I letos pokračuje hospodářský růst, nezaměstnanost je rekordně nízká. Na druhou stranu rostou ceny potravin, ceny bytů v Praze jsou v poměru ke mzdám prý jedny z nejdražších v Evropě. Navíc tady máme velký počet exekucí. Jak se nám třicet let po revoluci žije? Domníváte se, že budou 17. listopad nadšeně oslavovat třeba i lidé v Moravskoslezském kraji, nebo ve Slaném, kde žijete, senioři, samoživitelky?
Je pravdou, že v mnohých regionech se 17. listopad asi zrovna bouřlivě slavit nebude. Na vině jsou zejména chyby při restrukturalizaci našeho průmyslu po roce 1989. Dobrým příkladem je likvidace našeho zbrojního průmyslu. Musíme si přiznat, že vše mohlo proběhnout mnohem lépe, musíme si také přiznat, že to mohlo být i mnohem horší. Zpětně soudit je mnohem snazší, než se rozhodovat v reálném čase. Nemá ale cenu se příliš ohlížet, musíme se dívat především dopředu. Hrajeme s kartami, které máme, ne s těmi, které jsme mohli mít.
Zaslouží si Věra Jourová pokračovat v Evropské komisi jako zástupkyně České republiky?Anketa
Západ jsme, co se týče životní úrovně, ani za těch 30 let očividně nedohnali, ačkoliv někteří politici slibovali, že se to podaří už za několik let po revoluci. Co nás nejvíc brzdí, a je něco, co nám může Západ naopak závidět?
Západ nám může závidět zdravou skepsi občanů k „těm nahoře“, tedy k politikům a k médiím. Zdá se mi, že jsme obecně mnohem obtížněji manipulovatelní, než lidé na Západě. Platí to především o generaci, která ještě přišla do styku s totalitním režimem. Ta umí, jak se říká, číst mezi řádky a slepě nevěří všemu, co se jí tvrdí.
Co nás brzdí nejvíce, je, podle mého názoru, nezvládnutá sociální politika, přílišné zdanění práce a rozbujelá byrokracie. S tím vším se bojuje velmi obtížně. Podle mého názoru například není šťastná současná podoba služebního zákona, kdy politik nese 100% zodpovědnost za svůj resort a zároveň má velice omezené možnosti vybrat si své spolupracovníky. Mnozí úředníci jsou mistry v zabetonování se ve vlastní pozici a zároveň v nečinnosti. Takto „schopný“ úředník skutečně dokáže ochromit fungování úřadu na jakékoli úrovni.
Jak vidíte postavení České republiky v Evropě? Máte pocit, že nás naši sousedé vnímají lépe než před čtvrtstoletím? A pokud ano, kdo se o to podle vás nejvíc zasloužil?
Česká republika je určitě vnímána stále lépe. I když mnozí politici toto zlepšování rádi vysvětlují vlastní činností, tak skutečností je, že je to především zásluhou našich občanů. Jsme pracovití, vynalézaví a nekonfliktní.
Mimochodem, jak dnes, s odstupem těch třiceti let, vidíte Václava Havla? Změnil se nějak váš pohled na něj? A co říci na to, že označení „havloid“ se dnes používá spíše jako nadávka?
Václav Havel byl symbolem změny, která byla, ve svém celku, pozitivní a měl by proto být vnímán pozitivně. Bohužel za svoji politickou kariéru udělal mnoho chyb, které mu mnozí, zcela právem, vyčítají. Příkladem může být třeba již zmíněná likvidace zbrojního průmyslu, nebo nadšení s bombardováním Jugoslávie. To bylo nejen hanebné, ale stále více se ukazuje, že navíc i nemoudré. Dnes si s Kosovem a jeho problematickým vlivem na bezpečnostní situaci v Evropě vlastně nikdo neví rady.
Václav Havel velmi často veřejně mluvil o morálce, a to tak často a tak usilovně, že to až hraničilo s poučováním či mentorováním. Protože ale byl symbolem změn, z nichž byli tehdy lidé nadšení, tak to většina veřejnosti nějak zvládla.
Dnes už jsou lidé nadšeni, často oprávněně, mnohem méně, a ti, kteří se urputně hlásí k Havlovu odkazu, jsou často především symbolem arogance a elitářství. A ve svém poučování jsou navíc agresivní a každého svého oponenta kádrují s horlivostí nadšených svazáků (ostatně, často o bývalé nadšené svazáky skutečně jde), tak se stal výraz „havloid“ nadávkou. Myslím, že je to vůči Václavu Havlovi nespravedlivé, protože, ať už si o něm myslíme cokoli, tak on k agresivitě a kádrování nikdy nesklouzl. Alespoň ne veřejně.
