V právě končícím volebním období byly otázky zahraniční politiky poměrně aktuální. Nejprve události na Ukrajině, později válka v Sýrii, migrační krize, k tomu trvale otázky evropské integrace. Jaká byla podle vás česká zahraniční politika v tomto volebním období?
To je jednoduché, byla neviditelná. Vláda se snažila, seč mohla, prodat svou pštrosí politiku v Praze jako projev samostatného názoru, čímž rozhodně nebyla, a prodat ji v Bruselu jako projev loajality, který tam nikoho nezajímal. Hodně to připomínalo nadporučíka Lukáše: „Buďme Češi, ale nemusí o tom nikdo vědět.“
Českou politikou byla říkat vždy jen to, co se od nás čekalo. Dokonce se vláda tak rozvázala, že z ní zazněly nesmělé poznámky o reformě Unie, ovšem až potom, kdy se o reformě hovořilo v Paříži a v Berlíně. Stejné se dá říci i o opozici, jen v ODS se o reformě hovoří jako o hlavním volebním tématu.
Ale je to jedno, reformě Unie nevěří nikdo kromě těch, kdo si ji představují jako další prohloubení integrace. A pochybuji, že ODS věří, že se jí podaří reformovat Evropskou unii silou svých dvou europoslanců proti sedmi stům členů, naštěstí v tomto případě bezzubého parlamentu, který jako vždy poslušně odkýve vše, co mu lidoví komisaři předloží.
V reformu Unie nevěří ani ODS, ale je to bezpečné téma, protože v tom za a) se ničím neliší od ostatních stran a za b) nemá ani za jedno euro schopností a sil k jejímu uskutečnění.
Specifickou součástí české zahraniční politiky je od roku 2004 vždy vztah k Evropské unii. Premiér Bohuslav Sobotka se ve čtvrtek sešel se státním tajemníkem Alešem Chmelařem, který v posledních měsících ve vládě za tuto agendu odpovídal, a uvedl, že se České republice dařilo „aktivně ovlivňovat a měnit dění na evropské půdě, aktivně zvedat témata, která pokládáme za důležitá“. Co říkáte na toto hodnocení?
České vládě se hlavně dařilo zvedat ne témata, ale ruce při hlasování podle not komise. A dokázali jsme v tom český zázrak, jeden den hlasovat s partnery Visegrádské čtyřky pro cosi a pár dní na to v Bruselu hlasovat pro něco jiného.
Tomu říkám dynamická politika. A pan premiér to s panem Chmelařem sebekriticky probral. Také mně to něco připomíná historku o tom, jak hodnotil názorovou různost Antonín Novotný, který prý svůj spor s neposlušnými komunistickými spisovateli uzavřel geniálním výrokem: „… podíval jsem se na to znovu a vidím, že pravdu mám já.“
Ministrem zahraničí byl po celé volební období Lubomír Zaorálek z ČSSD. Ten stranu vede do voleb jako lídr. Očekáváte, v případě, že by se ČSSD dostala do vlády, pokračování současné zahraniční politiky?
Rozhodně. Pan Zaorálek na tomto poli nemá co zkazit, vše, co bylo možné zkazit, bylo už zkaženo jím a jeho předchůdci.
Hlavním favoritem voleb je ovšem podle průzkumů hnutí ANO. To se k zahraniční politice vyjadřovalo poměrně rozporuplně, jeho zástupci představovali široké spektrum názorů od poslance Soukupa, který aktivně bojoval proti islamizaci Evropy, po poslance Zlatušku, europoslance Teličku nebo eurokomisařku Jourovou. Co se podle vás dá po volbách očekávat od hnutí ANO, pokud by získalo vliv na zahraniční politiku?
Od hnutí ANO můžeme očekávat totéž, co předvádělo v tomto volebním období. Široké spektrum názorů je, jak se zdá, stále jejich programem a je to vlastně jedno, protože záleží na tom, co si myslí a co udělá Andrej Babiš. A tomu, myslím, současná zahraniční politika s důrazem na „čerpání“ a dotace naprosto vyhovuje.
Jako „proevropská pravice“ se sama definuje především TOP 09. V ní je stále hlavním ukazovatelem směru bývalý ministr zahraničí Karel Schwarzenberg. Jak se díváte na zahraniční politiku, kterou prosazuje tato strana?
