Rada guvernérů Evropské centrální banky rozhodla, že koncem léta omezí a v závěru tohoto roku ukončí program nákupu veřejných a korporátních dluhopisů, který spustila v roce 2015. Cílem bylo dostat do hospodářství eurozóny peníze, snížit náklady na úvěry pro vlády a podniky a podpořit zvýšení inflace k dvouprocentnímu cíli a nepřímo tak i hospodářský růst. Povedlo se? A uvolní to ruce ČNB, aby sáhla k výraznějšímu zvýšení úrokových sazeb a začala rychleji ochlazovat přehřívající se ekonomiku?

Moc se to nepovedlo, a to můžeme snadno doložit. Tím hlavním důvodem, proč ECB vykupovala dluhopisy a jiná aktiva od bank eurozóny, byla obava z nízké inflace – ECB si podle mne poněkud kontraproduktivně přála mít inflaci vyšší. A když se dnes podíváme na vývoj spotřebitelské inflace v eurozóně, zjišťujeme, že efekt je minimální.

Druhým důvodem výkupu těchto dluhopisů bylo vytvořit po nich fiktivní, umělou poptávku. Proč by si někdo mohl přát umělou poptávku po dluhopisech? No přeci proto, aby cena těchto dluhopisů byla vyšší. A k čemu je dobrá vysoká cena dluhopisů? No přeci k tomu, aby předlužené země, jako jsou Řecko či Itálie, mohly své dluhopisy prodávat a tím financovat svůj dluh. Evropská centrální banka tak v podstatě téměř monetizovala jejich dluhy. Jenomže ani to se moc nepovedlo, protože Itálie má problémy pořád.