Fotogalerie: - V sinťiangském muzeu koní
Tento rok zatím i přes 30. výročí od převratu příliš slavnostně pro Českou republiku nepůsobí. Od dubna tato země čelí vlně demonstrací a vládní nestability. Co jsme se, v kontrastu k tomuto výročí, tento rok zatím dozvěděli o naší společnosti? A vzhledem k tomu, že už se chystají další demonstrace, kam až to podle vás může dojít?
Dozvěděli jsme se, že určitá část veřejnosti nemá ráda Andreje Babiše a Miloše Zemana – a jiná část veřejnosti tyto politiky naopak ráda má. To je ale běžné a k demokracii to patří. Může to dojít až předčasným volbám. Paradoxní ovšem je, že tento požadavek od demonstrujících zatím nikdy nezazněl. Člověk se pak jen těžko může ubránit dojmu, že jde především o demonstrace proti výsledku svobodných voleb a následnému politickému uspořádání, jež tento výsledek respektuje. To pokládám za nešťastné.
Psali jsme:
Politická krize začala jmenováním ministryně spravedlnosti Marie Benešové do funkce. Ale ministryni málokdy vidíme v médiích a požadavky demonstrujících se rozrůstají. Když se na to podíváme s odstupem: Co se to vlastně v rámci Milionu chvilek vyvalilo? Masy občanů proti Babišovi a Zemanovi, umělci, značná podpora médií a intelektuálů… Co tohle hnutí vlastně znamená? „Babiše a Zemana volili zejména lidé z venkova, starší a méně vzdělaní,“ opakují jejich oponenti. Jsou tito lidé nevědomí a zmanipulovaní, jak naznačují třeba umělci Mádl a Geislerová? Až jejich voliči odejdou, nastane vláda stran typu Piráti, kteří vévodí mezi mládeží? Je letošní odpor proti prezidentovi a premiérovi generační věcí?
Chápu demonstraci proti určitým politickým krokům konkrétního politika, ale demonstraci proti něčemu, co by snad tento politik možná, někdy v budoucnu, mohl chtít udělat, považuji za absurdní.
Co se týká „masy občanů“, tak v ČR je přibližně 8 milionů voličů. Kolik procent z toho je 300 tisíc, si každý dokáže spočítat sám.
Nechci se vyjadřovat ke konkrétním jménům, ale myslím si, že herec není o nic méně zmanipulovatelný než například truhlář. Když srovnáme předměty jako je třeba jevištní mluva, jevištní praxe či dějiny divadla, které má na škole budoucí herec, s předměty jako technologie výroby, ekonomika či matematika, které má na škole budoucí truhlář, tak se dá usuzovat, že snadněji ovlivnitelní budou naopak herci. Tuto domněnku posiluje i fakt, že herci jsou při své práci nuceni k emočnímu vnímání, zatímco truhláři jsou naopak nuceni k uvažování racionálnímu. Dá se také předpokládat, že na herectví se hlásí osoby více umělecky, a tedy emočně, založené.
Co se týká Pirátů, tak jejich vládu si lze dobře představit při pohledu na to, co se děje na pražském magistrátu, nebo na to, co se dělo v minulém období na magistrátu brněnském.
Stále se velmi diskutuje o dezinformacích a fake news. Komisařka EU Věra Jourová varovala před tím, aby mladší lidé nechávali seniory samotné u počítačů, protože čtou řetězové maily, které zneužívají jejich samotu a frustraci. Co na to říkáte? Snaží se někdo zmást starší generaci, která přestala rozumět dnešnímu světu, či jde o urážku našich seniorů?
Možná jde o urážku, ale já bych spíš řekl, že jde o hloupost. Tvrzení, že starší, a tudíž zkušenější, lidé jsou snadněji manipulovatelní, je absurdní a směšné. Jak jsem již uvedl, lidé, kteří zažili totalitu a dobu „předinternetovou“, mají lépe vyvinuté kritické myšlení, zdravější instinkty a často i lepší vzdělání. Mladou generaci v její náchylnosti věřit každé hlouposti ohrožuje její nezkušenost a závislost na internetu. Když k tomu připočteme přirozenou touhu vymezit se proti generaci svých rodičů, probíhající hormonální změny a s nimi související přebytek mladistvého elánu, tak je jasné, že ohroženi manipulacemi jsou především mladí lidé.
Mladí samozřejmě umějí lépe ovládat moderní technologie, ale tato schopnost nemá se životní moudrostí a zdravým rozumem nic společného. Setkávám se s tím poměrně často. Někoho se na něco zeptám a on automaticky začne zírat na internet a něco hledat, často i v případě těch nejbanálnějších otázek. Tvrzení, že nic nepotřebujeme vědět, protože si vše můžeme najít na síti, považuji za nesmírně nebezpečné. Pokud nic nebudeme znát, nebudeme si umět spojovat věci v souvislostech, tak potom nebudeme vědět, co vlastně máme na tom zázračném internetu hledat. Pak hrozí, že z nás informační technologie udělají nesvéprávné idioty, kterým jen někdo určí, komu mají věřit, ať už říká cokoli.
