Jaký názor máte na zdanění majetku církví a jak ukončit spory mezi církvemi a státem?
To je jedno velké téma, které sociální demokracie už od doby, kdy se začalo projednávat, tlačila před sebou a očekával se od ní nějaký výstup. Takže nejsem překvapen a nemám nic proti tomu. Nicméně se domnívám, že ten stávající stav, kdy se tu neustále přetlačujeme vidlemi především s římskokatolickou církví, protože jí se to týká nejvíce, není v pořádku. Týká se to ale samozřejmě i všech ostatních a vidím to na položkách, které přicházejí, takže se jedná o téma pro všechny církve.
Fotogalerie: - Pokorný vypovídal
Myslím, že by se stát a politické strany měly znovu pokusit o jednání s církvemi, abychom ten spor uzavřeli. V zásadě to do jisté míry církve jako takové poškozuje. Jejich kredit i diskutabilitu vztahu občanů k církvím. Čili se domnívám, že současný kardinál je člověk velmi rozumný. Způsob, jakým se k tomu stavěl kardinál Vlk a dnešní představitel římskokatolické církve, je velice rozdílný. Je cítit taková pozitivní atmosféra, i přesto, že se neshodneme. Politické strany, popřípadě stát by se měl znovu pokusit otevřít tuto diskuzi a nějakým společným usnesením ji uzavřít. Není možno, aby se tady stále dokola diskutovalo. Církev je součástí naší historie a kultury a měli bychom mít lepší a dobré vztahy.
Tedy, aby vše dospělo do nějakého finále těchto vzájemných, fungujících vztahů?
Ano.
Mediální podnikatel Jaromír Soukup i přes svá předchozí prohlášení oznámil úmysl založit vlastní hnutí. Co vy na to?
Nechtěným účinkem je roztříštěnost politického spektra. Nemyslím, že účel Jaromíra Soukupa je roztříštit politické spektrum, ale ten politický styl nebo idea jeho politiky a postojů – ty věci tříští, rozdělují a oslabují všechny. Chybí národní koalice, která by reprezentovala názorovou skladbu, jež na Barrandově osciluje. Já bych o tom ještě stále přemýšlel, než bych se tak rozhodl. Sociální demokracie v této zemi přišla o své protestní voliče. SPD osciluje a nevyvíjí se nahoru... Měl by se tomu dát trochu věcnější směr, hlubší směr. Politické spektrum by se nemělo ještě více dělit. Možná dojde k nějakému vývoji, nechci předčasně hodnotit – kladně, či záporně. Přemýšlel bych o nějakém silnějším základu než se neustále rozdělovat.
Jak se vám líbí pojem „lepšolidi“, který proslavil Miloš Zeman. Domníváte se, že jde o termín oprávněný, nebo je to jen jakási populistická hříčka?
Když se podíváme kolem sebe do Francie, Německa a na situaci v těchto zemích, tak se jedná o poměrně vtipný termín. Nicméně není daleko od pravdy, že je takový trend lidí, kteří se považují za absolutní intelektuální a společenský výběr. Říkají, že vědí, jak by lidé měli žít. Stanoví normy, aniž by s veřejností diskutovali. Nejvíce je to v této chvíli vidět ve Francii – odtržení vládnoucích lepšolidí od reálného života typických Francouzů a něco podobného je v každé zemi. Ve větší či menší míře. Nechci srovnávat, že Macron a jeho odtržení od francouzského občana a národa je menší, ale je to cítit. Trochu je to paradoxní a zavání to neomarxismem.