Karel Schwarzenberg je naprosto dokonalým ztělesněním zahraniční politiky TOP 09. Většinu času o něm není slyšet, většina novinářů totiž respektuje právo starého pána na klidný spánek. A když se probudí, tak se věnuje spíše domácí politice ve snaze pomoci ODS svými útoky tu na otce a tu na juniora Klause. Což je tím nejlepším, co se oběma mohlo přihodit.
Specifickou zahraniční politikou, odlišující se od nekritického proevropského mainstreamu, se v minulosti definovala především ODS. Jak hodnotíte její zahraniční politiku dnes?
Můžete mi pane redaktore říci, čím se liší politika ODS od nekritického proevropského mainstreamu? Sám jste si odpověděl, ODS je předním proponentem kritického proevropského mainstreamu a rozdíl mezi kritickým a nekritickým evropským mainstreamem je, že… Sakra já teď sám nevím. Ostatně to neví nikdo. Všichni chtějí reformu a nikdo neví, jak ji realizovat. A ODS je konstruktivní kritická euroskeptická strana, takže až Němci a Francouzi konečně Evropu reformují metodou „více Evropy“ a hlubší integrací, budou Jan Zahradil a pan předseda Fiala stále říkat, že není Evropy bez Unie a my nesmíme ani uvažovat o nějakém referendu s nejistým koncem, které by narušilo stabilitu Unie a budou volat po reformě reformy.
Co se týká druhého evropského tématu, Ukrajiny a Ruska, pak ODS je stranou stále proevropskou, ze které nesmí vyjít jediný hlas nesouhlasu. ODS bude zachraňovat Evropu před ruskou invazí a bude podporovat demokratickou vládu v Kyjevě a tečka.
Proto ta krásná symbióza mezi Jakubem Jandou a panem Klusáčkem, proto to mlčení k zakládání cenzurního úřadu, proto mlčení k vytváření seznamů nepřátel.
Žádné pochyby.
Dojde podle vás během příštího českého volebního období k nějakým zásadním změnám ve světové politice? A jaká témata by podle vás mohla být aktuální?
Aktuální bude vývoj v USA, to, jestli prezident Trump bude schopen ubránit sebe a svou politiku proti médiím, která zahájila největší kampaň špíny a lží proti prezidentovi a proti vlastním spolustraníkům, jejichž pozice, zvláště v obranné a zahraniční politice, byly cenou, kterou Trump musel zaplatit za podporu v prosazování vnitrostátních reforem.
Aktuálním, což neznamená jinak prezentovaným, tématem bude stále Ukrajina, pobaltské státy a jejich obrana aliancí NATO přímo na hranicích Ruska. Doufám, že odradí Rusko od invaze, a doufám, že Rusko nebude muset bránit sebe. V sázce je příliš mnoho a nejnebezpečnější je to, jak problém řeší USA a NATO. Věřím, že si Putin jako dosud zachová chladnou hlavu a nenechá se vyprovokovat. O druhé, té „naší“ straně, si tak jistý nejsem.
Francouzský prezident Emmanuel Macron v týdnu naznačil, že má zájem zásadně „přestavět“ Evropskou unii. Očekáváte, že jeho iniciativa bude mít úspěch? A jak celkově vidíte v tomto „střednědobém horizontu“ budoucnost EU?
Je úplně jedno, jestli ta iniciativa bude úspěšná, nebo ne. V každém případě bude komise mít zase pravdu. Ostatně Francie je v Evropě jen tak silná, jak je silné Německo. Bez Berlína není Paříž v Bruselu nic než Eiffelova věž, galerie v Louvru, Versailles a zámky na Loiře.
Možná by se vám mohlo zdát, že jsem příliš sarkastický. Jsem sarkastický, protože být optimistou je čím dál těžší. Ta hořkost je vražedná, nikdy jsem nic takového necítil. A tak doufám, že se strašně mýlím a situace je lepší, než si myslím.
Ale fakt je, že mi brzy bude sedmdesát let a poprvé v životě nezávidím těm mladým a nelituji, že mi už není dvacet. Svět se řítí kamsi do míst, která se bojím pojmenovat, vše je jinak, staré hodnoty neplatí, nové nejsou, co bylo bílé, je dnes černé a to, co bylo považováno za zlo, je dnes dobro. Asi bych už měl jít opravdu do penze.
autor: Jakub Vosáhlo