Jsme opravdu čím dál víc obětí různých dezinformací? A pokud ano, jak proti tomu bojovat?
Dezinformace existovaly v každé době, takže jistě existují i dnes. Bojovat proti nim se dá pouze vzděláváním (tím ale nemyslím ideologickou masáž) a podporou racionálního, logického uvažování. Jakékoli úřady a spolky proti dezinformacím jsou v lepším případě hloupost, v horším pak zavádění cenzury.
Liberální osobnosti vyjadřují starost o zachování svobodných veřejnoprávních médií, čili České televize a Českého rozhlasu. Příznivci Zemana a Babiše naopak upozorňují na jejich údajnou nevyváženost a tendenčnost. V Parlamentu nebyly schváleny výroční zprávy ČT, členem RRTV se stal Ladislav Jakl. Co vy na to celé říkáte?
Dnešní „liberální osobnosti“ jsou většinou lidé, kteří jakýkoli názor, s kterým nesouhlasí, hodlají přeřvat, nebo rovnou zakázat. To ovšem s původním slovem „liberální“ nemá nic společného. Přesnějším označením pro tyto „osobnosti“ by proto bylo spíše „neliberálové“.
Myslím, že zachování veřejnoprávních médií není, v tuto chvíli, nijak ohroženo. Rozhodně tedy ne ze strany politiků. Jediné, co by tyto instituce mohlo ohrozit, je špatné hospodaření jejich managementu, protože, jak každý ví, společnost ve finančních potížích funguje špatně, nebo přestane fungovat vůbec a pak musí být prodána, restrukturalizována, či, v krajním případě, zrušena. V Českém rozhlase žádné potíže tohoto typu, pokud je mi známo, nejsou, a proto něco podobného pravděpodobně vůbec nehrozí. V České televizi je ale situace trochu odlišná. Zde se dlouhodobě snižuje hodnota jejího majetku, a to jak finančního, tak nefinančního, takže se jistým pochybnostem ubránit nelze. Mnozí moji kolegové dokonce požívají výrazu, že „majetek České televize někam mizí“, ale jde možná o zbytečně expresivní vyjádření, i uznávám, že popisuje prakticky totéž, jenom jinými slovy.
Je pravdou, že existují také nějaké informace o problematických výběrových řízeních v ČT, ale protože nejde o informace oficiální, tak s nimi nemohu nijak nakládat či je jakkoli komentovat. Totéž platí pro informaci, že hospodaření České televize vyšetřují orgány činné v trestním řízení. Dokud nemám nic oficiálního, tak nemohu dělat vůbec nic, protože jakákoli přímá kontrola veřejnoprávních médií Poslaneckou sněmovnou je, ze zákona, možná pouze ve zcela výjimečných případech. Taková situace však zatím nenastala. V těchto dnech ale přišla do Sněmovny zpráva kontrolního orgánu České televize, tedy Výroční zpráva Rady České televize o hospodaření ČT, a já doufám, že právě tyto otázky v ní budou řádně a podrobně vysvětleny. Jiný nástroj kontroly, než Zprávy Rady České televize, nemá veřejnost, a ani Poslanecká sněmovna, k dispozici.
Fotogalerie: - Hamáček zůstává
O vyváženosti veřejnoprávních médií by se dalo diskutovat dlouho, protože jde o pojem poněkud neuchopitelný. Nyní budu mluvit o zpravodajství a publicistice, protože o ty jde především. Já osobně si myslím, že ideální situací by byla ta, kdyby s vyvážeností vysílání byli spokojeni úplně všichni, protože pak by byla veřejnoprávní média na všechny stejně laskavá. Za neméně dobrou variantu ale považuji také tu, kdyby s vysíláním veřejnoprávních médií nebyl spokojený vůbec nikdo, protože to by znamenalo, že veřejnoprávní média jsou ke všem stejně ostrá a kritická.
Za nejhorší variantu považuji tu, kdy jedna část obyvatel je s vysíláním hrubě nespokojena – a druhá část obyvatel je s vysíláním naopak spokojena velmi. Pokud by navíc spokojenost, či nespokojenost s vysíláním korelovala s politickými preferencemi obou skupin, tak by bylo možné domnívat se, že vysílání je politicky nevyvážené, to znamená, že straní jednomu myšlenkovému či politickému proudu. To by samozřejmě bylo v přímém rozporu minimálně s § 2, zákona č. 483/1991 Sb. (zákon o České televizi). Protože však nemám k dispozici žádný relevantní průzkum na toto téma, tak celou záležitost nemohu komentovat jinak, než že nevím, která z uvedených variant platí.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: David Hora
