Moderátor veřejnoprávního pořadu Chi Chi na gauči Petr Vostárek alias Chi Chi Tornado vzkázal divákům, kterým se jeho pořad nelíbí, ať drží hubu, protože jejich názor nikoho nezajímá. „Takové projevy jsou v demokratické společnosti nepřijatelné a v přímém rozporu s hodnotami tolerance, respektu a vzájemného porozumění, na nichž stojí veřejná služba,“ píše ČT v reakci na údajné výzvy k násilí proti Vostárkovi. Kdo udělal chybu?

Mě zaujala věta: „Takové projevy jsou v demokratické společnosti nepřijatelné.“ To je právě nepochopením pojmu demokracie. Demokracie je forma vlády, ve které je politická moc odvozena od lidu. A jedním z (více) definičních znaků demokracie je svoboda projevu a informací – tedy lidé mohou otevřeně vyjadřovat názory a kritizovat moc. Je tedy navýsost demokratické kritizovat pořad Chi Chi na gauči stejně jako jakýkoliv jiný pořad. Je typickým trikem lidí, kteří nemají úctu ke svobodě, převracet pojmy naruby – například nazývat „německý národní socialismus“ pravičáctvím nebo označovat demokratické chování za nedemokratické.

V redakčním mailu se nám objevují zprávy od Čechů na dovolené, že v zahraničí mají v obchodech kvalitnější potraviny. Maso, ovoce, nápoje. Jak to změnit?

Anketa

Bude se koncem roku 2025 na Ukrajině stále válčit?

Bude

79%

Nebude

15%

Nevím / Je mi to jedno

6%

hlasovalo: 3338 lidí

Tak na tohle téma nám jedna Inventura Markéty Šichtařové stačit nebude! Je to totiž téma velmi rozsáhlé. Ale zkusím to s vědomím velkého zjednodušení shrnout zhruba takto: V ČR jsou na tom potravináři i malí zemědělci hůř než v mnoha jiných zemích EU, protože mají vyjednané tvrdší, méně příznivé podmínky. Musí plnit příšernou regulaci, aniž by měli stejně štědré dotace jako třeba v Polsku. Už to samo o sobě prodražuje jejich produkci, která se stává méně konkurenceschopná. A do toho přidejte oligopol nadnárodních obchodních řetězců, které si díky svému oligopolnímu postavení mohou dovolit držet vyšší marže. Výsledkem musí být méně kvalitní, ale současně dražší potraviny než v jiných zemích.

Už se odtajňují předvolební programy. ANO slibuje lidem, že jejich průměrná měsíční mzda vzroste do roku 2028 na 57.700 korun. Je to splnitelné?

Ano, je to splnitelné – skrze inflaci. Průměrná hrubá měsíční mzda v České republice za 1. čtvrtletí roku 2025 činí 46.924 Kč. A nyní hypotetický příklad: Představte si, že inflace vzroste třeba na 100 %. Pak za 2 roky by průměrná hrubá mzda musela být 187.696 Kč, aby reálně odpovídala dnešní kupní síle při inflaci 100 %... Jasně, to je zřejmě nereálný příklad, ale asi chápete, kam tím mířím.

Co mohou lidé ve skutečnosti čekat?

Lidé mohou čekat, že jejich průměrná mzda zřejmě poroste, dost možná i poměrně svižně, ale její kupní síla se příliš měnit nebude. Většina růstu průměrné mzdy bude dána inflací.

Polská vláda čelí obří kauze zneužití eurofondů. Je možné, že v přepočtu 6,9 miliard korun určených pro projekty v hotelnictví a gastronomii odešlo na nákup jachet, luxusního nábytku a dalších exkluzivních statků. Připomíná vám to něco?

Připomíná mi to realitu v každé zemi, která čerpá eurofondy, alternativně která čerpá jakoukoliv „veřejnou“ pomoc. Bohužel totiž nic jako veřejné peníze neexistuje – vždy jde o peníze vyždímané od daňových poplatníků na účely, o kterých si vyvolení myslí, že o nich mají právo rozhodovat. Proto taky neexistuje nic jako čisté a nezneužité veřejné peníze. Čím víc veřejných peněz a přerozdělování, tím víc korupce – to je zákonitost. Zneužité proto byly peníze v Řecku, zneužívané jsou na Ukrajině, zneužívané jsou třeba v českém zdravotnictví (viz kauza Rath, Motol a další) a tak bychom mohli pokračovat. Otázkou není, zda se v nějaké evropské zemi peníze zneužívají, ale kdy se to provalí.

Zlato se už od dubna drží poblíž nového historického maxima. Trojská unce stojí přibližně 3350 dolarů. Před rokem v srpnu to bylo ale jen 2450 dolarů. Jeden rok, a nejstarší uchovatel hodnoty se zhodnotil o více než třetinu. Proč?

Centrální banky skupují drahý kov, zatímco důvěra investorů klesá – krom jiného i kvůli americkým clům. Ve stínu klesající důvěry v evropskou ekonomiku se zlato stává opětovným symbolem jistoty. Nejnovější data ukazují, že centrální banky po celém světě přehodnocují svou strategii a stále častěji směřují svou pozornost k tomuto tradičnímu uchovateli hodnoty. Zlato, po staletí vnímané jako bezpečný přístav v časech nejistoty, již několik let v řadě zažívá renesanci. Začátek této renesance byl pozvolný, takže je těžké jej datovat, ale zhruba od začátku války na Ukrajině zájem o zlato dosahuje nebývalých úrovní a stále roste.

Podle čerstvého průzkumu Světové rady pro zlato (World Gold Council) hodlá až 43 % centrálních bank v příštích 12 měsících navýšit své zlaté rezervy! To je trojnásobný nárůst oproti minulému roku, kdy takový záměr uvedlo jen 14 % respondentů. Tato výrazná změna odráží rostoucí obavy z geopolitické nestability, z inflačních tlaků i ze zpochybňované důvěry v hlavní rezervní měny včetně dolaru. Zde právě vidíme zrcadlo celních válek. Zlato tak opět získává na významu, a to nejen mezi tvůrci měnové politiky, ale i mezi soukromými investory.

 

NA PRAHU NOVÉ CIVILIZACE       NOVÁ KNIHA! Markéty Šichtařové a Tomáše Zítka   Předobjednat si ji můžete ZDE Zvýhodněná cena 420 Kč