Neomarxismus nemusí být jen levicovost. Oni jsou přesvědčení o tom, co by veřejnost a společnost měla mít a co je pro ni dobré, aniž by to s ní diskutovali. A tak to ordinují. Do jisté míry jde o propad tradičně levicových, sociálně demokratických a socialistických stran, že té liberalizaci a úsilí o takzvaného městského voliče, liberálního, podlehli. Tu vám stanoví, že kouření v barech je blbě, že tohle bychom neměli jíst, tohle je lepší, že rodina je sice dobrá, ale rodina jsou i ženy, dva muži, tři ženy, čtyři jezevčíci… Vlastně se rozmělňují tradiční hodnoty, jako je – a není to nic špatného, ale jen to člověk vysloví, už má nálepku nacionalisty – národ, víra, tradiční hodnoty ve vztahu k rodině. To všechno ti lepší lidé vymýšlí a myslí si, že už je to přežité, a že rodina jsou čtyři ženy a dvě děti. Rodina je ale základ státu a je to muž a žena. Biologicky je to definované úplně jasně a za dva tisíce let od Krista se nezměnilo vůbec nic.
Většinou, když přichází omezování a vnucování správného názoru, v závěsu přichází nějaký totalitní režim…
To je výsledek tlaků, kdy lidé hledají alternativu, a ona nemusí být tou správnou. Ten tlak na společnost je příliš velký. Tlak globálního kapitálu, který potřebuje konzumní společnost, jež maká, má klapky na očích, nevnímá, jestli je Čech, Francouz, je to člověk. Tento tlak vyvolává národní obrození a hranice národního obrození je velmi tenká a může přejít i k jiným věcem, třeba pozitivním. Je potřeba se zamyslet nad tím, aby si standardní politické strany uvědomily – a sociální demokracie především – že žijí v 21. století. Neustále vykřikovat, že jsme stočtyřicetiletou stranou s tradicí… My nejsme žádné muzeum, abychom si dávali takové vývěsní štíty.
My s lidmi a dnešními problémy nejdeme a ten pan Novák se nemůže najít. Ráno vstává v pět hodin, aby sedl do tramvaje a jel do fabriky k soustruhu, vydělává průměrný peníz, budí děti, dováží je do školky a večer se jdou podívat za maminkou, jestli něco nepotřebuje. A není mu osmdesát, nemá jednu nohu, není černý, žlutý, zelený, není homosexuál, není lesba, jeho děti nejsou inkluzivní a on se ptá: Kde jsem já? Ale on je ten zdroj peněz státu, protože z jeho daní a jeho práce vše plyne. Vše ostatní je potřeba řešit. Netvrdím, že to není potřeba, ale na prvním místě je pan Novák.
A on se nemůže v české politice najít…
Nemůže se najít, takže manželka mu říká: Franto, dnes je čtvrtek, zítra jsou volby, půjdeme k volbám? A on odpovídá: Proč? Nás se to netýká. Zahraniční politika se díky masmédiím, možnosti internetu a díky tomu, že Evropská unie není zahraničí, ale my, stává politikou domácí. A zase standardní politické strany v duchu lepšolidství dělají všechno, o čem si myslí, že je dobré pro toho člověka. Ale on si to třeba nemyslí, proto čím dál méně lidí chodí k volbám a proto se uchylují k alternativnímu hledání pravdy. Proto je možné mít nějaký web a vysílat lidem informace, které nemusí být vždy pravdivé, nebo mohou být strukturované jiným směrem.
To vše se otevřelo přílišným globálním tlakem a hledáním nových alternativ, které jsou neméně neomarxistické a konzervativní. Záležitosti ve smyslu nikoliv levicové–pravicové, ale zásadní principiální politika. Vytrácí se pojem pravice a levice a z Londýna, kde je historie, vlajka, symboly, Paříže, Berlína se rovněž vytratil a vytváří se nový nepřítel jako Putin a Rusko, kde se dělá neideologická politika. Žádný komunismus, to je nesmysl. Rusko neprodukuje žádnou komunistickou politiku, ale pragmatickou politiku selského rozumu, kde se snaží prosazovat své vlastní zájmy. Vznikla disproporce mezi pohledy a uměle se vytváří. My všichni se vzájemně ve světě a zejména v Evropě potřebujeme. Nemusíme si budovat žádné nepřátele, ale lepšolidi se domnívají, že toto je ten jejich ekonomický cíl – globálního kapitálu. Ten je však úplně někde jinde než v tom dobru pro člověka. Tak dlouho jsme hnali bolševiky na východ, až se k nám dobrali ze západu.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Zuzana Koulová
