Hnutí žlutých vest není moc jednotné ve svých požadavcích a aktivitách. Vy jste umírněná, například šofér náklaďáku Erik Drouet je radikálnější. Proč?
Po loňském sedmnáctém listopadu se hnuti rozdělilo na několik menších skupin. Erik Drouet byl sice u zrodu hnutí, ale teď si myslí, že mu žluté vesty patří a může rozkazovat všem, kteří jsou v něm zapojeni. Jeho skupina, kterou nazývá „La France en colère“, tedy „Rozhněvaná Francie“, se vyznačuje tím, že všem ostatním zakazuje veřejně se k čemukoliv vyjadřovat. Jsme tedy vlastně rukojmí téhle malé skupiny.
V současnosti protestujete necelé dva měsíce. Co pro vás bude důvodem k zastavení protestů?
Na demonstrace chodí i radikalové. To oni v současné době požadují demisi prezidenta Emmanuela Macrona. Je zřejmé, že nerespektují státní instituce. Také je zřejmé, že prezident rozhodně demisi nepodá. Proto se protesty takhle táhnou. A také proto, že požadavky nejsou vládou dostatečně akceptovány.
Psali jsme:
Oficiální charta žlutých vest obsahuje pětadvacet návrhů jako východisko z krize. Například likvidaci zadluženosti, přepsání ústavy, zavedení referanda na základě lidové iniciativy, frexit, vystoupení z NATO a tak dále. Nemyslíte si, že by se prosazením větší části návrhů zcela změnil politický systém Francie?
Charta žlutých vest není rozhodně dokumentem všech žlutých vest. Ostatně ji nemůžu komentovat, protože jsem ji ani nečetla.
Na Elysejských polích to občas vypadá jako uprostřed občanské války. Rozbité výlohy, zapálená auta, zranění lidé. Nemáte obavy, že toto radikální chování hnutí zdiskredituje v očích Francouzů, ale i světové veřejnosti?
Ti, co během demonstrací ničí a zapalují v ulicích obchody, samozřejmě zpochybňují a znehodnocují celé hnutí. Co se mě týče, nesouhlasím s tím, aby se dále pokračovalo v pravidelných sobotních demonstracích. Ohrožuje to naši zemi a její obraz v zahraničí samozřejmě také.
Fotogalerie: - Pouliční boje v Paříži
Někteří přirovnávají vaše protesty ke studentskému hnutí z roku 1968. Co vy na to?
Stávky z roku 1968 byly úplně rozdílné. Na začátku se do nich zapojilo jen pár hnutí, byli to hlavně studenti. Nyní jsou v ulicích všechny odbory. V roce 1968 nebyla rozbita žádná výloha a žádný obchod nebyl vyrabován. Kontexty byly také rozdílné. Respekt mezi lidmi a respekt k majetku byl tenkrát ještě posvátný.
Ptám se proto, že v Česku i v Československu byly protesty za poslední desítky let velmi umírněné, což mělo i své důsledky. Lidé si žádné změny, snad kromě roku 1989, neprosadili. Co nám poradíte?
Když se porušují práva občanů, nesmí se o tom mlčet. Každý musí mít možnost být vyslyšen, ale rozhodně v souladu s fungováním státních institucí a bez toho, aniž by se kdokoliv musel octnout mimo zákon. Z demonstranta se v žádném případě nesmí stát terorista.
Do jaké míry vlastně spolupracujete s aktivisty ze zahraničí?
Žádné kontakty s jinými podobnými hnutími v zahraničí neudržujeme.
Fotogalerie: - Stopy pařížských bouří
Na některé cizince to působí, že jsou Francouzi zmatení. Nejdříve jste si zvolili Macronam, a nyní ho chcete svrhnout. Vysvětlete prosím tento obrat...
Prezident Macron vytvořil ve Francii určitou naději na politickou změnu. Osmnáct měsiců po jeho zvolení ale v občanech roste pocit velkého zklamání, protože Francii vládne tak, jako by země byla nějakým malým začínajícím podnikem. Je to finanční sféra, kdo má vládnout, anebo lid?
Nedávno jste ohlásila založení nové politické strany. Co od toho kroku očekáváte?
Cílem „Les émergents“ (do češtiny je tento výraz plnohodnotně těžce přeložitelný, ale znamená to – vznikající, objevující se, nově se rodící či nástupci, pozn. red.) je nabídnout lidem novou a konstruktivní politickou stranu. Stranu, která vznikla od srdce, je lidská a dokáže, že občan bude uprostřed rozhodovacího procesu. Jak řekl Konfucius: „Ten, kdo přenáší hory, je ten, kdo začne přenášením malých kamenů.“
Psali jsme:
autor: Jan Rychetský
