Premiér Fiala s velkou slávou zavítal do USA, kde se jednak setkal s americkým prezidentem Joem Bidenem, ale také zavítal do centrály CIA v Langley. Je to významná událost, která dokazuje, že hrajeme v diplomacii první ligu, nebo to znamená něco docela jiného?

My, respektive naši politruci – což je třeba důrazně oddělovat – nehrají první ligu v diplomacii, ale ve věčném lokajství a rektálním alpinismu, jež pramení z jejich větších či menších mindráků, nedostatku sebevědomí, prospěchářství, hlouposti a bezpáteřnosti. Jen sovětský Kreml vyměnili za americké Langley a Washington. Tváří se jak pávi, ačkoliv vypadají jak mouchy na exkrementu. Spíše to ukazuje na prakticky absolutní vazalství našich politruků a vrcholných představitelů zpravodajských služeb. Což je alarmující.

Jen naivové si mohou myslet, že celá tato sebranka, pardon delegace, zamířila do centrály USA jako partnerská. Dle mého přesvědčení šli buď na kobereček, nebo pro nové notičky v zájmu amerického Velkého bratra. Je možné, že brzy nám velečučkař Koudelka, nebo tentokráte někdo další, předloží nové Vrbětice, Skripala 2.0, ruskou stopu v bezvýznamných on-line médiích nebo něco podobného. Ostatně všeříkající je, když ředitel BIS Koudelka hrdě převzal medaili za spolupráci od šéfa CIA. Myslíte, že takto se chová rovný k rovnému? Zkuste svému kolegovi v práci či ve sportovním týmu nebo životnímu partnerovi předat jako gesto dobré vůle medaili, diplom či ocenění za spolupráci. Pokud to nebude vnímat jako náznak arogance a nadřazenosti, minimálně si bude myslet, že jste spadl z višně. Ocenění přece většinou probíhá subordinačně. Tedy nadřízený ze CIA ocenil mopslíka z BIS, a ten nyní tentokrát i s dalšími přijel políbit prsten a převzít instrukce.

A co se týká setkání soudruha Fialenka s Joem Bidenem, tak to je parodie věrně reflektující to, jak funguje náš svět. Dvě loutky, blbá a blbější, politický eunuch a senilní páprda zahráli divadlo zejména pro českou veřejnost, která nákladný výlet Fialovy kolaborantské družiny štědře, leč nuceně, zaplatila. Kdybychom přenesli setkání do absurdní komiksové podoby, pak mopslík zavrtěl ocáskem a udělal radostí loužičku, zatímco senilní páníček netušící, o koho se jedná, si sounáležitostí nadělá do plenek. Pologramotní novináři nestíhají mačkat spouště, přičemž to shledají velmi roztomilým důkazem pevných a nadále se zlepšujících vztahů mezi těmito dvěma karikaturami.

Režisér David Martínek dokonce navrhuje, aby den, kdy Fiala navštívil Langley, byl zapsán jako „den kolaborantů“. Je to adekvátní? Koneckonců, Langley si prohlédl i Babiš.