji produkci, ač jeho parametry jsou na špičkové evropské úrovni. Přesto je zemědělství vnímáno jako obor, který je třeba transformovat. Obor, kde dominují jacísi „jézeďáci“, „agroferťáci“ atd. Obecná teze, že zemědělství zkrátka není obor, který by byl hoden nějaké pozornosti, k níž jsem při sledování polistopadového vývoje dospěl, platí pro politické reprezentace, pro bankovní představitele ČNB, pro polistopadové vlády. A tak bych mohl pokračovat, ale ona platila a platí i pro hlavy státu bráno od listopadu 1989. Až na chvilkové výjimky. Například Václav Klaus se po blábolech premiéra a ministra Nekuly na letošní „Živitelce“ zemědělců zastal. Všeho ale do času. Po naplnění zničující politiky Zelené dohody hrozí Evropě potravinová krize. To se stane až tehdy, až pro některé lidi budou potraviny cenově nedostupné a některé potraviny na pultech budou občas chybět.
Jan Veleba
Co říci na to, že dnes dovážíme i brambory, kterým se u nás přece vždy dařilo, často stovky až tisíce kilometrů z různých koutů světa?
Každý dobrý hospodář řekne, že to je ekonomický nesmysl. Každý odborník, rostlinolékař, který dohlíží na kvalitu, řekne, že je potřeba zaručit, že vzdálený pěstitel dodržel všechny přísné fytosanitární normy. No a předseda vlády, politolog Petr Fiala v Českých Budějovicích na „Živitelce“ řekne, že domácí produkce nás neuživí a dovoz potravin, tedy i brambor, je dobrý, protože prý pomáhá snižovat ceny pro spotřebitele a udržovat širší sortiment! No a jestliže letos na podzim už během sklizně brambory cenově vzrostly a šéf Českého bramborářského svazu předpovídá další cenový nárůst této – vedle obilí, rýže a kukuřice – základní potraviny rostlinné produkce, pak je to přímý důkaz toho, že premiér Fiala neví, jak se říká, která bije… Jenom vypouští dobře nacvičené signály a fráze, které mají s realitou málo společného. A jeho ministr zemědělství Zdeněk Nekula, připomeňme si, jeho červencové televizní vystoupení, ve kterém rezolutně prohlásil, že ceny potravin půjdou dolů, že máme všeho dost a nepřipustil o tom diskusi. Neklesly, ale stouply a tak na zahájení celonárodní výstavy pak pan ministr raději mluvil o zavřených očích a poděkování za déšť…
Fotogalerie: - Zemanovo vyznamenávání
Jaká je naše soběstačnost nyní a jaká byla dříve?
U brambor jsme v současné době soběstační z 65 %, což pokládám vzhledem k příznivým přírodním podmínkám pro jejich pěstování za ubohou vizitku agrární politiky. Bude ale hůř, letos končí dotační podpora na konzumní brambory, jejichž produkce se trvale snižuje a nahrazuje dovozem. V loňském roce jsme dovezli 158 600 tun. Jestliže je průměrná roční spotřeba 61 kg brambor na jednoho obyvatele a zabezpečujeme ji z plné třetiny dovozem, pak to je učebnicový příklad nevyužívání přírodních zdrojů naší země. Dříve byla soběstačnost v bramborách samozřejmá, v roce 1994, rok po rozdělení Československa, jsme pěstovali v České republice brambory na ploše 42 138 hektarů. V roce 2010 to bylo už 35 080 ha a v letošním roce pouze na 27 645 ha!
Psali jsme:
Bylo by řešením, aby lidé nakupovali brambory přímo od farmářů místo v supermarketech?
Bylo, ale to bychom se museli vrátit do doby před 2. světovou válkou, kdy farmář, přesněji sedlák, byl základní jednotkou venkova a kdy jejich počty šly do statisíců a v době sklizně se sjížděli příbuzní a známí a venkov od ranního rozbřesku až po západ slunce žil sklizní. Teď je ale doba jiná. Máme soukromě hospodařící rolníky, zemědělská družstva, obchodní společnosti s r.o., akciové společnosti a koncerny. Těch prvních, klasických sedláků, je minimum a co do produkce potravin, brambory nevyjímaje, stejně tak. To ovšem neznamená, že by se neměl podporovat nákup ze dvora, přímo od sedláka. Je to ovšem způsob, který je schopen uspokojit minimum spotřebitelů. Mně osobně se líbí další alternativní způsob prodeje brambor. Například celoročně koupíte brambory v podnikových prodejnách bramborářských firem na Vysočině. Konkrétně třeba v Havlíčkové Borové a jsou určitě další. A jsou to brambory určitě mnohem kvalitnější než ty ze supermarketů, které koupíte a musíte co nejdříve spotřebovat. Trh supermarketů ovšem nahradit nelze, tímto směrem se česká agrární politika neubírala. Naopak, staví se další a další supermarkety a české bramboráře čeká jenom boj o přežití…
Vy jste se v minulých dnech zúčastnil setkání zemědělských odborníků, které proběhlo na německé straně regionu Krušnohoří. O jakou akci konkrétně šlo a co nového jste se tam dozvěděl?
