Babiš není spasitel, ale postará se o všechny. To je výstup posledního rozhovoru premiéra v demisi. Co je to za rétoriku? Co vypovídá o našem národu, že u něj slaví úspěch? Sociologové tvrdí, že český národ je zaměřen spíše středolevicově a čeká, že stát zajistí blahobyt a pořádek. Je to tak? „Vyhmátl“ to Andrej Babiš? A je to dobře?

Andrej Babiš je unikátem jen na českém hřišti. Hvězdnou hodinu politiků jeho typu zažívá celá Evropa. Těží z fiaska „tradiční“ pravice i „levice“ na baterky. Ty už většině, co nic neukradla, nemají co nabídnout. Poznání, v čem degeneruje sám systém, urychlí až příští krize. Tentokrát bude bolet mnohem víc. Teď lidi štve farizejství papalášů, co planě žvaní a umějí jen rabovat veřejnou kasu. Babiš vybudoval impérium, produkující chleba a kuřata, koblihy i buřty. Ty potřebuje i každá samoživitelka a zchudlá vdova. Babiš potřebuje i jejich nákupy. „Elity“, co umějí jen švindl a manka – a „řeší“ je asociálními škrty – škodí i jeho byznysu. Oč víc jim zatne tipec, tím lépe i pro všechny samoživitelky a vdovy. V bavlnce „blahobytu“ si hoví jen pár procent. „Pořádek“, jímž Babiš klestí cestu svým ziskům, však imponuje nehledě na politická kréda. Tím snáz „luxuje“ voliče stranám, jež neumějí ani to. Trumfuje je i kritikou „postkomunistické“ loupeže. Svůj „poločas rozpadu“ má logicky i tahle naděje. Zatím však zažívá zlaté časy.

Dokáže se náš stát starat o sociálně slabé, důchodce, postižené a samoživitelky? Lze schvalovat záměr Andreje Babiše razantně zvýšit důchody? Terorizují Česko exekutoři? Mají mladé rodiny šanci na slušný život?