Ta akce byla jednodenní, byli jsme hosty německé zemědělské školy ve Freibergu a jsem moc rád, že jsem měl možnost jako host se zúčastnit a naživo s německými agrárníky diskutovat o Společné zemědělské politice EU, její reformě a z ní vyplývajících strategických plánech 2023–2027 obou zemí. Jsem velmi rád, že právě zde v Parlamentních listech se mohu s četnými čtenáři o své poznatky podělit. Nejsou právě pro české zemědělství nijak povzbudivé, ale pojďme k věci. Němečtí farmáři jsou ve složité situaci, protože právě v Německu byly položeny základy Zelené dohody, jejich současný ministr zemědělství Cema Özdemir je zelený aktivista. V Německu byly zastaveny uhelné a jaderné elektrárny. Tam, a nikoliv kvůli válce na Ukrajině, začal enormní růst cen energie, tam začala enormní inflace. Měl jsem možnost si naformulovat svoje otázky, vést živou diskusi a reagovat na odpovědi německých agrárníků. Dozvěděl jsem se, že zde připravují a budou doporučovat farmářům zapojit se do ekologických programů, protože tam budou dotace. Jsou si vědomi, že po tomto přesměrování agrární soustavy klesne výroba potravin. Ale považují se za bohatou zemi a chybějící potraviny prý dovezou ze světa. Z USA, Kanady a údajně i z Afriky. To není vtip, myslí to vážně.
Co podle vás vede zrovna Německo k této „zelené“ strategii?
Nezodpovědní a populističtí politici a možná i vědomí, že jsou bohatá země, která si může dovolit luxus agrární méně industriální krajiny, s menší intenzitou zemědělské produkce, kterou za ně bude dělat někdo jiný. Když si odmyslíme vzletné zelené fráze a ideje, které denně hustí do nic netušících občanů, tak to není nic jiného než průmět koloniální politiky v dnešním globalizovaném světě.
A pokud Německo tento plán zvládne, co jiné země EU, konkrétně třeba my? Hrozí v důsledku toho nedostatek potravin?
Německo je ekonomický lídr EU a skutečně si může dovolit dovážet potraviny ze světa. Nakonec my, ekonomicky nesrovnatelně slabší, kteří jsme zadlužení, dovážíme potravin stále víc. Obdobný vývoj je kvůli zeleným fanatikům a postupující Zelené dohodě i v dalších zemích EU. Jen si vzpomeňme, jak Greta Thunbergová, švédská klimatická aktivistka, za zavedení okamžitých kroků proti globálnímu oteplování (třeba zastavení elektráren) byla už ve svých 16 letech přijímána státníky, europoslanci jí tleskali vestoje atd. Co taková pubertální dívka může vědět o životě, je jenom nástroj. Ještě závažnější ale je, že Evropská komise, prakticky vláda EU, nemá zpracovány nezávislé dopadové studie. Nemají je jednotlivé vlády, ale mají je Spojené státy, konkrétně ministerstvo zemědělství USA. Jejich dopadové studie hovoří jasně – pokles produkce potravin v Evropě, jejich zdražení a příležitost pro farmáře Spojených států. Nakonec přesně toto mně potvrdili němečtí agrárníci na setkání ve Freibergu.
Podívejme se i na udílení státních vyznamenání, z rukou Miloše Zemana naposledy. Co říkáte na „výběr“ vyznamenaných?
Abych mohl alespoň trošku subjektivně posoudit nezvykle vysoký počet vyznamenaných osob, bylo jich 78, tak bych musel večerní atmosféru Vladislavského sálu a poté Španělského sálu Pražského hradu 28. října nasát, být přítomen a s vyznamenanými mluvit. To jsem nemohl, protože jsem nebyl pozván, a tak odpovím jenom z úhlu pohledu zemědělce. A sice tak, že skutečnost, že mezi 78 vyznamenanými jsem nenašel nikoho ze zemědělství, jenom dokresluje vnímání našeho stavu. Není mně příjemné dělat takovýto závěr, ale domácí živitelé národa jsou bohužel přehlíženi. A to i přes to, že mnozí svými výsledky představují dlouhodobě ve svém oboru evropskou a světovou špičku. Například Zdeněk Jandejsek, emeritní prezident Agrární komory ČR a muž, který vybudoval společně se svým týmem koncern, na jehož počátku je půda a živočišná výroba, pokračuje zpracovatelskými a potravinářskými provozy a končí vlastní obchodní sítí. Muž, který je znám svým vztahem ke své zemi, vlasti a který se nebojí za ni otevřeně bojovat. Takových osobností je v našem primárním sektoru, zemědělství, více a bylo by záslužné pozornost společnosti na ně nasměrovat.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: David Hora
